V Německu jsou v současné době registrovány tisíce zájemců o vyučení a podniky zároveň nabízejí tisíce volných výučních míst, o které nikdo nemá zájem. Článek v časopisu Foraus se snaží poukázat na příčiny takovéto situace.
Zcela teoreticky a numericky platí, že každý zájemce o vyučení v Německu získá v rámci duálního systému místo v podniku. V dubnu roku 2017 bylo ale na Spolkovém úřadu práce registrováno celkem 236 500 zájemců o vyučení, kteří nenašli vhodné místo. Úřad práce zároveň pro učně nabízí 260 600 volných míst. Z těchto čísel zcela jasně vyplývá, že v současné době panuje v Německu značný nesoulad mezi nabídkou a poptávkou výučních míst.
„Situace je z pohledu podniků velmi komplikovaná. S ohledem na demografický vývoj je stále méně absolventů a většina z nich chce pokračovat ve studiu,“ říká Regina Flake, která pracuje v Institutu německého hospodářství (IW) v Kolíně, kde je zodpovědná za zajišťování pracovních sil. Nesoulad mezi nabídkou a poptávkou je patrný zejména v oblasti gastronomie a prodeje potravin. Na jednoho zájemce o vyučení připadá skoro 6 volných míst. Mezi další neoblíbená povolání patří výroba a zpracování stavebních materiálů a přírodního kamene. Na jednoho zájemce je v tomto sektoru k dispozici až 8 výučních míst. Existují ale i opačné příklady. Pro obory, jako je například ošetřovatel zvířat nebo pracovník v oblasti servisu v letecké dopravě, platí, že poptávka převyšuje téměř stonásobně nabídku volných výučních míst.
Chyba firem?
Olaf Bogner, který je dlouholetým poradcem v pracovní agentuře v Böblingenu, zažívá stále častěji, že mladí lidé nechtějí vstoupit do systému duálního vzdělávání: „Před 25 lety se informovalo pouze 20 % mých klientů o akademicky orientovaných školách a celkem 80 % o možnosti vyučení ve firmách. Již tři roky ale pozoruji zcela opačný trend. Pouze 30 procent klientů se zajímá o možnosti vyučení.“ Olaf Bogner se domnívá, že v řadě případů je vina na straně firem. Například podniky v oblasti gastronomie často své učně a praktikanty odradí tím, že jim dovolují vykonávat pouze jednotvárné a podřadné činnosti. „Slyšel jsem o učních, kteří museli vykonávat stále stejné činnosti, jako je například čištění toalet, a kteří měli mnohdy oprávněně pocit, že je jejich zaměstnavatelé využívají,“ dodává Bogner. Ze současné situace také jasně vyplývá, že chyba je i na straně zájemců o vyučení a škol, jejichž úkolem by mělo být připravit žáky na tuto vzdělávací cestu. Mladí, kteří nezískali požadované výuční místo, nejsou schopni přemýšlet nad jinou alternativou a jsou často nedostatečně informováni o dalších možnostech.
Velké podniky platí lépe
Řemeslníci a malé podniky v současné době pouze obtížně obsazují výuční místa. Průmysl totiž nabízí možnost vyučení a zisk velmi podobných kvalifikací. Zájemci o vyučení jsou však ve velkých podnicích daleko lépe finančně ohodnoceni. Například učeň v oboru mechanik ve strojírenském a výrobním průmyslu získá v prvním roce 918 až 984 euro měsíčně. V malém podniku získají učňové v oboru jemná mechanika pouze 520 až 768 euro. Podíváme-li se na nástupní plat, kteří dostanou učni poté, co dokončí své vyučení, je rozdíl ještě vyšší. Pracovník v průmyslu má hrubou mzdu 2 934 až 3 223 euro hrubého, jeho kolega s velmi podobným odborným zaměřením, který pracuje jako řemeslník nebo v malém podniku, získá zhruba 2 500 euro. Bogner ale dodává: „I malé rodinné podniky mohou být pro mladé zajímavé, v případě, že nabízejí příjemné a spravedlivé pracovní prostředí, ve kterém se mladí budou dobře cítit.“
Bogner i Flake by si přáli, aby byly z veřejných prostředků podporovány ty firmy, které chápou, že budou-li vzdělávat učně, budou mít možnost vychovat si a zajistit dostatečný počet kvalitních budoucích zaměstnanců.
Klesající zájem o studium na vysokých školách
Mladí si od studia na vysoké škole často slibují zvýšení svého statusu. V současné době ale pomalu dochází k oslabování zájmu o vysokoškolské studium. Mnoho akademicky vzdělaných skončilo v obtížné situaci a muselo se smířit s tím, že místo stálého pracovního poměru získali pouze řadu krátkodobých pracovních smluv. S jistou závistí pak pozorovali své duálně vzdělané vrstevníky, kteří jsou na tom z hlediska plánování budoucnosti často daleko lépe. Platí to zejména pro učně, kteří se vyučili ve velkých a středních podnicích. Ti zpravidla získají smlouvu na dobu neurčitou ihned po vyučení, a mohou tedy začít plánovat svou budoucnost a případně založit rodinu.
Co může pomoci?
Kariérová poradkyně Carmen Gutierrez Gnam působí ve Stuttgartu, kde se již řadu let snaží mladým lidem ukázat, že existuje daleko širší spektrum vhodných povolání. Zohledňuje přitom jejich přání, ale i dovednosti. „V případě, že se o výuční místo v oboru průmyslový obchodník uchází mladý muž s relativně špatným vysvědčením, nabídnu mu raději výuční místo v oboru velkoobchod a zahraniční obchod, ve kterém není tak velká konkurence,“ popisuje svou práci Gnam. Právě takový přístup by mohl v budoucnosti pomoci snížit stávající nesoulad mezi poptávkou a nabídkou výučních míst.