Instruktorem praktického vyučování obvykle bývá zaměstnanec firmy, který vede žáky v počátečním odborném vzdělávání a má na ně nezanedbatelný vliv. Jaká je jeho role a jak je v praxi využíván kurz vedoucí ke kvalifikaci instruktorů? Přinášíme výtah ze sborníku TTnet, který vyšel na začátku roku 2018.
Význam učení se prací v Evropě
O tom, že kvalita počátečního odborného vzdělávání a učení se prací, podobně jako spolupráce škol a podniků, obsazuje v posledních 15 letech v evropské agendě vzdělávací politiky co do významu a poskytované podpory dlouhodobě vysokou příčku, nemůže být pochyb. Svědčí o tom ostatně i řada strategických dokumentů a procesů, které jejich vytvoření předcházely. Například v Návrhu doporučení Rady o Evropském rámci pro kvalitní a efektivní učňovskou přípravu je doporučeno sedm kritérií, mimo jiné: „Instruktoři na pracovišti by měli být určeni a pověřeni úkolem úzce spolupracovat s poskytovateli odborného vzdělávání a přípravy a učiteli s cílem poskytovat učňům vedení a zajistit pravidelnou vzájemnou zpětnou vazbu. Učitelé, instruktoři a mentoři by měli být podporováni, aby aktualizovali své dovednosti a schopnosti, aby prováděli odbornou přípravu učňů podle nejnovějších metod učení a odborné přípravy a potřeb trhu práce.“
Zodpovědnost nese ředitel školy
Učitelé i školitelé hrají velmi důležitou roli v zajišťování kvality učení se prací, v počátečním odborném vzdělávání i systémech učňovské přípravy. I oni sami se musejí průběžně vzdělávat, zejména mají-li (a ideálně, pokud také sami chtějí) být tím, kdo je pro dynamicky se rozvíjející společnost i jednotlivá odvětví dostatečně uznávaným odborníkem, který drží krok s trendy, vyzná se v nich a má proto také dostatečnou autoritu a respekt u svých žáků. Ideální je, pokud jsou tito odborníci respektováni také světem vzdělávání a světem práce a pokud jejich spolupráce probíhá ve vzájemné symbióze s uvědoměním si toho, jakou roli každý z odborníků hraje při vzdělávání a rozvoji žáků.
Roli a kvalifikační předpoklady učitelů (ať už teoretických předmětů, nebo odborného výcviku) vymezuje poměrně jasně zákon o pedagogických pracovnících. V případě instruktorů tomu tak není. I když je instruktor v pravidelné interakci se žáky a nese zodpovědnost za jejich bezpečnost, není podle platné legislativy pedagogickým pracovníkem. Instruktor však často bývá určitým mostem mezi školou a firmou. Určitým paradoxem je také fakt, že za teoretickou, ale i praktickou přípravu žáka zodpovídá pouze ředitel školy. Proto by škola měla klást velký důraz na kvalitu spolupracující firmy a věnovat pozornost přípravě instruktorů, kteří se na pracovišti věnují odbornému vedení žáků.
Instruktor v počáteční odborné přípravě žáků: most mezi školou a firmou
Nemalá pozornost by měla být věnována i správnému výběru kandidáta na pozici instruktora, protože ji nemůže vykonávat každý. Instruktor je sice primárně zaměstnancem firmy a ta většinou na tuto pozici volí především odborně zdatné a zkušené pracovníky, nezřídka ovšem instruktor zjišťuje, že je třeba mít i něco navíc, tedy především ochotu pracovat s mladými lidmi a také značnou míru trpělivosti, empatie i jistého nadhledu. Na pracovišti se totiž často potkává se žáky, kteří pocházejí z různého sociokulturního prostředí, neúplných či problematických rodin. Obrovskou roli hraje instruktor při motivování těchto žáků a jejich identifikaci se zvoleným oborem. Tito žáci často nemají studijní předpoklady a jen obtížně dokončují svou vzdělávací dráhu. Řada z nich přitom může být manuálně zručná a při dobrém vedení je možné žáky pro studium oboru a jeho zdárné dokončení nadchnout právě na pracovišti. Při praktické přípravě žáků platí dvojnásob staré přísloví, které říká, že to, co slyšíme, zapomeneme, co vidíme, si pamatujeme a co děláme, tomu rozumíme. Velmi důležité je to, aby byl instruktorem jmenován takový pracovník, který má sám odpovídající pracovní návyky. Žáci ho totiž nezřídka považují za vzor a kopírují jak jeho chování, tak návyky.
Instruktor při praktickém vyučování pomáhá naplňovat obsah školního vzdělávacího programu, a proto by s ním měl být seznámen. Seznámit by se měl také s používanou terminologií a další pedagogickou dokumentací, tedy s učebním plánem, učební osnovou a zpracovaným tematickým plánem předmětu odborný výcvik (odborná praxe). To rovněž otevírá prostor pro spolupracující firmu, aby se ke školnímu vzdělávacímu programu, jeho obsahu i profilu absolventa vyjádřila a poskytla škole zpětnou vazbu. Prostřednictvím podniků je navíc možné reagovat na novinky a trendy na trhu práce v jednotlivých oborech vzdělání a zapracovat je do vzdělávacího programu.
