Katalyzátor změn vyučování? Inovace v hodnocení žáků (1. část)

Hodnocení řídí výuku a učení studentů. Chceme-li změnit, co a jak se žáci učí a co a jak učitelé vyučují, potřebujeme změnit hodnocení. Tento předpoklad je podstatou inovace v hodnocení žáků zkoumané v rámci projektu Green Assessments v rámci nižšího odborného vzdělávání v Nizozemsku. Podrobnosti přináší článek publikovaný v Journal of Vocational Education & Training.

První část článku vysvětluje vývoj a teoretické východisko autentického, na kompetencích založeného hodnocení výkonu žáků v nižším odborném vzdělávání (pre-VET) v Nizozemsku. Druhá část představuje akční výzkum 34 učitelských týmů v 11 institucích nižšího odborného vzdělávání, které za podpory badatelů a koučů učitelů nové hodnocení implementovaly.
 
Mnohé země schválily rámce kvalifikací, které se zakládají na výsledcích učení, jako je EQF (Evropský rámec kvalifikací), vymezující očekávané výsledky učení. V odborném vzdělávání a přípravě došlo k mnoha reformám v didaktice a kurikulu ke zlepšení žákovských výsledků ve smyslu znalostí, dovedností či kompetencí potřebných pro budoucí zaměstnání. Aspekt hodnocení je nicméně v těchto inovacích opomíjen.
 
Inovace kurikula nemůže mít úspěch, pokud není brán vážně aspekt hodnocení. Jak popisují Judith T. M. Gulikers, Piety Runhaar a Martin Mulder v článku, který publikoval před časem Journal of Vocational Education & Training, inovace v kurikulu má dokonce začít právě změnami v hodnocení.
 
Pre-VET (nižší odborné vzdělávání) je součástí sekundárního vzdělávání v Nizozemsku, kterým prochází 40 % žáků, odpovídá věku žáků od 12 do 16 let a úrovni 3 EQF.[1] Žáci jsou orientováni spíše prakticky než teoreticky. Tento typ vzdělávání poskytuje přípravu pro široké spektrum oborů s možností volby specifického programu odborného vzdělávání. Obecně se jedná o oblasti: zdravotní péče, technologie, obchod/administrativa/ekonomika a zemědělsko-potravinářská oblast.
Studie v rámci projektu se zaměřila na tzv. „green education“, ekologicky zaměřené vzdělávání. Tato oblast zahrnuje studium rostlinné výroby, životního prostředí, výživy, zdraví a ochrany zvířat, ale také oblast designu, kreativní tvorby a volného času.
 
Cílem hodnocení je učení
 
Projekt Green Assessments (hodnocení výkonu v ekologicky zaměřeném vzdělávání) se věnuje inovacím ve školním hodnocení, přičemž se soustřeďuje na kompetence daného oboru. Projekt vyvinul autentické hodnocení úrovně kompetencí, které žák dosáhl, na základě výkonu, vycházející z vize, že:

  • hodnocení řídí učení;

  • role hodnocení v nižším odborném vzdělávání jako přípravném programu pro následující odborné vzdělávání má být motivující;

  • hodnocení má poskytovat mladistvým žákům zpětnou vazbu k dalším úvahám o možných příležitostech navazujícího odborného vzdělávání a přípravy pro zaměstnání;

  • hodnocení má žákům poskytnout příležitost vyzkoušet si vlastní kompetence v praxi svého budoucího zaměstnání.

 
Jak projekt pracoval s teoretickými pojmy kompetence a hodnocení kompetencí? Vycházel z Millerovy „pyramidy“ čtyř úrovní odborné kompetence: znalost (žák zná), porozumění (žák ví, jak), dovednost (žák dokáže ukázat, jak) a činnost (žák správně provádí činnost), kde nižší úrovně jsou podmínkou dosažení úrovně vyšší. Zároveň být kompetentní znamená být schopný podávat výkon, resp. provádět činnost na nejvyšší úrovni. Nejvyšší úroveň vyžaduje integraci znalostí, dovedností a postojů v kompetentním výkonu a předpokládá se, že kompetentní výkon nelze odvést, jestliže pro něj podstatné znalosti a dovednosti nebyly osvojeny.
 
Máme-li ohodnotit, zda je žák kompetentní, hodnocení by se mělo zaměřovat na úroveň činnosti. Tato pyramida vytváří mezi hodnocením „co“ a „jak“ přímé propojení. Na vrcholu pyramidy jsou metody hodnocení čím dál autentičtější a komplexnější, v tom smyslu, že hodnocení stále více připomíná profesní praxi na žákovské úrovni.
 
Základní myšlenka pojetí hodnocení je zde v tom, že kompetence není možné hodnotit jednou metodou hodnocení v jednom momentu, že je nutná kombinace hodnocení – program hodnocení kompetencí (competence assessment programme – CAP). Aby bylo možné kvalitativně dobře ohodnotit kompetence žáka, musí být takový program souborem hodnocení, ve kterém lze kombinovat tradiční hodnocení (např. písemné testování) a nové hodnocení (např. hodnocení výkonu), dále hodnocení produktů a procesů a formativní i sumativní hodnocení.
 
Přijaté pojetí kompetencí a hodnocení kompetencí má důsledky pro projektování nového hodnocení. Teoretická východiska nového hodnocení jsou tato: hodnocení posuzuje integraci znalostí, dovedností a postojů na úrovni činnosti Millerovy pyramidy, což vyžaduje autentické hodnocení komplexního praktického výkonu ve skutečné pracovní realitě na úrovni žáků pre-VET, ve kterém by obecné kompetence měly mít konkrétní význam. Kromě toho by měly být kombinovány alespoň dvě hodnoticí metody, ze kterých je jedna zaměřená na úroveň činnost/dovednost a jedna na úroveň znalost/porozumění. Strukturu hodnocení by dále měly tvořit různorodé aktivity, tak, aby pomohly hodnotitelům hodnotit co nejobjektivněji, aniž by se hodnocení redukovalo jen na triviální odškrtávání analytických kritérií. Hodnocení by mělo být rovněž zakotvené v procesu učení a vyučování na základě kompetencí.
 
Jak vytvořit charakteristiky hodnocení
 
Na projektu Green Assessments o inovacích v hodnocení se podíleli představitelé z 12 škol nižšího odborného vzdělávání (pre-VET) v Nizozemsku zaměřených na ekologické vzdělávání. Projekt začal vysvětlením vize hodnocení využívajícího výše zmíněná teoretická východiska. Tato vize byla převedena do kroků, kterými je třeba procházet při tvorbě nového autentického hodnocení výkonu pro pět výše zmíněných oblastí ekologicky zaměřeného vzdělávání. Každé hodnocení tedy sledovalo stejnou strukturu a postup (viz níže), zatímco konkrétní obsah hodnocení byl odlišný. Tento obsah sepsaly skupiny učitelů z 11 pre-VET škol s relevantním obsahem (např. skupina pro vývoj hodnocení pro floristy, jiná skupina pro studium o zvířatech). Kroky při tvorbě hodnocení, včetně nejdůležitějších charakteristik hodnocení, jsou následující:
 

  1. Skupinou učitelů a odborníků pracujících v daném oboru byly identifikovány charakteristické praktické úkoly, typické pro těchto pět profesních oblastí. Tyto úkoly, očekávané kompetence a očekávaná úroveň výkonu jsou stanoveny v rámcích kvalifikací a jako takové popisují, jaké úkoly absolventi mají vykonávat. Například v oboru floristika jde o vytvoření, balení, prezentaci, prodej a poradenství k řadě floristických produktů.

 

  1. Vlastní vývoj hodnocení začíná sepsáním popisu autentického případu, který souvisí s jedním či více zásadními pracovními úkoly. Tento popis případu by měl vyžadovat, aby žáci integrovali znalosti, dovednosti a postoje do provedení skutečného pracovního úkolu a nikoli aby předvedli izolované dovednosti. Úkol by měl vždy obsahovat požadavek klienta, výsledkem by měl být skutečný autentický produkt či služba a měl by být přiměřeně složitý pro žákovskou úroveň. Žáci nižšího odborného vzdělávání samozřejmě nemohou vykonat skutečné pracovní úkoly jako absolvent již působící v daném zaměstnání. Autentické hodnocení výkonu pracovního úkolu je možné na všech úrovních vzdělání, tím, že je položena otázka: Jaké typy úkolů by žáci byli schopni vykonat, pokud by byli na stáži nebo tento úkol vykonávali v reálném životě? Složitost hodnoceného úkolu by měla korespondovat s odpovědí na tuto otázku. Zkrácená verze autentického případu pro žáky oboru floristika je zobrazena v tabulce.

