pro vzdělávání

Národní rámec pro čtenářskou a matematickou gramotnost, zavedený ve Walesu v roce 2013, začleňuje rozvoj čtenářské gramotnosti do výuky všech předmětů.

Pojem čtenářská gramotnost znamená používání jazykových dovedností při denních činnostech ve škole, doma, v práci a ve společnosti. Popisuje soubor dovedností zahrnujících mluvení, naslouchání, čtení a psaní, které nám umožňují udělat si představu o světě kolem nás.
 
Čtenářská gramotnost se netýká jen mechanické schopnosti dekódovat slova na stránce nebo napsat gramaticky správnou větu, ačkoli jde o nezbytné dovednosti. Její podstatou jsou schopnosti potřebné k porozumění psanému a mluvenému jazyku, k interpretaci psaného nebo vyřčeného a k vyvození závěrů. Týká se také plynulé, výstižné a přesvědčivé komunikace.
 
Čtenářská gramotnost je založena na rozvoji čtení, psaní a ústního vyjadřování napříč všemi vzdělávacími oblastmi. Účelem čtenářské gramotnosti, jako součásti Národního rámce pro čtenářskou a matematickou gramotnost (National Literacy and Numeracy Framework – LNF), je hodnocení schopnosti žáků využívat získané čtenářské a pisatelské dovednosti (včetně ústní komunikace) při řešení reálných úkolů a problémů přiměřených jejich věku.
 
Spojení s kurikulem
 
Odpovědnost za rozvoj a hodnocení čtenářských dovedností žáků mají ve školách všichni učitelé, nejen specialisté na výuku jazyků. Od všech žáků se očekává, že budou své čtenářské dovednosti využívat a rozvíjet napříč předměty. Oblast čtenářské gramotnosti v LNF proto učitelům základních, středních a speciálních škol pomáhá stanovit požadavky na čtenářské dovednosti v kurikulu, ale nezaměřuje se na uspořádání předmětů jako takových.
 
Pokrok ve čtenářské gramotnosti
 
Cílem očekávaných výsledků ve čtenářské gramotnosti je vést žáky k rozvíjení a využívání dovedností v ústním vyjadřování (mluvení a naslouchání), čtení a psaní pro různé účely napříč kurikulem. Očekávané výsledky se v podstatě týkají rozpoznání a rozvoje schopnosti žáků využívat čtenářské dovednosti způsoby vhodnými v každém kontextu.
 
Očekávání vztažená ke konkrétnímu věku vycházejí z očekávaných výsledků pro předchozí ročník s cílem zjistit meziroční postup, zatímco další přehledy reflektují postupný vývoj, který se nevztahuje k věku.
 
Národní rámec pro čtenářskou a matematickou gramotnost je platný pro všechny žáky. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mohou dosahovat nižších výsledků než ostatní žáci jejich věku, zatímco schopnější a talentovaní žáci mohou mít přístup k nástavbě očekávaných výsledků zaměřené na vyšší úroveň dovedností.
 
Oblasti čtenářské gramotnosti
 
1. Ústní vyjadřování napříč kurikulem
Lidé prostřednictvím mluveného slova komunikují své potřeby, pocity a myšlenky, sdílejí své zážitky s ostatními a vyjadřují své nápady. Naslouchání druhým, vhodné reakce a řada dalších prostředků jsou nezbytnou součástí používání a rozvoje jazyka při spolupráci a diskusi.
 
Ústní vyjadřování napříč kurikulem se zaměřuje na prezentování informací a myšlenek. Dále se dělí do tří aspektů:
Mluvení

• komunikování myšlenek a informací široké škále posluchačů v různých situacích.

Naslouchání

• naslouchání názorům a myšlenkám ostatních a reagování na ně.

Spolupráce a diskuse

• přispívání k diskusím a prezentacím;

• diskutování stanovisek/myšlenek ostatních za účelem dosažení dohody.

 
2. Čtení napříč kurikulem
Prostřednictvím čtení získávají lidé přístup k myšlenkám, informacím a zkušenostem, které jim pomáhají pochopit sebe sama, svůj svět a efektivně se učit a pracovat. Čtení napříč kurikulem se zaměřuje na dva aspekty: vyhledávání, výběr a používání informací a reagování na přečtené.
 
Vyhledávání, výběr a používání informací
Strategie čtení

• využívání vhodných strategií čtení k pochopení smyslu textu;

• používání strategií ke zlepšení plynulosti čtení;

• hodnocení kvality a spolehlivosti textů.  

 
Reagování na přečtené se dále dělí do dvou aspektů:
Pochopení

• porozumění neznámým informacím;

• rozpoznání hlavních myšlenek, událostí a podpůrných detailů;

• předpovídání, vyvozování závěrů, pochopení různých vrstev významu;

• propojování uvnitř/vně škály textů/témat;

• provádění výzkumu za účelem úplného porozumění.

Reakce a analýzy

• třídění a analýza relevantních informací;

• rozlišování mezi fakty, teoriemi a názory;

• porovnávání škály názorů;

• hodnocení obsahu, prezentace a spolehlivosti textů.

 
3. Psaní napříč kurikulem
Lidé píšou, aby zaznamenali a posoudili své myšlenky, pocity a názory, aby komunikovali s ostatními a prostřednictvím jazyka vyjadřovali své nápady. Psaní napříč kurikulem se soustřeďuje na dva aspekty – uspořádání myšlenek a informací a přesné psaní.
 
Uspořádání myšlenek a informací se dále dělí do dvou částí:
Význam, účel a čtenáři

• plánování a přizpůsobení stylu psaní tak, aby vyhovoval publiku a účelu sdělení;

• zlepšování psaní prostřednictvím nezávislého posouzení a přepracování;

• zajištění plného pokrytí tématu;

• zlepšování prezentace psaní (včetně využití ICT);

• reflexe, úprava a přepracování za účelem zlepšení psaní.

Struktura a uspořádání

• použití struktury odpovídající účelu a zaměření úkolu;

• výběr vhodné analýzy a prezentace informací;

• vytvoření struktury pro organizaci psaní.

 
Přesné psaní se člení do následujících dvou částí:
Jazyk

• používání vhodného jazyka;        

• používání náležitých odborných termínů a slovní zásoby / jazyka přizpůsobených danému kontextu.

Gramatika, interpunkce, pravopis, písmo
specifické vyjadřování vztažené k pokroku v každém aspektu v závislosti na typu písemného sdělení a věkové úrovni.

Poz. překladatelky: