Redigovaná sbírka prací encyklopedickým způsobem poskytuje komplexní obraz odborného vzdělávání v Indii a jeho role v přípravě absolventů pro zaměstnání.
Jednotliví přispěvatelé rozebírají 17 klíčových otázek předložených Matthiasem Pilzem, se zaměřením na vzdělávací cíle, institucionální zasazení, kurikulum (povinné i volitelné komponenty), odpovědnost za tvorbu a implementaci, stanovené a schválené kurikulum, pedagogiku, očekávání žáků apod. Přispěvatelé byli rovněž požádáni o vyjádření na téma kulturního aspektu v programech odborného vzdělávání a chápání společenského kontextu, v němž programy vznikají. Nabízejí předpoklady budoucích potřeb v oblasti přípravy pro zaměstnání či úvahu na téma silných a slabých stránek, dovednostní propasti, budoucího vývoje atp.
Kniha obsahuje 16 kapitol s předmluvou Shyamala Majumdara a úvodní i závěrečnou kapitolou Matthiase Pilze. Téma odborného vzdělávání a přípravy pro zaměstnání v Indii je předložena v působivě široké škále kontextů – od základního vzdělávání, středního a vyššího odborného vzdělávání přes průmyslové výcvikové instituce, univerzity, společnosti poskytující odborná školení, nevládní organizace, vzdělávání učitelů odborného vzdělávání, další vzdělávání, kvalifikace a rekvalifikace, neformální učení, vývoj dovedností podle národního rámce kvalifikací, vzdělávání a zaměstnatelnost ve vztahu k informačním technologiím a službám umožněným informačními technologiemi až po socioekonomický dopad odborného vzdělávání.
V Indii, podobně jako na jiných místech globální ekonomiky, je patrný důraz na konkurenceschopnost a neustálý rozvoj pracovních sil s ní spojený za účelem získání přidané hodnoty ve výrobě. Autoři shledávají, že prioritou by pro Indii mělo být plné využití výhod demografické situace, tj. převahy mladé populace, což znamená větší podíl obyvatelstva v produktivním věku, než je tomu u konkurenčních ekonomik, např. v Německu nebo Číně.
Pohled na téma odborného vzdělávání v Indii se u různých přispěvatelů do jisté míry liší. Převažuje zaměření na rozvoj lidského kapitálu, neoliberální hledisko. Tento postoj je ovšem v jistém rozporu s více kolektivně zaměřenými názory, stavěnými na Gándhího odkazu a dalších (srv. Tara and Kumar, Palanithurai, Gengaiah, Badrinath).
Podobně jako v mnoha jiných zemích i v Indii požívá odborné vzdělávání nižšího statusu než akademické či všeobecné vzdělávání, přes veškeré snahy státu o zvýšení jeho prestiže. V indickém odborném vzdělávání může vést přecenění teorie k marginalizaci praxe, která je určující pro získání pracovního místa a zařazení do pracovního procesu. Nízký status odborného vzdělávání je dále ovlivněn specifickými podmínkami země, sociálním a jiným znevýhodněním žáků, genderovou otázkou, rozdílem v rurální a městské části země, nízkou kvalitou učitelů a vybavení apod. To vede k zájmu o otázku sociální spravedlnosti, uznání neformálně nabytých dovedností, rozvoje dalších dovedností a pozvednutí úrovně manuální a odborné práce.
Kniha bude přínosná pro ty, kdo se obecně zajímají o problematiku odborného vzdělávání, komparativní vzdělávání, vzdělávání a sociální politiku, otázky sociální spravedlnosti, vzdělávání na pracovišti, kompetence.
India: preparation for the world of work: education system and school to work transition, Matthias Pilz, Wiesbaden, Springer VS, 2016, ISBN 978-3-658-08501-8