 

  1. Pro každý autentický případ jsou z 18 kompetencí stanovených na národní úrovni pro odborné vzdělávání a přípravu a pro nižší odborné vzdělávání, jako např. „rozhodování“ nebo „práce orientovaná na zákazníka“, vybrány čtyři obecné kompetence, které se mají hodnotit. Tyto čtyři kompetence jsou popsány z hlediska konkrétního pozorovatelného chování, které se v rámci hodnoceného úkolu od žáka očekává. Tabulka ukazuje čtyři kompetence posuzované na příkladu v oboru floristika a to, jaký mají tyto obecné kompetence konkrétní význam v konkrétním hodnoceném úkolu.

 

  1. Požadované znalosti, dovednosti a postoje, na nichž je výkon založen, jsou v hodnocení uvedeny jako předpoklady a nejsou přímo hodnoceny. Těmto znalostem, dovednostem a postojům se mělo věnovat přípravné vzdělávání.

 

  1. Každé hodnocení obsahuje fázi plánování, provádění a reflexe: žáci plánují standardní plánovací formou, provádějí úkoly, při nichž je jejich výkon pozorován dvěma hodnotiteli, a potom svůj výkon a rozhodování obhajují v hodnoticím rozhovoru s posuzovateli. Toto hodnocení obsahuje tři metody, které v kombinaci vedou k hodnocení kompetencí žáků.

 

  1. Ke zvýšení srovnatelnosti a reprodukovatelnosti hodnocení je zaveden standardní plánovací formulář, formulář pro zapisování postřehů, který obsahuje operacionalizaci čtyř kompetencí, které je třeba pozorovat, a pokyny pro vyhodnocovací pohovor. To vše pomáhá hodnotiteli hodnotit všechny žáky stejným způsobem a jejich kompetence ohodnocovat co nejobjektivněji.

 

  1. Každé hodnocení trvá celkem 4 hodiny. Očekává se, že čtyři hodiny pozorování v kombinaci s vyhodnocovacím rozhovorem budou přiměřeně dlouhé pro posouzení kompetencí v jejich úplnosti.

 

  1. Žáky hodnotí dva hodnotitelé: učitel daného žáka a další učitel ze stejné nebo jiné školy nižšího odborného vzdělávání, která také pracuje s novým hodnocením. Sledují výkon studenta a vedou vyhodnocovací pohovor.

 

  1. Každé hodnocení používá stejný bodovací systém pro vyhodnocení výkonu žáků. Tento bodovací systém je naprosto stejný pro všechna hodnocení nezávisle na jejich obsahu a kombinuje holistické a analytické bodování. Začíná holistickým posouzením: „Je student schopen vykonat kompletně pracovní úkol?“ Na to má být odpovězeno ano nebo ne. Dále je toto holistické hodnocení podpořeno analytičtějším hodnocením. Hodnotitelé bodují následující prvky: žákovo plánování (1–10 bodů); kvalita procesu, pokud jde o předvedení čtyř kompetencí operacionalizovaných v pozorovatelném chování (viz tabulku, 1–40 bodů, 10 na každou kompetenci); kvalita výsledku, kterým je buď produkt, nebo poskytovaná služba (1–30 bodů); během vyhodnocovacího pohovoru žákovské odůvodnění výkonu čtyř kompetencí v rámci plnění kompletního úkolu (1–20 bodů). Nejprve oba hodnotitelé hodnotí jednotlivě, poté porovnávají body, které přidělili, a společně se shodují na přidělených bodech pro každý prvek a výsledném celkovém počtu bodů (1–100 bodů). Toto číslo je převedeno do konečné známky tím, že se dělí 10, což vede k závěrečnému hodnocení mezi 1 a 10. Posuzovatelé navíc poskytnou kvalitativní zpětnou vazbu z hlediska nejsilnějších a nejslabších stránek. Využití stejného bodovacího systému a postupu hodnocení se dvěma hodnotiteli je zavedeno proto, aby se zvýšila objektivita a férovost hodnocení dovedností žáků a jejich celkového výkonu.

 

  1. Strukturované a standardní pokyny pro učitele provádějí učitele každým krokem, který musí udělat, aby toto hodnocení zavedl ve své škole. Tím je zajištěna transparentnost pro učitele/hodnotitele a srovnatelnost hodnocení mezi školami a zvyšuje se pravděpodobnost, že hodnocení bude provedeno tak, jak bylo zamýšleno.

