V tomto článku přinášíme pohled na pozici instruktora v Německu, Rakousku, Estonsku a Rumunsku, tak jak byl prezentován ve sborníku TTnet, který vyšel na začátku roku 2018.
Role učitele je v členských zemích Evropské unie poměrně dobře definována a legislativně pevně ukotvena. Podstatně méně je naproti tomu – až na několik výjimek – specifikována role školitelů, instruktorů, mentorů či tutorů z firemního prostředí. Role a dovednosti instruktorů z firem jsou ve všeobecné rovině definovány jednotlivými sektory a minimální požadavky na instruktory nejsou obvykle vyjádřeny ve smyslu jejich specifických dovedností, ale týkají se většinou počtu let získaných zkušeností v sektoru (obvykle jde o 3–5 let) a pozice v dané firmě. Určitá nerovnost je pak mezi absolventy terciární a sekundární úrovně vzdělání. Středoškoláci musejí obvykle prokázat delší zkušenost.
Některé členské země požadují, aby měli instruktoři ve firmách alespoň stejnou kvalifikační úroveň, jíž dosáhnou jejich svěřenci. Požadováno je i nějaké osvědčení či certifikát, že ovládají dané řemeslo (např. výuční list), nebo certifikát z kurzu dalšího vzdělávání nebo se musí jednat o skutečné odborníky v daném oboru a požadována je např. mistrovská kvalifikace. Různí se i požadavky na absolvování specifické přípravy v oblasti získávání pedagogických kompetencí.
Německo: přesně stanovený počet žáků na jednoho instruktora
V Německu jsou za instruktory ve firmách považováni kvalifikovaní pracovníci, kteří žákům a učňům předávají znalosti a praktické dovednosti nezbytné pro výkon povolání, na které se mladí lidí připravují. Zákon o odborném vzdělávání z roku 2005 rozlišuje mezi instruktory a osobami, které poskytují odbornou přípravu. Učni v duálním systému vzdělávání jsou zaměstnáni u osob, které jim poskytují odbornou přípravu, ale v souladu se zákonem o odborném vzdělávání jsou oprávněni je vést a připravovat jen ti odborníci, kteří mají osobní a profesní schopnosti. Jde tedy o to, že instruktoři musejí prokázat požadované profesní a pedagogické znalosti a dovednosti. Musí jim však také být alespoň 24 let a musejí mít ukončený kurz odborné přípravy nebo mít dostatečné zkušenosti v oboru (např. mistrovskou zkoušku). Jejich profesní a pedagogické dovednosti musejí být ověřeny v souladu s nařízením o způsobilosti instruktorů, tzv. AEVO (z roku 1972, novelizováno v roce 1999 a 2009). Po úspěšném absolvování zkoušky získají certifikát o způsobilosti instruktora. Doporučuje se absolvovat 115hodinový kurz přípravy na test (není přiřazen k úrovni EQF), který se týká těchto oblastí: hodnocení podmínek a plánování počáteční odborné přípravy; počáteční odborná příprava a účast na přijímání žáka/učně; řízení počáteční odborné přípravy (této části je věnováno 45 % kurzu); vedení přípravy učně do zdárného konce. Závěrečná zkouška pak probíhá před komorou a její písemná část trvá zhruba 3 hodiny, následuje 30minutová prezentace včetně diskuse. V roce 2015 tento kurz úspěšně absolvovalo 85 617 instruktorů.
Pokud jde o další vzdělávání instruktorů, od roku 2009 existují v Německu také dvě nové kvalifikace, které jsou přiřazeny k vyšší úrovni EQF. Nejde o povinné vzdělávání, ale o možnost zvýšit si kvalifikaci. Jedná se o pozici certifikovaný vzdělavatel/pedagog pro počáteční a další vzdělávání a odbornou přípravu. Zájemcům je k dispozici kurz v rozsahu 500 hodin přiřazený k úrovni EQF 6. Druhou možností je kurz, jehož úspěšné absolvování vede k možnosti používat označení certifikovaný profesionální pedagog. Tento kurz má rozsah 800 hodin a je přiřazen k úrovni EQF 7. Každý z těchto časově náročnějších kurzů v roce 2016 úspěšně absolvovalo pouhých 93 osob.
