pro vzdělávání

Stručná zpráva Cedefopu popisuje směry diskuse o budoucnosti odborného vzdělávání a přípravy v Evropě v letech 2020–2030.

Napříč Evropou vzniká intenzivnější veřejná debata o budoucnosti práce a o vzdělávání a odborné přípravě. Globalizace, digitalizace, migrace, demografie a zelená ekonomika jsou výzvami, které budou tvořit náplň debaty. Nezaměstnanost, podzaměstnanost, nesoulad mezi dovednostmi a nabízenými pracovními místy a stagnující nebo klesající příjmy podkopávají soudržnost a sociální model evropských společností.
 
Právě v tomto kontextu členské státy EU stále více spolupracují v oblasti odborného vzdělávání a přípravy (OVP). V červnu roku 2016 zveřejnila Evropská komise Novou agendu dovedností pro Evropu, v níž byl uveden seznam neodkladných akcí s cílem umožnit Evropě zlepšit kvalitu a relevantnost nabývaných dovedností, zlepšit viditelnost a srovnatelnost dovedností a kvalifikací a zdokonalit poznatky a informovanost o dovednostech za účelem lepší volby povolání.
 
Jak se současný rámec pro spolupráci v oblasti odborného vzdělávání blíží horizontu roku 2020, Cedefop začíná hledat kroky, aby podpořil diskusi o evropské spolupráci v oblasti OVP do roku 2030. Prvním krokem bylo zhodnocení současných charakteristik evropských systémů OVP a identifikace vzájemných shod a rozdílů.
 
OVP v Evropě: jeden termín, mnoho interpretací
 
Národní systémy odborného vzdělávání v Evropě se značně liší. Přestože každá země má svůj vlastní přístup k poskytování, obsahu a správě odborného vzdělávání, základy jsou společné. Odborné vzdělávání je vnímáno jako příprava na specifické povolání. Je zaměřeno na zajištění kvalifikované pracovní síly a obvykle nemá takovou prestiž jako všeobecné nebo akademické vzdělávání.
Ve většině zemí je odborné vzdělávání zaměřeno převážně na mladé lidi, jimž umožňuje získání kvalifikace na střední úrovni (EQF úrovně 3 a 4). S ohledem na tuto kombinaci odlišnosti a jednotnosti lze dnes v evropských systémech OVP rozlišovat čtyři hlavní vzorce.
 
OVP založené na práci / duální vzdělávání
Tento přístup, jehož typickým příkladem je německý duální systém, je založen na praktických znalostech a „učení se praxí“ a umožňuje mladým lidem (učňům) být pracovníky určitého povolání/profese jasného profesionálního étosu a práv. Podstatnou součástí tohoto přístupu je značný přínos podniků (finanční přínos a přínos podniků jako míst vzdělávání) a pevná koordinace mezi zaměstnavateli (a odborovými organizacemi). OVP je jednoznačně spojováno se středním vzděláním (ISCED-11 úrovně 3–4), s přístupem k vysokoškolskému vzdělávání či nikoli. Jelikož hlavním účelem odborného vzdělávání a přípravy je zajistit kvalifikovanou pracovní sílu a podporovat inovace a růst podniků, je perspektiva zaměstnavatelů dominantní.
 
OVP jako počáteční odborné vzdělávání
OVP je chápáno jako integrovaná součást počátečního vzdělávání, kde hlavním místem, kde učení probíhá, jsou školy financované a řízené státem, ve kterých se učí žáci/studenti. Příkladem takového přístupu je Švédsko, kde se OVP uskutečňuje především ve třídách (ačkoli existují i prvky učení založeného na práci) a je orientováno na vztah učitel–student. Vzdělávání nemusí být nutně zaměřeno na specifické povolání, nýbrž může zahrnovat i širší oblasti oboru. Je poskytováno na středních a terciárních úrovních (ISCED-11 úrovně 3–5) a umožňuje přístup k vysokoškolskému vzdělávání. Individuální postup a osobní růst mají větší význam než zajištění kvalifikované pracovní síly. Některé země nabízejí variace tohoto přístupu, přičemž kladou větší důraz na vzdělávání zaměřené na specifické povolání. V těchto případech je výuka ve škole a v práci součástí jednoho systému.
 
OVP jako další vzdělávání
V některých zemích se odborným vzděláváním a přípravou rozumí zejména příprava na pracovišti pro všechny věkové kategorie na různých úrovních (včetně nižších úrovní), které nabízí široká škála poskytovatelů dalšího a vysokého vzdělávání. Dobrým příkladem je Irsko. Cílem je vyškolit plně kvalifikované odborníky nebo pracovníky s dílčí kvalifikací. Součástí tohoto typu vzdělávání jsou programy pro nezaměstnané nebo programy druhé šance. Nad profesní identitou stojí vyšší priorita získání pracovní síly pro práci. Názory zaměstnavatelů převládají a OVP se považuje za prostředek zajištění kvalifikované pracovní síly a podpory inovací a hospodářského růstu.
 