Instruktor rovněž musí úzce spolupracovat s příslušnými pedagogickými pracovníky školy, zejména s učitelem odborného výcviku / odborné praxe. Instruktor předkládá učiteli odborného výcviku návrh na hodnocení žáků, který učiteli slouží jako podklad pro klasifikaci, sleduje a eviduje docházku a chování žáků na pracovišti, hodnotí množství a kvalitu vykonané práce a plnění výkonových norem.
Instruktoři by rovněž měli prověřit připravenost žáků na závěrečné učňovské zkoušky a informovat o stavu přípravy učitele odborného výcviku. Zabezpečují také to, aby se žáci střídali na pracovištích podle plánu, který zpracovává učitel odborného výcviku.
Pedagog i otcovský vzor
Je zřejmé, že získáním pedagogické kvalifikace se z člověka dobrý pedagog nikdy stát nemusí. Přesto je i pro kvalitní práci instruktorů ve vztahu k žákovi nesmírně důležité, aby tito pracovníci byli odborně na výši ve svém oboru, ale byli i dobrými pedagogy, aby uměli jasně a srozumitelně vysvětlovat a předvádět žákům pracovní činnosti, byli rozhodní, ale i trpěliví, slušní a dokázali uplatnit pedagogický takt. Měli by mít zároveň přirozenou autoritu a respekt žáků. Lidé ze zaměstnavatelské sféry hovoří často o tom, že instruktor je svým žákům „tátou“, který jim radí a pomáhá a bohužel je často prvním člověkem, s nímž si žáci mohou vyzkoušet své technické znalosti a zručnost.
I když kvalifikační požadavky na instruktora nejsou v české legislativě nikde výslovně stanoveny, některé školy i firmy stále více pociťují potřebu instruktory proškolit. V řadě případů tomu tak bylo i v minulosti. Většinou se jedná o poměrně krátké kurzy zaměřené na seznámení s bezpečností a ochranou zdraví při práci a povinnostmi instruktora. Někdy se v takovýchto kurzech či zaškoleních objevují také základy pedagogiky a psychologie. Co však v těchto kurzech chybí, je práce s pedagogickou dokumentací školy, samostudium s vypracováním zadaného úkolu a závěrečný test.
Podmínkou pro daňové odpočty je smlouva
Požadavky na instruktora jsou zmíněny v Doporučení k zabezpečení jednotného postupu při uzavírání smlouvy o obsahu, rozsahu a podmínkách konání praktického vyučování realizovaného na pracovištích fyzických či právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání. To vydalo v dubnu 2016 MŠMT a je určené ředitelům SŠ a VOŠ i zaměstnavatelům. Definovány jsou v něm totiž jak závazky školy, tak poskytovatele. Uzavřená smlouva o obsahu, rozsahu a podmínkách konání praktického vyučování je mimo jiné nutnou podmínkou pro uplatnění daňových odpočtů.
Mezi povinnostmi školy je zde např. uvedeno, že škola ve spolupráci s poskytovatelem zajistí prokazatelným způsobem seznámení instruktorů se způsoby práce se žáky, s BOZP, s obsahem a způsobem provádění praktického vyučování žáků a s obsahem vzdělávacích programů, dále také, že škola uhradí náklady na praktické vyučování v rozsahu prokázaných nákladů poskytovatele, které jsou odsouhlaseny školou (např. instruktorský příplatek), pokud se s poskytovatelem nedohodne jinak.
Projekt Pospolu přinesl mimo jiné kurz pro instruktory praktického vyučování
V projektu Pospolu (2012–2015) byl vytvořen kurz Instruktor praktického vyučování, který je určen instruktorům praktického vyučování, tzn. zaměstnancům firem, kteří nemají pedagogické vzdělání, jejichž úkolem je řídit učební činnost žáků na pracovišti a současně nést zodpovědnost za bezpečnost žáků při práci. Kurz vychází z předpokladu, že ten, kdo pracuje se žáky, by měl nejen vědět, jak s nimi zacházet a vycházet, ale měl by také znát pedagogickou dokumentaci školy, se kterou jeho firma spolupracuje. Pilotní kurz v rozsahu 40 hodin ve třech dnech prezenčního studia a následného samostudia byl ověřen v průběhu března 2015 na heterogenní skupině 21 osob, které zastupovaly různé střední školy i podniky z několika sektorů. Pilotní ověření kurzu ukázalo, že informace z oblasti pedagogiky (různé organizační formy a způsoby praktického vyučování, způsoby práce se žáky, didaktické zásady atd.), psychologie (období adolescence, rizikové chování, klima třídy atd.), ale také seznámení se se základní pedagogickou dokumentací školy a příslušnou školskou terminologií, praktická práce s tematickým plánem a seznámení se se související platnou legislativou, předpisy BOZP a PO, postupy při řešení úrazů na pracovišti atd. jsou pro zájemce o pozici instruktora praktického vyučování nezbytně nutné. Co se naopak ukázalo jako problematické, bylo právě zmiňované heterogenní složení účastníků kurzu. Nebylo totiž možné absolvovat exkurzní jednotku ve firmě, která by zaměřením plně vyhovovala všem uchazečům. Přesto – praktické pozorování a nácvik s následnou reflexí, který se konal ve dvou firmách (jedné orientované na služby a druhé technicky zaměřené), byl nakonec úspěšný.