Na instruktora, který se ve firmě kromě vedení žáků věnuje i jiným úkolům, připadají tři žáci. Ten, který je pověřen pouze vedením žáků či učňů a jiným činnostem ve firmě se nevěnuje, může vést až 16 žáků/učňů najednou.
Estonsko: dvě třetiny přípravy se odehrávají na pracovišti
V Estonsku žádné požadavky na pedagogickou kvalifikaci ani konkrétní kompetence instruktorů žáků/učňů ve firmách legislativně stanoveny nejsou. A to přesto, že hrají v přípravě mladých lidí nezanedbatelnou roli. Programy učňovské přípravy se totiž ze dvou třetin odehrávají formou praktické přípravy na pracovištích firem – instruktoři žákům zprostředkovávají teoretické znalosti i praktickou zkušenost v reálném pracovním prostředí, pomáhají jim při adaptaci na pracovní život a poskytují škole zpětnou vazbu na výkon žáků. Instruktoři jsou nicméně zmíněni ve dvou nařízeních z roku 2013, která se týkají podmínek realizace praktického vyučování a studia s prvky učení se prací. Uvádí se zde mimo jiné, že instruktor z firmy by neměl vést víc než 4 žáky najednou.
Vzdělávání se v Estonsku odehrává na základě smlouvy mezi firmou, školou a žákem. Instruktor je žákům jakýmsi mentorem a vede je při odborné přípravě, podporuje je při sebehodnocení a hodnotí jejich výkony vzhledem k očekávaným výsledkům učení a škole pak poskytuje zpětnou vazbu. Učeň má k dispozici dva instruktory – jednoho ze školy a jednoho z firmy. Při jejich jmenování se v praxi vždy přihlíží k profesním i pedagogickým dovednostem. Zodpovědností školy je zajistit, aby měl instruktor k dispozici odpovídající informace a přípravu a aby se mu dostalo poradenství, které využije při práci instruktora učení se prací.
Rumunsko: cílem je podpořit pedagogickou přípravu instruktorů z firem
Zatímco učitelé odborných předmětů si mohli své vzdělání doplňovat a své kompetence v oboru rozvíjet díky firmám, které jevily zájem o duální systém vzdělávání a umožnily jim sledovat poslední vývoj v oboru, u firemních instruktorů byla situace z hlediska možnosti získat nebo rozvíjet pedagogické kompetence zcela odlišná. Částečné řešení situace tak přicházelo v úvahu především v podobě strukturálních fondů a prostředků programu Erasmus+. Jeden z projektů realizovaných v posledních letech se zaměřil více na rozvoj programů učňovské přípravy v počátečním odborném vzdělávání a jedním z jeho hlavních cílů bylo ověřit program pro učitele a instruktory z podniků. Ambice byly povýšit tento pilotní projekt na systémovou úroveň. Mezi tématy byla např. organizace a realizace praktického vyučování, hodnocení dovedností žáků získaných při praktickém vyučování a využití profesních standardů při získávání základních dovedností.
Rakousko: kurzy pro instruktory
Pokud chce být firma v Rakousku zapojená do poskytování odborné přípravy, musí splnit určitá kritéria. Jedno z těchto kritérií, která jsou uvedena v žádosti předkládané učňovské kanceláři při regionální hospodářské komoře, představuje požadavek, že ve firmě musí být na 5 učňů alespoň jeden odborně a pedagogicky kvalifikovaný instruktor, který se kromě jejich vedení věnuje i jiným úkolům. Avšak instruktor, který je výlučně pověřen pouze vedením žáků či učňů a jiným činnostem ve firmě se nevěnuje, může vést až 15 žáků/učňů (učňovské kanceláře při regionálních hospodářských komorách vystupují jako úřad první instance a současně také jako první kontaktní místo pro firmy v otázkách poskytování učňovské přípravy).
Instruktor musí ovšem splňovat určité podmínky. Kromě minimálního věku 18 let je to také doklad o zkoušce pro školitele nebo doklad o absolvování kurzu či jejich adekvátní náhrada. Tou může být např. mistrovská zkouška, ukončení kombinovaného studia pro mistry nebo zkouška pro podnikatele. Mnoho instruktorů vykonává tuto činnost jako vedlejší při svém hlavním zaměstnání či aktivitách ve firmě, existují však i velké firmy, které zaměstnávají instruktory výlučně na hlavní pracovní poměr.
