Žáci, kteří se učí anglicky, čtou obvykle zřídka a neradi. Extenzivní čtení je alternativním přístupem, jak je k této aktivitě povzbudit.
Čtenářské dovednosti se nejčastěji učí podrobným čtením krátkých pasáží, které doprovází jazyková analýza. Je přitom všeobecně známo, že lidé se dobrými čtenáři stávají vlastním čtením a že žáci by při čtení měli soustřeďovat pozornost spíše na význam než na jazyk textu.
Extenzivní čtení znamená čtení velkého množství materiálů na vhodné úrovni, bez vyhledávání slov nebo překládání a obvykle také bez zadání úkolů nebo otázek, které by zjišťovaly, jak žáci čtenému textu porozuměli. Mělo by být zaměřeno na obecné porozumění a potěšení – jde o druh čtení, kterému se mnoho z nás věnuje ve volném čase. Hlavním cílem využívání extenzivního čtení ve výuce cizího jazyka je vzbudit u studentů zájem o čtení a přispět k tomu, aby se čtení stalo jejich zálibou. Dalším cílem by mělo být zlepšení plynulosti čtení. Z tohoto důvodu by čtení pro žáka mělo být příjemnou aktivitou, co nejvíce podporovanou učitelem.
Jak můžeme žáky povzbudit ke čtení?
Přístup ke knihám
Založení třídní knihovny je dobrým způsobem, jak poskytnout knihy studentům. Tím, že jsou knihy k dispozici v učebně, kde probíhá i výuka, je větší šance, že si je studenti budou půjčovat, přičemž učitelé mají také více příležitostí k tomu, aby žáky v průběhu hodin s knihami seznamovali.
Vlastní volba žánru
Pokud jsou materiály zajímavé a snadno srozumitelné, studenti by měli mít možnost číst jakýkoli žánr, jenž se jim líbí, včetně komiksů, teenage románů atp. Nejvhodnější je přitom zjednodušená četba (graded readers) – knihy napsané speciálně pro studenty angličtiny či knihy adaptované z autentických textů, protože jsou psány tak, aby byly co nejlépe přizpůsobeny jejich potřebám. Pokud student zjistí, že kniha je pro něj příliš obtížná nebo že se mu nelíbí, může ji vyměnit za jinou.
Výběr správné úrovně četby
Důležité je zajistit spektrum materiálů pro všechny jazykové úrovně, přičemž je třeba mít na zřeteli, že studenti by měli číst na úrovni mírně nižší, než je jejich skutečná úroveň. Díky tomu je materiál snadno srozumitelný. Cílem extenzivního čtení je podpořit plynulost čtení, takže by se studenti neměli často zastavovat, když neporozumějí některým pasážím. Knihy by na druhou stranu neměly být příliš snadné, protože by studenty moc nemotivovaly – měli by pocit, že z knihy nic nezískávají. Někteří učitelé uvádí, že pro pohodlné čtení bez slovníku by student měl ideálně znát alespoň 98 procent slov v textu.
Čtenářské aktivity a role učitele
Při extenzivním čtení si studenti čtou především kvůli obsahu textů. Čtení žáky často odrazuje tehdy, když je spojeno s obvyklými úkoly během hodiny. Příležitostné shrnutí (ústní nebo písemné) může učiteli ukázat, že student čte a také chápe, o čem se v knize jedná. Učitelé mohou neformálně položit studentovi otázku o knize, kterou čte, eventuálně ho povzbudit k miniprezentaci nebo recenzi knih, ale nemělo by to vypadat jako úloha. Takové činnosti pomáhají studentům zlepšit psaný či mluvený projev. Další aktivita, kterou se učitel může více zapojit, je individuální konzultace. Učiteli dává příležitost ptát se studenta na jeho zkušenosti se čtením, zatímco zbytek třídy si čte. Extenzivní čtení by však mělo být především čtenářsky zaměřenou aktivitou řízenou studenty. Jakmile student čtení dokončí, měl by si vybrat další knihu. Tento přístup má řadu obhájců, přičemž hlavním argumentem je to, že jakýkoli druh úkolu spojeného s četbou již neznamená čtení pro radost, ale spíše čtení výslovně pro učení. Veškerý čas strávený jinou aktivitou navíc znamená ubírání času na čtení.
Vyhrazení času na čtení
Vést studenty k tomu, aby si půjčovali knihy ze třídní knihovny a brali si je domů, je jednou z možností, která by studentům mohla pomoci najít cestu ke čtení mimo hodinu. Během hodiny je také důležité zajistit čas na prohlížení a vybírání knih. Pokud studenti nejsou ochotni číst mimo třídu, měl by se extenzivnímu čtení ve třídě vyhradit zvláštní čas. Když se navíc této aktivitě dodá jistá „prestiž“, žáci si uvědomí, že čtení stojí za věnovaný čas. Extenzivní čtení má být v souladu s řádnou výukou a používanými metodami. Někteří učitelé pravidelně věnují patnáct minut z hodiny na to, aby si žáci mohli ve třídě potichu číst. Bylo zjištěno, že takové čtení pomáhá rozvíjet povědomí, budovat slovní zásobu a podporovat důvěru v jazyk.
Použití slovníků
Čtení se stává prací, pokud si studenti myslejí, že se musejí zastavit a každé slovo, kterému nerozumějí, hledat ve slovníku. Z tohoto důvodu je třeba se slovníkům vyhýbat. Místo toho, aby přerušovali plynulý průběh čtení, by žáci měli být požádáni, aby neznámá slova poznamenali do sešitu, a po dokončení čtení vyhledali jejich význam.
Vedení evidence
Studenty může povzbudit, pokud se učitel zajímá a vede evidenci o tom, co který student čte. Pokud poznamenává, jaké knihy mají studenti rádi, učitel také může studentům doporučit další knihy. Zároveň by měl studentům vysvětlit výhody extenzivního čtení, aby věděli, proč to dělají.
Kolik knih by studenti měli přečíst?
Jednoduchá odpověď zní: čím více, tím lépe. Někteří učitelé uvádějí jako přiměřený cíl 50 knih (z kategorie zjednodušené četby) za rok – tedy jednu za týden. Počet je vhodný pro žáky všech jazykových úrovní, protože čím nižší je úroveň, tím jsou knihy zjednodušené četby kratší.
Učitel jako vzor
Pokud studenti vidí učitele číst, povzbudí to ke čtení i je samotné. Učitel může ve třídě mluvit o knihách, které sám četl, a studentům je přímo doporučit. Může také číst studentům nahlas a uvést je tak do různých žánrů.
Motivace
Jedním ze zásadních faktorů úspěchu (nebo neúspěchu) extenzivního čtení je motivace. Klíčové je získání zájmu studentů. Pokud jsou dostupné materiály pro studenty zajímavé, pak se čtení budou věnovat mnohem častěji. Tyto knihy by také měly být na úrovni odpovídající jejich schopnostem. Jak již bylo zmíněno dříve, texty by neměly být příliš složité, aby studenti neměli pocit frustrace, že nejsou schopni knize porozumět.
Dobrý začátek extenzivního čtení je velmi důležitý. Cílem je počáteční úspěšná zkušenost, díky které studenti zjišťují, že se jim daří číst v cizím jazyce a že se jim to líbí. Tato pozitivní zkušenost by je měla stimulovat k tomu, aby četli více, aby měli větší motivaci ke čtení, potřebu číst a aby jim čtení dělalo radost.