Investice do vzdělávání se vyplatí. Z tohoto konsenzu vychází švédská a finská vzdělávací a sociální politika, která prosazuje dostupnost odborného vzdělávání i v odlehlých, strukturálně znevýhodněných regionech. Fungování tzv. souhrnných středních škol ve skandinávských zemích popisuje v časopise Berufsbildung Franz Kaiser, profesor Institutu pedagogiky odborného vzdělávání na univerzitě v Rostocku.
Lycksele, městečko obklopené lesy a jezery, ve kterém žije asi osm tisíc obyvatel, leží 700 km severně od Stockholmu. Cesta autem do nejbližšího města Umeå odtud trvá dvě hodiny. Zdejší Tannbergskola, jako největší škola nejseverněji položeného kraje Nordbotten, nabízí zhruba tisícovce žáků 18 různých vzdělávacích programů na středoškolské úrovni. Kromě jazykové podpory, profesní orientace a speciálně pedagogické podpory poskytuje škola pět vzdělávacích programů připravujících ke studiu na vysokých školách a devět profesních programů. Zahrnují široké spektrum činností od ekonomických oborů, pedagogiky a zdravotní péče k logistice, dopravě a hornictví. Proto je zdejší komplex školních budov, jehož součástí je také internát, restaurace, knihovna, kompletně vybavená autodílna a kadeřnictví, tak rozsáhlý. Souhrnná škola navíc nabízí regionální vzdělávání dospělých a další profesní vzdělávání.
Podle Franze Kaisera jsou v tomto odlehlém regionu vidět výsledky státní vzdělávací a sociální politiky, která odmítá vylučování částí společnosti ze sociálních, regionálních nebo zdravotních důvodů. Všeobecně sdílený názor, že investice do vzdělávání se vyplatí, se odráží například ve velkém množství knihoven ve švédských a finských maloměstech nebo v existenci pojízdných knihoven, jež obsluhují i vzdálené regiony a umožňují bezplatné půjčování knih. Není proto náhoda, že Finsko nechalo ke stému výročí své nezávislosti postavit na podporu kulturního setkávání rozsáhlou moderní knihovnu za 100 milionů eur a že patří k zemím s nejlepšími výsledky v testech čtenářských dovedností a má nejvyšší míru knihovních výpůjček na světě.
Práce učitelů je ve Skandinávii prestižní
Jak profesor Kaiser vysvětluje, odborné vzdělávání ve švédských a finských souhrnných školách umožňuje dosažení vzdělání potřebného pro vstup na vysoké školy a současně zahrnuje minimálně 15 týdnů praxe v podnicích absolvované během tří let. Vyučování je v těchto školách prakticky orientované a prostřednictvím šestileté základní školy a na ni navazující souhrnné školy s integrovaným odborným vzděláváním brání předčasnému rozdělování žáků do různých vzdělávacích směrů. Po absolvování deváté třídy mohou žáci volit mezi různými programy, aniž by ztratili možnost jiných cest. V obou zemích je navíc silně rozvinuté a významné vzdělávání dospělých, které je rovněž rozšířené i v nejodlehlejších oblastech a umožňuje získání certifikátů.
Autor článku dále poukazuje na fakt, že Švédsko v 90. letech 20. století upustilo od centrálního řízení škol a poskytlo školám výrazně více volnosti v přizpůsobování národních vzdělávacích programů a využití finančních prostředků. Tím, že učitelé odborných škol musejí prokázat delší praxi ve vyučovaném oboru, jsou považováni za odborníky v regionálním hospodářství, s nímž jsou dobře propojeni. V regionálních řídících výborech přizpůsobují programy potřebám praxe a mají k dispozici čas pro nahlédnutí do aktuálního dění v podnicích, aby mohli doprovázet žáky při praktických cvičeních ve firmách. Vzdělávání učitelů je silně orientované na školní praxi a učitelská profese je velmi vysoce ceněna. Například ve Finsku se o jedno studijní místo na pedagogické fakultě uchází v průměru 50 zájemců, kteří procházejí speciálními přijímacími testy.
Soukromé školy vyučují jen obory, které se jim vyplatí
Franz Kaiser ve svém příspěvku upozorňuje na to, že otevření vzdělávacího trhu soukromým poskytovatelům, k němuž ve Švédsku došlo v 90. letech 20. století, přineslo negativní účinky: Švédsko kleslo v mezinárodních srovnávacích testech. Tato negativa se snaží eliminovat nejnovější reformy prostřednictvím standardů pro učitelskou kvalifikaci a zintenzivnění činnosti školní inspekce, které již vedlo k uzavření některých soukromých škol. Privátní školy, pokud nejsou napojeny na velké podniky, nabízejí podle autora článku v oblasti odborného vzdělávání pouze lukrativní obory, jako je například obchod a příprava ke studiu na vysokých školách, zatímco investičně náročné technické vzdělávání zůstává úkolem veřejných škol.
Ve Finsku a Švédsku panuje společenská shoda ve stanovení cíle profesní přípravy: odborné vzdělávání má stejnou měrou přispět k samostatnosti, úspěchu na trhu práce, všeobecné inkluzi a občanské angažovanosti. Má být k dispozici každému v co největší blízkosti jeho bydliště, v převážně individualizované formě vycházející z přesného posouzení předpokladů, schopností, dovedností a znalostí jednotlivce. Že je to finančně náročné a předpokládá integraci všeobecného a odborného vzdělávání, je podle profesora Kaisera ve skandinávských zemích samozřejmé.