Výše zmiňovaná zkouška pro školitele probíhá v ústní formě a je založená na příkladech ze vzdělávací praxe. Mezi okruhy, které se zde objevují, lze uvést např. určení vzdělávacích cílů na základě profilu oboru či profese, pro kterou je žák/učeň připravován, plánování odborné přípravy ve firmě, příprava na realizaci a supervize odborné přípravy, chování školitele/instruktora k žákovi/učni, otázky týkající se právního rámce učňovské přípravy a její pozice či významu v rámci rakouského vzdělávacího systému.
Kurzy pro instruktory v počátečním odborném vzdělávání jsou nabízeny odděleními vzdělávání dospělých v institucích různých sociálních partnerů. Cílem těchto kurzů je začlenit do 40 hodin, zakončených rozhovorem s odborníkem v oboru, nezbytné pedagogické, psychologické a legislativní základy a také didaktiku – zejména znalosti týkající se plánování odborné přípravy a metod vedení. Obsah těchto kurzů je shodný s těmi, které vedou ke skládání zkoušky pro školitele/instruktory v počátečním odborném vzdělávání. Výše popsaná základní povinná kvalifikace může být dle potřeby doplněna začleněním opatření další odborné přípravy. Za tímto účelem jsou nabízeny programy ve vzdělávacích zařízeních pro dospělé a v některých případech jsou k dispozici také přímo firemní programy dalšího vzdělávání, které mohou využít i instruktoři působící v počátečním odborném vzdělávání / přípravě učňů. V posledních letech byly navíc ve většině rakouských zemí zřízeny takzvané vysoké školy pro školitele/instruktory a byla vytvářena fóra pro školitele/instruktory s cílem poskytovat další odborné vzdělávání těm, kteří se zaměřují na přípravu žáků v počátečním odborném vzdělávání. Většinou jsou koordinovány regionálními hospodářskými komorami ve spolupráci s institucí dalšího vzdělávání příslušné komory. Většina z nich nabízí certifikaci v různých fázích. Navíc podporují výměnu zkušeností a vytváření sítí mezi školiteli. Dalším cílem jsou rovněž regionální a odvětvově specifická setkávání. Hospodářská komora rovněž financuje opatření související s dalším vzděláváním školitelů/instruktorů v počáteční odborné přípravě, zejména v interakci s učni, například v pedagogice, didaktice, osobním rozvoji, rozmanitosti atd. Předpokladem podpory je minimální účast v rozsahu osm hodin. Výše podpory činí 75 % poplatků za kurz, ale nejvýše 1 000 eur za instruktora a kalendářní rok.
V souvislosti s novelizací zákona o odborné přípravě, k níž došlo v roce 2015, byl zřízen výbor pro kvalitu. Jeho úkolem je vytvářet nástroje a opatření pro zajišťování kvality v odborném vzdělávání a přípravě a k tomu patří mimo jiné i kvalitní příprava pracovníků, kteří se učňům v počátečním odborném vzdělávání věnují.
Použitá literatura
http://www.nuv.cz/uploads/POSPOLU/publikace_Instruktor_2015.pdf
http://libserver.cedefop.europa.eu/vetelib/2016/ReferNet_DE_TT.pdf
http://libserver.cedefop.europa.eu/vetelib/2016/ReferNet_AT_TT.pdf
http://libserver.cedefop.europa.eu/vetelib/2016/ReferNet_EE_TT.pdf
http://libserver.cedefop.europa.eu/vetelib/2016/ReferNet_RO_TT.pdf
http://www.cedefop.europa.eu/en/publications-and-resources/publications/9112
www.nuv.cz/pospolu
www.refernet.cz
http://www.cedefop.europa.eu/cs/events-and-projects/projects/teachers-and-trainers-professional-development
Celý text ze sborníku TTnet Pedagogická příprava učitelů praktického vyučování je dostupný na http://www.nuv.cz/p/ttnet/listopad-2017-pedagogicka-priprava-ucitelu-praktickeho?highlightWords=TTnet