Výsledkem ověřování bylo mimo jiné to, že po skončení projektu ho nebude možné v této podobě nabízet lidem z firem, ale primárně středním školám, kterým bude umožněno si ho v určitém rozsahu, stanoveném NÚV, adaptovat na potřeby spolupracujících firem (ve smyslu rozšíření určité oblasti, například přidání práce se zákazníkem, typologie osobnosti, využití inscenační metody či naopak u technických oborů – klást důraz na instruktáž atd., školám s vyšším počtem žáků se vzdělávacími obtížemi zařadit tato témata, případně přidat nad rámec kurzu témata, která samy vyhodnotí jako důležitá – např. ukázky poskytování první pomoci při úrazech; či ve smyslu rozdělení kurzu do většího počtu kratších úseků). Ověřování také ukázalo, že zpracování tematického plánu na celý školní rok je pro mnohé účastníky příliš komplikované, a proto byl tento požadavek v následujícím období redukován na přípravu měsíčního plánu a samostudium bylo naopak rozšířeno o možnost volby – a sice mezi přípravou měsíčního tematického plánu a přípravou učební jednotky – jednoho výukového dne na pracovišti firmy.
Školy využívají kurz v rozsahu 40 hodin
Podle takto upraveného modulu bylo v září 2015 v devíti školách z různých míst republiky proškoleno vždy po dvou učitelích (většinou se jednalo o zástupce ředitele pro praktické vyučování či vedoucího učitele odborného výcviku a o učitele všeobecně vzdělávacích předmětů, kteří si pak lektorování kurzu rozdělili podle oborové a obsahové blízkosti přibližně na polovinu). Kurz v rozsahu 40 hodin, který si školy převzaly a stále ho využívají, se skládá ze 16 hodin prezenčního kurzu, pořádaného ve dvou dnech po osmi hodinách (hodinou se rozumí 45 minut), z 8 hodin spojených s exkurzí a její reflexí, ze 14 hodin samostudia a z 2 hodin, které jsou určeny pro předložení tematického plánu nebo přípravy výukového dne (učební jednotky) a jejich zhodnocení lektorem. Poslední součástí kurzu je závěrečný test, ověřující získané znalosti celkem 38 otázkami. Součástí jsou skripta pro účastníky, ale také metodické rozpracování a prezentace pro lektory a řada dalších užitečných podkladů. Kurz byl připraven v elektronické verzi ve sdíleném prostředí Moodle. Ukázalo se však, že počítačová gramotnost frekventantů z firem není vždy taková, aby bylo možné kurz využívat výhradně v elektronické podobě, a tak byl např. závěrečný test na řadě míst odevzdán výlučně v tištěné podobě. V období od prosince 2015 do prosince 2017 byl kurz nabízen na stránkách NÚV zájemcům z řad odborných škol. V uvedeném období bylo proškoleno celkem 72 lektorů, kteří kurz aktivně realizují se spolupracujícími firmami v regionech. Podle kurzu probíhá vzdělávání např. v Dopravním podniku hl. m. Prahy, v provozech Škoda Auto, v Třineckých železárnách, v TOS Varnsdorf, v Metrostavu, v Dopravním podniku města Brna a na dalších místech.
V dubnu 2017 vznikla profesní kvalifikace NSK
V projektu Pospolu byla navržena profesní kvalifikace NSK Instruktor, která však byla schválena až v dubnu 2017 pod názvem Instruktor u poskytovatele praktického vyučování. Oproti původnímu návrhu byla nakonec přiřazena ke kvalifikační úrovni 53, tedy o stupeň vyšší, než byl původní návrh.
V současné době existují dvě autorizované osoby – v obou případech se jedná o střední odborné školy, které se účastnily pilotního ověřování kurzu v projektu Pospolu v září 2015 a kurzy si adaptovaly podle potřeb spolupracujících podniků a v souladu s doporučeními NÚV. Následně se rozhodly stát autorizovanými osobami. Na konci ledna 2018 složila první osoba v ČR úspěšně zkoušku před autorizovanou osobou podle zákona č. 179/2006 Sb. a získala osvědčení o profesní kvalifikaci Instruktor u poskytovatele praktického vyučování.
Použitá literatura
http://www.nuv.cz/uploads/POSPOLU/publikace_Instruktor_2015.pdf
http://www.cedefop.europa.eu/en/publications-and-resources/publications/9112
www.nuv.cz/pospolu
www.refernet.cz
http://www.cedefop.europa.eu/cs/events-and-projects/projects/teachers-and-trainers-professional-development
Celý text ze sborníku TTnet Pedagogická příprava učitelů praktického vyučování je dostupný na http://www.nuv.cz/p/ttnet/listopad-2017-pedagogicka-priprava-ucitelu-praktickeho?highlightWords=TTnet