OVP jako (součást) celoživotního vzdělávání
OVP je chápáno jako koexistence různých přístupů ke vzdělávání, míst, kde probíhá výuka, druhů poskytovatelů (školy, firmy, vysoké školy) a druhů vyučujících (učitelé, školitelé, mistři). Finsko je příkladem přístupu, který se zaměřuje na širokou škálu možností vzdělávání a získání úrovní dovedností (dílčí, úplné a profesionální kvalifikace), výsledků učení (jak specificky zaměřená povolání a šíře orientované odborné oblasti, tak i základní odborné) a typů kvalifikace (profesní, vzdělávací). OVP je dostupné různým věkovým kategoriím a studujícím, jejichž postavení se může pohybovat od učňů po studenty. Výsledkem je to, že OVP je spojeno s mnoha různými účely, včetně rovnosti a sociální inkluze. Počáteční a další odborné vzdělávání tvoří součást jednotné koncepce odborného vzdělávání a přípravy v rámci perspektivy celoživotního učení.
 
Měnící se realita přinese změnu koncepce?
 
Kromě těchto modelů se v celé Evropě objevují určité obecné trendy, které mohou v budoucnu změnit způsob chápání a rozvoje odborného vzdělávání a přípravy.

• Zaměření na praktické znalosti: Mnoho zemí, zejména těch, v nichž je odborné vzdělávání založeno převážně na učení ve školách, klade ve vzdělávacích programech a učebních přístupech větší důraz na praktické znalosti, posílené poskytováním OVP na pracovišti. To zahrnuje zavedení programů učňovské přípravy (v mnoha zemích) a/nebo rozšíření těchto programů na vyšší úrovně vzdělávání (jako v Německu, Francii a Itálii). Na úrovni řízení se tato situace odráží v poskytování prominentnější úlohy zaměstnavatelům a průmyslu (např. v Maďarsku a ve Velké Británii), často v rámci sociálního partnerství (Chorvatsko, Litva a Malta) a v úsilí o dosažení silnější účasti podniků ve financování odborného vzdělávání.

• Diverzifikace poskytování OVP: Mnoho zemí rozšířilo svou nabídku odborného vzdělávání tak, aby pokrylo více věkových kategorií, úrovní dovedností a skupin se speciálními potřebami. Například Portugalsko zavedlo odborné vzdělávání pro mladé lidi pod 16 let.

• Snadnější přístup k vysokoškolskému vzdělávání: Zvýšila se vertikální propustnost ze sekundární na terciární úroveň. Přístup k vysokoškolskému vzdělávání prostřednictvím odborné kvalifikace otevřely země s dlouholetou tradicí v odborném vzdělávání: Dánsko, Německo, Francie, Rakousko a Velká Británie. Německo nyní poskytuje přístup k vysokoškolskému vzdělávání odborně způsobilým žadatelům (jako „Meister“, „Techniker“ či „Fachwirt“), pokud mají doklad o příslušných profesních zkušenostech, absolvují zkoušku způsobilosti nebo úspěšně ukončí rok probace. V posledních letech se vysokoškolské instituce v mnoha zemích staly hlavními poskytovateli OVP, což způsobilo akademický posun v odborném vzdělávání.

• Nové cesty pro odborné vzdělávání dospělých: Mnoho zemí vytvořilo nové cesty pro vzdělávání dospělých, včetně Chorvatska (post-akademická profesionální příprava na vysokých školách) a Malty (po povinné sekundární úrovni), nebo jednoduše zvýšilo podíl dospělých ve stávajících programech odborného vzdělávání (Estonsko, Irsko, Finsko). To jde často ruku v ruce se silnějším důrazem na akreditaci předchozího učení (viz Francie, Finsko, Norsko) a je to často spojeno se zavedením evropských politik celoživotního vzdělávání. Některé země očekávají rostoucí poptávku po rekvalifikaci na trhu práce, např. Litva, kde byly zavedeny nové programy pro nezaměstnané dospělé. Celkově existuje tendence k využívání OVP jako prostředku k boji proti nezaměstnanosti, včetně nových možností pro znevýhodněné a zdravotně postižené osoby (například „integrativní učňovské školství“ v Rakousku).

