První část seriálu představuje hlavní myšlenky nového společného základu pro všeobecné vzdělávání ve Francii a shrnuje první z jeho pěti tematických oblastí, která se věnuje jazykové výbavě žáka.
Nový společný základ pro znalosti, kompetence a kulturu platí ve Francii od školního roku 2016/2017. Je určen všem žákům mezi 6 a 16 lety vzdělávajícím se v rámci povinné školní docházky, která zahrnuje základní školu a první stupeň středního vzdělávání – tzv. collège.[1] Všeobecné vzdělávání v této podobě má připravit žáky nejen k dalšímu studiu, ale i na jejich občanskou roli.
Absolvováním povinné školní docházky musí žák nezbytně ovládat znalosti a kompetence pěti tematických oblastí:
-
Jazyky pro myšlení a komunikaci
-
Metody a nástroje učení
-
Utváření osobnosti a občana
-
Přírodní a technické systémy
-
Podoby světa a lidské činnosti
Společný základ garantuje dostupnost všeobecného vzdělání pro všechny a má přispět k tomu, aby měli všichni žáci možnost uspět a rozvíjet svůj potenciál tím nejlepším možným způsobem. Zaměřuje se na všestranný vývoj žáka – osobnostní, tělesný, citový i kognitivní. Podporuje také porozumění, tvořivost, představivost i kritické myšlení a poskytuje žákům nástroje k tomu, aby se mohli zapojit do školních i jiných aktivit, interagovat s druhými, budovat svou autonomii a být odpovědnými občany.
Princip společného základu spočívá v postupném a průběžném osvojování znalostí a kompetencí napříč třemi cykly povinné školní docházky. Ověřování dosažených výsledků se odehrává jednak průběžně, jednak při ukončení každého cyklu.
Tematická oblast 1: Jazyky pro myšlení a komunikaci
První tematická oblast cílí na to, aby byli žáci vybaveni pro porozumění a vyjadřování se ve čtyřech kategoriích jazyka:
-
Francouzský jazyk
Žák se v ústní i písemné formě francouzského jazyka umí logicky a jasně vyjadřovat. Řídí se gramatickými a ortografickými pravidly a volí vhodné výrazové prostředky. V ústním projevu mimo jiné přizpůsobuje svou promluvu situaci a naslouchá dalším účastníkům rozpravy, při čtení bere v potaz typ a obtížnost textu. Žák by měl také objevovat radost z četby. Má rovněž povědomí o kořenech jazyka a jeho kontinuálním vývoji.
-
Cizí a regionální jazyky
Žák ovládá minimálně dva cizí jazyky, případně jeden cizí a jeden regionální jazyk. V daných jazycích rozumí ústním i psaným sdělením a dokáže v nich jednoduše, ale účinně komunikovat, a to zejména v kontextu každodenního života. Aktivně se účastní konverzace, přičemž svou promluvu přizpůsobuje situaci a naslouchá konverzačním partnerům. Disponuje také kulturními znalostmi souvisejícími s jazykem.
-
Jazyk matematiky, věd a informatiky
Žák používá desítkovou soustavu a formální jazyk matematiky a vědeckých disciplín. Dovede číst plány a orientovat se v mapách. Využívá i tvoří různé formy znázornění skutečnosti (např. schémata, modely). Čte, interpretuje a vytváří znázornění dat (např. tabulky, grafy). Uvědomuje si účel informatického jazyka a ovládá základní principy algoritmu, včetně sestavení jednoduchých programů.
-
Umělecký jazyk a řeč těla
Žák je schopen komunikovat prostřednictvím různých forem umění a je si vědom zvláštností uměleckého jazyka. Kromě toho se vyjadřuje vlastním tělem při tělesných, sportovních či uměleckých činnostech a učí se sebeřízení.
[1] Pozn. red.: Povinná školní docházka je rozdělená do tří cyklů: cyklus 2 – základní poznatky (ZŠ, žáci 6–9 let), cyklus 3 – upevňování (ZŠ, žáci 9–11 let; collège, žáci 11–12 let) a cyklus 4 – prohlubování (collège, žáci 11–14 let).