Žáci ve Švýcarsku mohou v rámci odborného vzdělávání získat profesní maturitu, která je opravňuje ke studiu na vysoké škole. Článek vyhodnocuje úspěšnost profesní maturity, která byla zavedena před více než 20 lety.
Na začátku 90. let 20. století klesl ve Švýcarsku počet učňů a odborné vzdělávání se tak dostalo pod silný tlak. Političtí činitelé se rozhodli přijmout nová opatření, která by zvýšila atraktivitu odborného vzdělávání. Vznikl nový model odborného vzdělávání, v rámci kterého si žáci měli možnost osvojit všeobecné i odborné dovednosti. Již dříve si žáci středních odborných škol mohli zvolit všeobecné předměty v rámci volitelných hodin. Nově vzniklý model však umožnil, aby žáci po absolvování doplňujícího všeobecného vzdělávání mohli složit profesní maturitu (Berufsmaturität) uznávanou v celém Švýcarsku, která je vstupním předpokladem pro studium na univerzitě. Zároveň se v rámci reformy přeměnily tzv. Höhere Technische Lehranstalten (HTL – vyšší technické školy) na vysoké školy. Hlavním argumentem pro tuto změnu byla skutečnost, že se švýcarští inženýři v sousedních evropských zemích často potýkali s problémy spojenými s uznáním svého vzdělávání a kvalifikace, ačkoliv měli stejné znalosti a dovednosti jako zahraniční absolventi vysokých škol.
Změny zpočátku vyvolávaly řadu otázek a obav. Protivníci reforem se obávali, že dojde k přetěžování učňů, ale i podniků, které se na odborném vzdělávání aktivně podílejí. Mezi další argumenty patřila obava z nedostatečného zajištění kvality a akademizace odborného vzdělávání. Žádná z těchto obav se však nenaplnila a lze konstatovat, že reforma byla úspěšná, a to zejména proto, že profesní maturita byla koncipována tak, aby byla maximálně flexibilní.
Vznikly dvě varianty profesní maturity. Původně plánovanou maturitu, kterou je možné složit během studia na střední odborné škole (tzv. profesní maturitu I), doplnila další varianta. Ta nabízí žákům možnost, aby po skončení běžného programu odborného vzdělávání absolvovali roční denní studium zaměřené na rozvoj všeobecných znalostí a dovedností zakončené profesní maturitou II, které jim umožní dále studovat na terciární úrovni. Tato druhá varianta redukuje zátěž žáků, ale i podniků. Právě podniky přivítaly druhou variantu profesní maturity, kdy nemusejí počítat s delší absencí žáků, kteří musejí v rámci běžného týdne zvládat i studium všeobecných předmětů. Profesní maturita se stala oblíbenou zejména v technických, zdravotnických a sociálních oborech a oborech zaměřených na obchod.
Počet vydaných vysvědčení o profesní maturitní zkoušce stoupá kontinuálně od roku 1994. Již v roce 1998 složilo profesní maturitu cca 4 000 osob, v roce 2010 bylo vydáno celkem zhruba 7 000 osvědčení. V roce 2015 složilo profesní maturitu celkem 14,7 % všech žáků vyššího sekundárního vzdělávání v daném školním roce.[1] Nárůst počtu vydaných maturitních vysvědčení je patrný zejména v oborech v oblasti obchodu, ve kterých žáci absolvují převážně druhou variantu profesní maturity. Profesní maturita I, získaná v průběhu odborného vzdělávání, stagnuje, v technických oborech je od roku 1997 více méně stejný počet vydaných maturitních vysvědčení. Oproti tomu profesní maturita druhého typu vykazuje neustále rostoucí tendenci. V oborech zaměřených na zdravotnictví a sociální práce složilo maturitu druhého typu v roce 2015 celkem 1 607 žáků, zatímco maturitu prvního typu ve stejném roce složilo v těchto oborech pouze 536 žáků. Patrné jsou také regionální rozdíly. Profesní maturitu absolvuje větší počet žáků v západní a jižní části Švýcarska. To dokládá, že maturita má větší hodnotu zejména v těch částech Švýcarska, ve kterých se hovoří italsky a francouzsky.
Původní záměr zvýšit atraktivitu odborného vzdělávání vyšel. Odborné vzdělávání je díky možnosti složení profesní maturitní zkoušky mezi mladými stále oblíbenou volbou. Podíváme-li se ovšem na počet oborů, které nabízejí maturitu, vypadá situace méně pozitivně. Tři čtvrtiny všech žáků, kteří v roce 2015 získali profesní maturitu, byli žáci 17 oborů (z celkového počtu 230 nabízených oborů odborného vzdělávání). To znamená, že možnost složení maturity nabízí ve skutečnosti jen velmi malý počet institucí poskytujících odborné vzdělávání. Výraznou měrou vedou obory v oblasti obchodu, žáci, kteří si zvolí jiný obor nebo začnou svou odbornou přípravu v malých podnicích, mají pouze malou šanci získat maturitu. V současné době probíhá řada diskusí, jak učinit profesní maturitu flexibilnější, aby ji mohl získat větší počet mladých. Zejména v technických oborech je stagnace více než alarmující.
Další ne zcela pozitivní čísla se týkají podílu žáků, kteří přecházejí na vysokou školu. Pouze 20 % žáků, kteří získají profesní maturitu, nastoupí ihned na vysokou školu. Dalších 20 % se rozhodne studovat vysokou školu až rok po složení maturity. Dalších skoro 20 % tak učiní až dva roky po úspěšném složení profesní maturitní zkoušky. Zájem o studium na vysoké škole má pouze poloviční počet žáků s profesní maturitou, než je tomu u žáků s maturitou získanou na gymnáziu. Jedním z důvodů tohoto rozdílu může být skutečnost, že se žáci s ukončeným odborným vzděláním velmi dobře uplatňují na trhu práce nebo v jiných typech škol v rámci neuniverzitního terciárního vzdělávání. Některé diskuse zmiňují i jiné možné důvody, proč žáci nechtějí dále studovat. Jedním z nich je otázka, zda profesní maturita žákům poskytuje dostatečné všeobecné základy pro studium na vysoké škole. Další možností je to, že vysokoškolské studium není dostatečně atraktivní a lákavé s ohledem na vynaložené úsilí a další uplatnění. Všechny evaluace hodnotí však i nadále profesní maturitu velmi pozitivně.
Přes všechny skeptické názory je všem jasné, že profesní maturita výraznou měrou ovlivnila charakter švýcarského odborného vzdělávání a i nadále bude jeho nedílnou součástí. V příštích letech by mělo dojít k tvorbě a realizaci dalších opatření, která povedou ke zvýšení kvality profesní maturity.
[1] Údaj je dostupný v publikaci Berufsbildung in der Schweiz, Fakten und Zahlen 2017. Staatssekretariat für Bildung, Forschung und Innovation (SBFI), 2017.