Odborník na vzdělávání Dominic Salles představuje pomocí metafory strategie podporující efektivní učení žáků.
Instruktora z autoškoly používá Dominic Salles na svém blogu o vzdělávání jako metaforu výukových strategií, které by měl ve třídě uplatňovat excelentní učitel. V mnoha případech se stačí jednoduše zeptat: „Jak by to udělal instruktor autoškoly?“
Instruktor v autoškole…
… nezadává skupinovou práci, protože podobně jako při řízení auta se žáci novému nejrychleji učí samostatným řešením úkolů. Práce ve skupině by měla být rezervována pro sdílení nápadů v tom, co se už naučili.
… neposkytuje zpětnou vazbu s odstupem času, jelikož žák potřebuje reflektovat svůj pokrok v průběhu učení. Instruktor ho také upozorňuje na to, co bude následovat a na co si dát pozor příště. Nejlepší „zpětná vazba“ se tak podle autora nevztahuje k minulosti, ale k budoucnosti. Proto je důležité i ve třídě předjímat, co bude žákům způsobovat problémy, a připravit se na to předem.
… nestaví lešení (tj. neprovádí scaffolding). Ve školní třídě je zvykem usnadňovat žákům cestu ke vzdělávacímu cíli rozdělením jejich učení do mnoha malých kroků, jejichž plnění vytváří dojem pokroku. Učení je tak zbytečně pomalé a hrozí, že žák cíle nikdy nedosáhne. Po vzoru instruktora autoškoly je třeba jít i v běžné výuce rovnou k věci.
… nechává žáka opravovat chyby v reálných situacích, čímž ho nutí při řízení automobilu zohledňovat hned několik okolností naráz. To samé by se mělo odehrávat i ve škole. Je důležité mít na paměti také to, že cílem učení není absorbovat objem nových informací, ale vytvářet spojení mezi poznatky.
… ukazuje žákovi správnou odpověď a žádá po něm co nejlepší výsledek. Výuka ve třídě, stejně jako v autoškole, by se měla držet reálné věci. Autor například doporučuje explicitně pracovat s úspěšnými řešeními i typickými chybami žáků ve třídě.
… neztrácí čas zapisováním učebních cílů, protože cíl hodiny se odvíjí z průběžného vyhodnocování pokroku žáka. Důležité je postupně přidávat nové informace, procvičovat naučené a budovat systém poznatků.
… nesnaží se zaujmout, protože žák v autoškole platí za rychlý pokrok. Ani učitel ve třídě by neměl ztrácet čas motivačními aktivitami, které nevedou k cíli. Zaujetí žáka by mělo vzejít ze správně nastavené míry obtížnosti úkolů, která mu dá pocítit, že se v dané oblasti postupně zlepšuje.
… nemá stanovený plán hodiny. Podobně jako v autoškole by se měl průběh hodiny skládat z procvičování toho, co se žáci už naučili, z předkládání nových poznatků a vracení se k tomu, co jim nejde. Obsah je stejný pro všechny, mění se pouze proporce procvičování.
… učí k závěrečné zkoušce a učí neustálým přezkušováním: žák musí umět řídit hned a zároveň uspět u zkoušky. Stejně relevantní je učit ve škole k závěrečným testům. Užitečným prostředkem učení jsou podle autora různé zkušební testy.
… uspořádává výuku tak, aby zefektivnil učení. V autoškole i ve třídě je výhodné říct žákům přesně, co se od nich očekává, s čím budou pracovat a jakým způsobem. Bezbřehé možnosti výběru odvádějí pozornost žáka od jádra učení. Přesně stanovené limity naopak stimulují kreativitu a umožňují žákovi i učiteli sledovat chyby.
... nesnaží se ze žáka udělat lepšího člověka, ale zlepšit jeho návyky. Stejně jako v autoškole by i při běžném vyučování měla pravidla sloužit k vytváření pozitivních návyků a neměla by tedy být samoúčelná.
Dominic Salles se dlouhodobě věnuje vzdělávání žáků i učitelů. Vlastní druhý největší YouTube kanál pro výuku anglického jazyka (Mr Salles Teaches English) ve Velké Británii a nedávno vydal knihu The Slightly Awesome Teacher o tom, jak být „trochu skvělým učitelem“.