V dubnu 2016 přijalo UNESCO dokument, který zdůrazňuje narůstající globální význam odborného vzdělávání a přípravy (OVP) a představuje důležitý mezník ve smyslu většího přizpůsobení kvality OVP požadavkům světa práce. Článek Brigit Thomannové z německého Bundesinstitut für Berufsbildung (BIBB) nastiňuje, jak doporučení vznikalo, a popisuje jeho hlavní obsah s ohledem na praktický význam.
V roce 2016, patnáct let po publikování předchozí verze,[1] UNESCO veřejně prezentovalo revidované doporučení týkající se technického a odborného vzdělávání a přípravy. Doporučení bylo členskými státy jednomyslně přijato již v listopadu 2015 na generální konferenci UNESCO společně s obsahově souvisejícím doporučením o vzdělávání a učení dospělých. Mandát pro revizi doporučení byl schválen na 37. generální konferenci UNESCO v roce 2013, během dvou let byl úspěšně vypracován nový koncept a následně odsouhlasen členskými státy. Na návrhu doporučení nejprve pracovala skupina mezinárodních expertů, následně byl koordinován a finalizován členskými zeměmi v rámci vícestupňového konzultačního procesu.
Jak vysvětluje Brigit Thomannová, předchozí verze doporučení z roku 2001 byla silně zaměřena na proces učení ve školách a věnovala pozornost zejména učitelům ze škol. Od té doby ovšem byly v mnoha rozvíjejících se a rozvojových zemích provedeny reformy usilující o posílení praktické orientace OVP a jeho propojení s firemní sférou. Aktualizovaný dokument nyní globálně podporuje prakticky orientované modely počátečního a dalšího OVP se zapojením firem a zohledňuje nedávný vývoj ve světě práce s ohledem na význam celoživotního učení a vznik kvalifikačních rámců. Jeho dalším cílem je poskytnout mladým lidem a mladým dospělým atraktivní vzdělávací a pracovní příležitosti a možnosti pro rozvoj.
Větší propojení s trhem práce
Doporučení se podrobně věnuje pěti tematickým oblastem: politiky a řízení, kvalita a relevance, monitoring a evaluace, výzkum a znalostní management a mezinárodní spolupráce. Zohledňuje přitom fakt, že OVP zahrnuje počáteční a další vzdělávání a přesahuje do oblasti terciárního vzdělávání, zdůrazňuje význam učení na pracovišti a uplatňuje komplexní pohled na dovednosti zahrnující profesní, sociální a osobní kompetence. Revidované doporučení také představuje rozšířenou definici učitelů v OVP – kromě pedagogů ve školách se mezi ně nyní řadí také instruktoři ve firmách, mentoři a jiné osoby pověřené poskytováním odborného vzdělávání v podnicích – a aktualizuje role těchto osob.
Aktualizované doporučení klade důraz na propojení OVP s trhem práce, soukromý sektor integruje do strukturování a financování OVP prostřednictvím modelů partnerství veřejné a soukromé sféry. Do rozvoje OVP mají být prostřednictvím procesů a nástrojů založených na tzv. sociálním dialogu zapojeny jak orgány zastupující zaměstnavatele, tak odborové organizace. Doporučení také zdůrazňuje význam výzkumu témat týkajících se OVP za účelem sledování jeho vývoje, identifikace změn a vytvoření databáze pro politická rozhodnutí. Výzkum OVP by měl být podporován a rozšířen po celém světě. Členským státům je doporučeno používat nebo vytvořit otevřené informační systémy za účelem většího přiblížení OVP potřebám trhu práce. Státy jsou i nadále vybízeny k tomu, aby zlepšily zajišťování kvality v OVP.
Podpora rozvoje odborného vzdělávání
Jak uvádí Brigit Thomannová ve svém příspěvku, revidované doporučení nyní poskytuje normativní nástroj, který může sloužit jako referenční rámec a dokument v rámci mezinárodní spolupráce a pro další rozvoj OVP ve všech členských zemích, a zároveň umožňuje podporovat relevantní reformní procesy. Pokračující globalizace trhů, technologické inovace a demografický vývoj v industrializovaných, rozvíjejících se a rozvojových zemích, to vše vyžaduje přizpůsobení OVP členských států, konstatuje Thomannová.
Autorka v článku dále zodpovídá otázku, jaký význam má aktualizovaný dokument na praktické úrovni. Z formálního hlediska slouží jako doporučení a na rozdíl od Úmluvy o technickém a odborném vzdělávání[2], ratifikované členskými státy, nepředstavuje právně závaznou normu. Je však druhým nejvyšším normativním nástrojem, který má UNESCO k dispozici. Doporučení se týká všech členských států, a proto potřebuje najít rovnováhu mezi různými výchozími pozicemi v rozvojových, rozvíjejících se a industrializovaných zemích. Vzhledem k tomuto omezení je podle Brigit Thomannové pochopitelné, že některé formulace jsou v doporučení nekonkrétní. Revidované doporučení zdůrazňuje zásadní význam učení na pracovišti, v praxi je ovšem taková koncepce realizována v mnoha různých podobách, uvádí autorka článku.
Generální konference UNESCO vyzvala k šíření doporučení mezi hlavními zúčastněnými stranami a v rámci příslušných vzdělávacích komunit a také k zavedení vhodných podpůrných opatření. Zpráva o implementaci by měla být předložena nejpozději na generální konferenci v roce 2019.
THOMANN, Brigit. The revised UNESCO Recommendation on Technical and Vocational Education nad Training is of interest to all of us! Berufsbildung in Wissenschaft und Praxis, 2018, Special edition, s. 21–22.
[1] Doporučení týkající se technického a odborného vzdělávání a přípravy bylo členskými státy UNESCO přijato již v roce 1962, poté bylo dvakrát revidováno – v letech 1974 a 2001.
[2] Úmluvu o technickém a odborném vzdělávání (Convention on Technical and Vocational Education) přijaly členské státy UNESCO v roce 1989.