 
Charakteristika daného povolání Vytvoření, balení, prezentace, prodej a poradenství pro řadu květinářských výrobků
Autentický hodnocený úkol „Pracujete v květinářství Hello Sunshine a váš kolektiv tvoří vedoucí a dva kolegové květináři. Paní Tichá pracuje v domově důchodců nedaleko květinářství a přišla k vám probrat možnosti vytvoření tří květinových aranžmá k veselejšímu působení prostoru jídelny v domově důchodců. Aranžmá by měla být trvalá, jasných barev, bez ostré vůně a vše má stát do 150 eur. Je to opatrná dáma, která se vás ptá na radu a doufá, že jí pomůžete při rozhodování tak, aby to všem starším pacientům v domově udělalo radost.“
Čtyři obecné kompetence Spolupráce, komunikace/prezentace, odbornost (vědomosti a schopnosti) a práce orientovaná na zákazníka
Operacionalizace 4 obecných kompetencí v kontextu tohoto hodnocení Spolupráce
Žák efektivně diskutuje se šéfem, kolegy a zákazníkem/zákazníky o práci, kterou má udělat.
Při této spolupráci žák projevuje flexibilitu.
Žák přizpůsobuje svou práci tomu, co bylo dohodnuto v diskusi.
 
Komunikace a prezentace, verbální a nonverbální
Žák přebírá iniciativu a přichází s nápady.
Žák poskytuje jasné a vhodné rady zákazníkovi.
Žák věnuje pozornost verbální a nonverbální komunikaci zákazníka, prezentuje květinová aranžmá atraktivním způsobem, přičemž má na zřeteli vlastnosti květů.
 
Odbornost práce
Žákův výkon ukazuje odpovídající vědomosti o barvě a tvaru květin, které používá.
Žákův výkon ukazuje porozumění materiálu a pomůckám, které používá, žák se adekvátně rozhoduje se zřetelem k materiálu a prostředkům, které používá.
Žák balí buket atraktivním a kreativním způsobem.
Žák umí vyplnit objednávku včetně DPH a kalkulace ceny.
 
Práce orientovaná na zákazníka
Žák vykazuje přátelské a vhodné jednání vůči zákazníkovi.
Žák identifikuje zákazníkovo přání, radí zákazníkovi a jeho požadavek plní řádně a správně.
Žák je schopen vypořádat se s „obtížným“ zákazníkem.
Potřebné znalosti, dovednosti a postoje Znalosti
kalkulace ceny
kalkulace DPH
úprava floristických produktů
nejběžnější produkty, nástroje a materiály v květinářském obchodě
 
Dovednosti
psaní faktury
pomoc zákazníkům
vystavování květinových aranžmá
vytvoření květinových aranžmá
balení floristických produktů
používání pokladny
 
Postoje
vystupovat přátelsky k zákazníkovi
projevovat otevřený, upřímný a ochotný postoj

 
Bylo vyvinuto 35 hodnocení pro 5 vzdělávacích oblastí nižšího odborného vzdělávání s ekologickým zaměřením. Každé hodnocení je ověřováno nezávislou skupinou odborníků na hodnocení z Nizozemské národní organizace pro testování a hodnocení, která má na starosti zkoušky v primárním a sekundárním vzdělávání v Nizozemsku. Ti hodnotí vytvořené hodnocení pomocí rámce dvanácti kritérií kvality vhodných pro hodnocení na základě kompetencí.
 
Judith T. M. Gulikers, Piety Runhaar a Martin Mulder působí na nizozemské Wageningen University and Research, na katedře sociálních věd, v oddělení vzdělávání a kompetence.


[1] Školy poskytující tento typ vzdělávání nabízejí jak odborné, tak všeobecně vzdělávací programy. První dva ročníky sestávají ze všeobecných předmětů. Ve třetím a čtvrtém ročníku si žáci volí mezi těmito vzdělávacími dráhami: (a) teoretická – připravuje na další studium ve vyšším sekundárním odborném vzdělávání nebo pokračování ve čtvrtém ročníku ve vyšším všeobecném sekundárním vzdělávání; obsah programu je všeobecného charakteru; (b) smíšená – odborným předmětům je věnováno 10 až 15 % studijního času; (c) odborná – připravuje pro vyšší sekundární odborné vzdělávání s převahou odborných předmětů; (d) základní úroveň odborného vzdělávání – příprava pro krátké kurzy ve vyšším sekundárním odborném vzdělávání, s převahou odborných předmětů. V rámci této vzdělávací cesty mohou žáci s potížemi v učení pokračovat duální cestou a kombinovat učení s prací. Zdroj: http://www.cedefop.europa.eu/files/4142_en.pdf