Orientace na očekávané výsledky žáka patří k hlavním charakteristikám pojetí připravovaných revizí rámcových vzdělávacích programů. Nejen pro tvůrce inovovaného kurikula a jejich spolupracovníky je proto inspirací nová příručka Evropského střediska pro rozvoj odborné přípravy (Cedefop).
Výsledky učení jsou často používány k definování úrovní kvalifikačních rámců, ke stanovení kvalifikačních standardů, k popisu vzdělávacích programů a kurzů, k nasměrování kurikula a k podrobnému popisu hodnocení. Výsledky učení také ovlivňují vyučovací metody, prostředí pro učení a provádění hodnocení. Formulace výsledků učení pomáhají ujasnit záměry vzdělávacího programu nebo kvalifikací a usnadňují zapojeným stranám, tj. učícím se, rodičům, učitelům či hodnotitelům, aby svou prací směřovali k naplnění těchto očekávání.
Příručka Definování, formulování a používání výsledků učení byla napsána pro jednotlivce a instituce aktivně se zapojující do definování a formulování výsledků učení ve vzdělávání a přípravě všeobecně, se speciálním důrazem na odborné vzdělávání a přípravu. Nabízí rozsáhlou sbírku mezinárodních a národních zdrojů, čímž umožňuje zainteresovaným stranám seznámit se se zkušenostmi získanými jak v Evropě, tak mimo ni. V českém překladu je možné text stáhnout na webu Národního ústavu pro vzdělávání.
Jak výsledky učení definovat?
Cedefop nabízí dvě vzájemně se doplňující definice tohoto konceptu:
-
Výsledky učení se definují jako formulace toho, co učící se zná, čemu rozumí a je schopen vykonávat po dokončení procesu učení, které jsou vyjádřeny znalostmi, dovednostmi a kompetencemi.
-
Výsledky učení se definují jako sada znalostí, dovedností a/nebo kompetencí, kterých jedinec dosáhl a/nebo je schopen předvést po ukončení formálního procesu.
Definice a popisy výsledků učení, tak jak se používají v kvalifikačních rámcích, kvalifikačních standardech a kurikulech, jsou formulace a vyjádření záměrů. Nejsou to skutečné výsledky učení, ale žádoucí cíle. Dosažené výsledky učení mohou být rozpoznány až po ukončení procesu učení, a to při hodnocení a předvedení dosažených výsledků učení ve skutečném životě, například v práci. Konzistentní aplikace výsledků učení vyžaduje neustálý dialog mezi zamýšlenými a skutečnými výsledky, čímž se vylepšují očekávání (zamýšlené výsledky učení), jež jsou založené na skutečně dosažených výsledcích. Pro úspěšné uplatnění (a pro neustálé revidování a obnovování metody výsledků učení) je naprosto zásadní dialog mezi světem vzdělávání a práce a společností jako takovou.
Formulace je jen krokem číslo jedna
Klíčovým poselstvím této příručky je to, že formulování a přesné vyjádření výsledků učení musí být následováno uplatněním v praxi prostřednictvím vyučování, učení (se) a hodnocení. Propojení mezi formulacemi výsledků učení, vzdělávacími činnostmi a hodnocením je proto zcela zásadní. Toto propojení rozhoduje, zda výsledky učení přidávají hodnotu, či nikoli.
První část příručky nastiňuje účely, pro které jsou výsledky učení využívány, a jak by formulace užívané v kvalifikačních rámcích, kvalifikačních standardech, kurikulu a v hodnoticích kritériích měly být propojeny, ale jak by se měly zároveň lišit v míře podrobnosti a obecnosti.
Druhá část se věnuje podrobněji problémům, se kterými se můžeme setkat při práci s výsledky učení, počínaje vysvětlením konceptu výsledků učení a jejich vztahu k pojmům, jako jsou cíle učení a kompetence. Příručka zkoumá terminologické a koncepční obtíže, které jsou spojené se zachycením hloubky a šířky učení.
Třetí část příručky nastiňuje několik základních kroků, které se musejí brát v úvahu při definování a formulování výsledků učení. Tato orientační pravidla jsou dále rozvedena v konkrétních příkladech, které názorně ukazují, jak tyto abstraktní zásady mohou být uplatněny v praxi.
Čtvrtá část příručky nabízí rozsáhlý přehled výzkumů a existujících metodických materiálů v této oblasti. Materiály jsou důležitým zdrojem pro tvůrce politik i praxi a většina z nich je přímo dostupná prostřednictvím webových odkazů.
Cílem je vždy přidaná hodnota výsledků učení
Většina evropských zemí nyní používá výsledky k vyjádření toho, co očekávají, že student nebo žák zná, je schopen vykonávat a čemu rozumí na konci vzdělávacího programu nebo určité etapy vzdělávání. Neexistuje jen jediný způsob, jak definovat a formulovat výsledky učení. Postup musí vždy odpovídat konkrétnímu účelu a daným souvislostem. Učitelé a instruktoři musejí být schopni výsledky učení interpretovat a používat v prostředích, která jsou výhodná pro samotné učící se. Proto tato příručka zdůrazňuje potřebu propojit formulace výsledků učení, výuku, učení a hodnocení. Bez takového propojení nebudou formulované záměry převedeny do konkrétních výsledků.
Výsledky učení jsou vnímány jako přidaná hodnota z několika důvodů. Ty nicméně nejsou zaručené, protože jakýkoli přínos nakonec závisí na způsobu, jakým jsou výsledky učení pochopeny, definovány, formulovány a použity. Různá použití budou klást důraz na různé přínosy: pro učícího se, pro učitele/instruktora/lektora, pro hodnotitele, pro instituce vzdělávání či praktické přípravy, ale i pro společnost a trh práce.
Kromě těchto informací lze v příručce nalézt řadu praktických rad a příkladů dobré praxe. Publikace snad napomůže i rozšířit metodu výsledků učení způsobem, který přímo zlepší kvalitu a relevanci procesů učení napříč Evropou. Evropská příručka Definování, formulování a používání výsledků učení si především klade za úkol stát se užitečným zdrojem informací pro tvůrce politik, sociální partnery a učitele.
Český překlad příručky lze nalézt na: http://www.nuv.cz/file/3403/
Anglický originál je k dispozici zde: http://www.cedefop.europa.eu/en/publications-and-resources/publications/4156