Čtenářská gramotnost v australském kurikulu

Australské kurikulum pro základní školy považuje čtenářskou gramotnost za nezbytný předpoklad k tomu, aby byli žáci úspěšní v jakékoli vzdělávací oblasti.

Podle australského kurikula se žáci stávají čtenářsky gramotnými, když rozvíjejí své znalosti, dovednosti a dispozice k tomu, aby s jistotou využívali jazyk k učení a komunikaci ve škole i mimo ni, a k efektivnímu zapojení do společnosti. Čtenářská gramotnost ovlivňuje, jak žáci naslouchají, čtou, vnímají, mluví, píšou a vytvářejí různé typy textů a jak používají jazyk pro různé účely a ve škále různých souvislostí.
Melbournská deklarace vzdělávacích cílů pro mladé Australany (The Melbourne Declaration of Educational Goals for Young Australians – MCEETYA, 2008) považuje čtenářskou gramotnost za nezbytnou dovednost k tomu, aby byli žáci úspěšní v učení, a za základ pro úspěch ve všech vzdělávacích oblastech.
 
Rámec čtenářských dovedností
Čtenářská gramotnost zahrnuje znalosti a dovednosti, které žáci potřebují k tomu, aby získali přístup k informacím a porozuměli jim, dovedli je analyzovat a vyhodnocovat. Čtenářská gramotnost je dále nezbytná pro vyjadřování myšlenek a emocí, prezentování nápadů a názorů, spolupráci s ostatními a účast ve školních i mimoškolních aktivitách.
Stát se čtenářsky gramotným neznamená jen disponovat určitými znalostmi a dovednostmi. Jisté vlastnosti a dispozice pomáhají žákům k tomu, aby se učili efektivně a měli dostatek sebedůvěry a motivace k širokému využití svých čtenářských dovedností. Mnoho z těchto vlastností a dispozic se týká také obecných schopností, jako je například organizování vlastního učení, práce s ostatními, otevřenost k nápadům, názorům a textům pocházejícím z odlišných kultur, dále vracení se k úkolům za účelem zlepšení práce a také připravenost ptát se na významy obsažené v textech.
 
Čtenářská gramotnost napříč kurikulem
Čtenářská gramotnost je v Austrálii součástí kurikula anglického jazyka a měla by být aplikována také ve všech dalších vzdělávacích oblastech. Není samostatnou složkou kurikula a nezahrnuje nový obsah výuky. V některých případech obsahuje kontinuum čtenářské gramotnosti také příklady nebo další vysvětlení, aby se ukázalo, jak aspekty jazyka a čtenářské gramotnosti obsažené v kurikulu angličtiny působí v dalších vzdělávacích oblastech.
Ačkoli žáci rozvíjejí své čtenářské dovednosti především při hodinách angličtiny, zapojují se také v dalších vzdělávacích oblastech do široké škály aktivit se značnými požadavky na čtenářskou gramotnost. Situace poskytující prostor pro rozvíjení čtenářské gramotnosti jsou součástí vzdělávání ve všech oblastech kurikula. Věnování pozornosti požadavkům na čtenářskou gramotnost v každé vzdělávací oblasti zajišťuje, že je rozvoj čtenářské gramotnosti žáků posílen tak, aby podporoval učení založené na předmětech. To znamená, že:

  • všichni učitelé jsou zodpovědní za výuku čtenářské gramotnosti vztahující se ke konkrétním předmětům jejich vzdělávací oblasti;

  • všichni učitelé potřebují porozumět požadavkům na čtenářskou gramotnost a příležitostem k jejímu rozvoji v dané vzdělávací oblasti;

  • čtenářská gramotnost může být vhodně zakotvena v obsahu výuky dané vzdělávací oblasti.

 
Kontinuum čtenářské gramotnosti umožňuje učitelům jednotlivých vzdělávacích oblastí:

  • rozpoznat obecnou úroveň očekávaných jazykových a čtenářských dovedností pro každý ročník, který vyučují;

  • plánovat, jak učit specifické jazykové a čtenářské znalosti a dovednosti nezbytné k tomu, aby žáci porozuměli obsahu dané vzdělávací oblasti.

 
Rozvíjení čtenářské gramotnosti během školní docházky
Sociální pohled na jazyky umožňuje nahlédnout do rozdílů mezi mluveným a psaným jazykem a sledovat narůstající složitost jazyka v souvislosti s tím, jak žáci postupují ve škole. To představuje důležitý koncept pro učení založené na předmětech. Když děti začnou chodit do školy, obvykle mají rozvinutou schopnost používat mluvený jazyk svého domova a komunity a neformálně komunikují tváří v tvář ve svém bezprostředním okolí. Tím si osvojují systém vytváření významů, který používají, když se zapojují do vzdělávacích aktivit ve škole. Ve svých prvních interakcích s psaným textem obvykle používají psanou verzi mluveného jazyka.
Jak žáci postupují v učení založeném na předmětech, zvláště uprostřed školní docházky a na jejím konci, texty, které potřebují pochopit a vytvářet, jsou stále více formální a mají akademické rysy; využívají odborné, abstraktní a specializované formy psaného jazyka za účelem vyjádření složitosti významu. Tyto texty obsahují přesné, nahuštěné informace a zvyšují kognitivní požadavky na žáky.
Ve struktuře textů, prvcích jazyka a slovní zásobě, kterou žáci potřebují znát a používat v různých vzdělávacích oblastech, jsou výrazné rozdíly. Repertoár čtenářských znalostí a dovedností žáků by proto měl být rozmanitý, flexibilní, dynamický a všestranný a měl by se rozvíjet v průběhu jejich vzdělávání tak, aby si dokázali poradit s narůstajícími výzvami a požadavky kurikula.