• Mírné zvýšení prestiže: I přes velké úsilí zůstává image odborného vzdělávání slabá. Země s tradičně dominantním postavením všeobecného vzdělávání se snažily poměrně nízkou vážnost odborného vzdělávání zvýšit, zatímco země s dobře zavedeným duálním systémem odborného vzdělávání se snažily snižování této vážnosti zastavit (Dánsko, Rakousko). Španělsko, kde se image OVP zlepšila, je jednou z mála výjimek. Nejpozoruhodnějším příkladem je Finsko, kde v posledních deseti letech stále roste počet osob nastupujících do odborného vzdělávání.

• Rostoucí význam výsledků učení: Zatímco téměř všechny země definují a popisují své kvalifikace v oblasti odborného vzdělávání s využitím výsledků učení, stále se odlišují, pokud jde o obsah a profil kvalifikací. Existují země, kde se počet kvalifikací snižuje, trend, který potenciálně snižuje specificitu výsledků vzdělávání (Norsko, Velká Británie), v ostatních zemích lze naopak pozorovat nárůst stupně podrobnosti a specifičnosti. Přestože by to mohlo vést ke konvergenci mezi zeměmi (generické programy se stanou konkrétnějšími, zatímco ty, které se týkají konkrétního povolání, se rozšiřují), mohlo by to být interpretováno pouze jako rostoucí pluralismus v odborném vzdělávání (koexistence a rostoucí rozmanitost specifických a generických programů).

 
Tyto trendy, které se objevily během posledních dvou desetiletí, lze shrnout jako rozšíření a diverzifikaci OVP na jedné straně a posilování nebo zintenzivnění OVP na straně druhé. Posílení odborného vzdělávání vede ke zvýšení odborné přípravy založené na práci, jak dokládá příklad Dánska, Německa nebo Rakouska, a k častému rozšiřování o „nové“ části systému vzdělávání a odborné přípravy, zejména vysokoškolské vzdělávání. Diverzifikace OVP vede k tomu, že je (součástí) celoživotního učení, což vidíme na příkladu Francie nebo Finska.
 
Výzvy do budoucna
 
Vzhledem k rozšiřování a diverzifikaci odborného vzdělávání, zapojování nových poskytovatelů a poskytování na nových úrovních a v nových kontextech je důvod se domnívat, že evropské odborné vzdělávání bude ještě rozmanitější a více pluralistické. To může být pozitivní v tom smyslu, že bude žádanější a relevantnější, nebo negativní v tom smyslu, že by mohlo dojít k nárůstu fragmentace a polarizace.
 
Průzkum Cedefop odhaluje několik problémů, které je třeba v budoucí evropské spolupráci v oblasti odborného vzdělávání řešit:

• Tradiční rozlišování mezi podsektory vzdělávání a odborné přípravy (všeobecné, odborné a vysokoškolské vzdělávání, jakož i počáteční a další odborné vzdělávání) není vždy účelné, pokud jde o identifikaci a reakci na nové výzvy.

• Pokud tvůrci politik vycházejí z příliš úzké definice odborného vzdělávání, riskují, že přehlédnou potřebu po odborně orientovaném vzdělávání mimo tradiční sektor odborného vzdělávání, například v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Budoucí spolupráce v oblasti politik by se měla soustředit na to, jak mohou systémy vzdělávání a odborné přípravy jako celek propagovat a podporovat formy učení zaměřené na praxi a práci, typické pro odborné vzdělávání a přípravu. K tomu je třeba, aby poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních posílili dialog a spolupráci s aktéry trhu práce a společností jako celku.

• Budoucí vývoj odborného vzdělávání může vyžadovat řešení, které bude zahrnovat několik podsektorů a zapojení institucí a poskytovatelů, kteří v současné době působí jednotlivě. Expanze profesně orientovaného vzdělávání a odborné přípravy se zdá být nezastavitelná, může dojít i k fragmentaci a ztrátě průhlednosti, ztěžující využívání odborného vzdělávání ohroženými skupinami. Zvyšování průhlednosti a prostupnosti systémů vzdělávání a odborné přípravy, jak je podporováno například EQF, je proto zásadní.

 
Očekává se, že tyto, někdy protichůdné trendy se budou v různých evropských zemích projevovat odlišně, a proto je důležité sledovat, zda v rámci Evropy sníží, nebo zvýrazní stávající rozdíly. Je potřeba, aby se všichni tvůrci politik a odborníci, kteří se na odborném vzdělávání podílejí, zapojili do široké diskuse o nejlepších možnostech spolupráce a přístupech ke vzdělávání, aby zajistili jeho budoucnost, přičemž se zaměří na vzdělávání, zaměstnanost a společenský rozměr odborného vzdělávání. Budoucnost odborného vzdělávání je nyní více než jindy neoddělitelná od budoucnosti práce.