Kdo se nevzdělává, jako by nežil. Tímto heslem se řídí většina obyvatel Hongkongu. Celoživotní učení zažívá konjunkturu, a to i u lidí v důchodovém věku. Reportáž Focusu Online popisuje nejen motivaci studentů, ale i systémovou podporu celoživotního vzdělávání.
Představitelé správní oblasti Hongkong si jsou vědomi toho, že populace stárne, a proto masivním způsobem podporují vzdělávání dospělých. Reportér Focusu Online Albert Linner se ve své reportáži zaměřil nejen na běžné občany Hongkongu a jejich motivaci k dalšímu vzdělávání, ale i na to, jakým způsobem dochází na systémové úrovni k podpoře vzdělávání dospělých občanů Hongkongu.
Shun Man je hongkongský fotbalový komentátor a má slabost pro německou fotbalovou ligu. Dnes 41letý redaktor komentoval v roce 2001 poprvé zápas německé Bundesligy. Již sedm let dochází do Goethe Institutu, který sídlí v desátém patře jednoho hongkongského mrakodrapu, kde jednou týdně navštěvuje kurz pro pokročilé na úrovni C1. Kurz pro něj není povinný, navštěvuje ho pouze kvůli své profesní ctižádosti. „Chci ještě lépe rozumět německým sportovním zprávám“, říká s úsměvem. Pracuje většinou v noci, evropské zápasy se totiž přenášejí v nočních hodinách, přesto nemá žádný problém s tím, připravovat se před nebo po náročném pracovním dnu na hodinu němčiny.
Shun Man není v Hongkongu žádnou výjimkou, spíše pravidlem. Vzdělávání dospělých zažívá velký rozvoj. Většina zaměstnanců se stále vzdělává, pracovníci rozšiřují a prohlubují své znalosti v daleko větší míře, než je to obvyklé například v Německu. Institut odborné přípravy (VTC, více informací na http://www.vtc.edu.hk/studyat/en) je největším poskytovatelem dalšího vzdělávání, není však zdaleka jediným. Každý rok vydá VTC zhruba 250 000 certifikátů, což znamená, že každý 30. obyvatel Hongkongu ročně absolvuje nějaký kurz dalšího vzdělávání.
Hongkongská vláda poskytuje finanční podporu, zřídila dokonce Fond pro další vzdělávání (CEF, Continuing Education Fund). Zažádat o příspěvek mohou všichni, kteří mají trvalé bydliště v Hongkongu a patří do věkové skupiny 18–65 let. Příspěvek je vyplácen pouze v případě, když účastník celý kurz úspěšně dokončí. Tuto motivaci však většina z účastníků kurzů ani nepotřebuje. Fond na podporu dalšího vzdělávání představuje velmi úspěšný model. Nedávno dokonce došlo ke zdvojnásobení výše ročního příspěvku z 5 000 na 10 000 hongkongských dolarů na obyvatele, což je v přepočtu zhruba 1 100 eur.
I starší obyvatelé v Hongkongu zápasí o pracovní místa
Již dávno neplatí, že o další vzdělávání mají zájem pouze jedinci, kteří čerstvě vstoupili na trh práce a mají pouze malé pracovní zkušenosti, nebo pracovníci usilující o kariérní postup. I Hongkong zažívá důsledky demografického vývoje, obyvatelstvo nezadržitelně stárne a i starší obyvatelé musejí soupeřit, chtějí-li získat ta nejvýhodnější pracovní místa. Ani v důchodovém věku proto neklesá zájem o další vzdělávání. Lutz-Christian Wolff, německý profesor práv na renomované univerzitě v Hongkongu, k tomu dodává: „Celoživotní učení a další vzdělávání je v Hongkongu velké téma, je propagováno i v rámci naší univerzity. Mému zubaři je 63 let a chce začít studovat práva. Je člen různých komisí, kde má stále co do činění s právními otázkami, zvažuje tedy, že se pustí do studia práv.“ Je zcela normální, že lidé v důchodovém věku absolvují jednoleté nebo dvouleté magisterské studium. „V západních zemích to není tak obvyklé. Ale zde je celoživotní učení přítomné, a to nejen v systému, ale i v celé kultuře,“ říká pan Wolff, který v Hongkongu žije a vyučuje již 20 let.
Jak lze skloubit vzdělávání a pracovní kariéru?
Další vzdělávání by nebylo v takové míře myslitelné bez levné pracovní síly, která je cíleně dovážena především z Indonésie a Malajsie. Jedná se především o desetitisíce pomocnic v domácnosti, které zajišťují v mnoha rodinách vedle péče o domácnost i péči o děti. Pouze tak mohou obyvatelé Hongkongu skloubit dlouhou pracovní dobu a často časově náročné kurzy dalšího vzdělávání. Stinnou stránkou této strategie je to, že řada těchto pomocnic v domácnosti musí Hongkong opustit během několika málo dní poté, kdy daná rodina jejich služby již nepotřebuje. Je nutné ale poznamenat, že další vzdělávání je běžné i mezi špatně placenými pomocnicemi v domácnostech. Například Susala z Indonésie využívá svůj jediný volný den k tomu, aby chodila na dvouhodinový kurz angličtiny nabízený zdarma. „Starám se o dvě malé děti v rodině, kde se mluví anglicky a čínsky,“ říká pomocnice v domácnosti. „Doufám, že až se vrátím do Indonésie, budu moci pracovat jako učitelka.“