Australské kurikulum pro základní školy zdůrazňuje, že kritické a kreativní myšlení je nezbytné pro to, aby se žákům dařilo ve škole i v každodenním životě a aby dokázali reagovat na výzvy 21. století.
Podle australského kurikula si žáci rozvíjejí schopnost kritického a kreativního myšlení, když se učí vytvářet a vyhodnocovat znalosti, objasňovat pojmy a myšlenky, hledat možnosti, zvažovat alternativy a řešit problémy. Kritické a kreativní myšlení je nedílnou součástí aktivit, které vyžadují, aby žáci uvažovali „do šířky a do hloubky“ s využitím dovedností, chování a dispozic, jako je zdůvodňování, logika, vynalézavost, představivost a inovativnost ve všech vzdělávacích oblastech ve škole i mimo ni.
Melbournská deklarace vzdělávacích cílů pro mladé Australany (MCEETYA, 2008) uvádí, že kritické a kreativní myšlení je nezbytné pro to, aby byli žáci v učení úspěšní. Myšlení, které je produktivní, účelné a záměrné, je v centru efektivního učení. Použitím sekvence myšlenkových dovedností si žáci rozvíjejí stále sofistikovanější porozumění procesům, které mohou používat, kdykoli se setkají s problémy, neznámými informacemi a novými myšlenkami. Progresivní rozvoj znalostí o myšlení a praxe v používání myšlenkových strategií mohou zvyšovat motivaci žáků pro jejich vlastní učení a jeho řízení. Žáci se stávají sebejistějšími, autonomními mysliteli a řešiteli problémů.
Reagování na výzvy 21. století – s jeho komplexními environmentálními, sociálními a ekonomickými tlaky – vyžaduje, aby mladí lidé byli kreativní, inovativní, podnikaví a adaptabilní, měli motivaci, sebedůvěru a schopnost záměrně používat kritické a kreativní myšlení.
Rámec kritického a kreativního myšlení
Ačkoli pojmy kritické a kreativní myšlení nejsou zaměnitelné, jsou silně propojené a přinášejí doplňující dimenzi pro myšlení a učení.
Kritické myšlení je jádrem většiny intelektuálních aktivit žáků, kteří se učí uznávat nebo rozvíjet argumenty, používat důkazy na podporu těchto argumentů, vyvozovat odůvodněné závěry a používat informace k řešení problémů. Příklady dovedností kritického myšlení jsou interpretace, analyzování, vyhodnocování, porovnávání, zdůvodňování a vytváření hypotéz.
Kreativní myšlení znamená, že se žáci učí myslet ve specifických souvislostech, vidět existující situace novým způsobem a navazovat nová spojení. Kombinují součásti s cílem vytvořit něco originálního a řídí se intuicí.
Kritické a kreativní myšlení lze podporovat aktivitami, které spojují usuzování, logiku, představivost a inovativnost. Patří k nim například soustředění se na téma logickým, analytickým způsobem, zvažování důkazů nebo přemýšlení o možných řešeních následované reflexí. Kritické a kreativní myšlení jsou komunikativní procesy, jež rozvíjejí flexibilitu a přesnost. Sdílením myšlenek, představ a získáváním zpětné vazby se žáci učí hodnotit rozmanitost učebních a komunikačních stylů.
Kritické a kreativní myšlení napříč kurikulem
Předávání znalostí a rozvoj myšlení jsou dnes uznávány jako primární cíle vzdělávání. Zakotvení kritického a kreativního myšlení napříč vzdělávacími oblastmi podporuje žáky v tom, aby se zapojili do myšlení vyššího řádu. Využitím logiky, představivosti a zvažováním, jak nejlépe řešit problémy, úkoly a výzvy, žáci zlepšují svoji schopnost vybírat z řady strategií myšlení a využívat je selektivně a spontánně v různých učebních kontextech.
Činnosti, které rozvíjejí kritické a kreativní myšlení, by měly zahrnovat jak samostatné, tak společné úkoly a nést s sebou určitý přechod mezi způsoby myšlení. Měly by být náročné a přitom poutavé a obsahovat postupy, které odpovídají schopnostem žáků, ale zároveň je vyzývají k logickému myšlení, zdůvodňování, otevřenosti, hledání alternativ, tolerování nejednoznačnosti, hledání možností, ochotě riskovat a k využívání představivosti.
Složky kritického a kreativního myšlení
Učební kontinuum kritického a kreativního myšlení je uspořádáno do čtyř vzájemně propojených oblastí, z nichž každá popisuje odlišné aspekty myšlení. Tyto oblasti nejsou taxonomií myšlení. Spíše přispívají k učení a je třeba je rozvíjet současně. Jsou to tyto oblasti:
-
zjišťování – poznávání, zkoumání a organizování informací a pojmů,
-
vytváření představ, možností a činností,
-
reflektování myšlenek a postupů,
-
analýza, syntéza a hodnocení usuzování a postupů.
Zjišťování – poznávání, zkoumání a organizování informací a pojmů
Žáci kladou otázky, poznávají a objasňují informace a pojmy a následně informace utřiďují a zpracovávají. Používají dotazování ke zkoumání a analyzování pojmů a témat, posuzují informace a pojmy, shromažďují, porovnávají a vyhodnocují informace z řady zdrojů. Zjišťování se skládá především z:
Vytváření představ, možností a činností
Žáci znázorňují možnosti a propojují myšlenky prostřednictvím zvažování alternativ, hledání řešení a uvádění nápadů do praxe. Rozvádějí známé myšlenky a vytvářejí nové. Zkoumají situace a vytvářejí alternativy pro řízení činností a experimentování s nimi a posuzují možnosti hledání řešení. Vytváření se skládá především z:
Reflektování myšlení a postupů
Žáci přemýšlejí o vlastním myšlení (metakognice), reflektují činnosti a postupy a přenášejí znalosti do nových kontextů za účelem vytváření alternativ a možností. Reflektují, přizpůsobují a vysvětlují své myšlení a rozpoznávají, jaké myšlení se skrývá za provedenými volbami, strategiemi a akcemi. Aplikují znalosti získané v jednom kontextu k objasnění dalších. Reflektování se skládá především z:
Analýza, syntéza a hodnocení usuzování a postupů
Žáci uplatňují logiku a usuzování, navrhují řešení a postupy činností a vyhodnocují postupy a výsledky. Zvažují a posuzují logiku výběrů, rozlišují složky učiněných rozhodnutí a provedených činností, hodnotí metody a výsledky podle kritérií. Analýza se primárně skládá z:
-
uplatňování logiky a zdůvodňování,
-
navrhování řešení a postupů činností,
vyhodnocování postupů a výsledků.