pro vzdělávání

Nová data týkající se kvality života a životní spokojenosti občanů (well-being) v členských zemích OECD poukazují na existující hluboké rozdíly v naší společnosti, které jsou ovlivněny věkem, majetkem, pohlavím a úrovní vzdělání. Zpráva jasně ilustruje, že od roku 2005 došlo ke zlepšení některých aspektů kvality života. Kvalita života mnoha jedinců se však nezvýšila vůbec, a to i přesto, že ve většině zemí došlo k mírnému hospodářskému oživení.   
 

 
Průměrný roční příjem v členských zemích OECD[1] stoupl od roku 2015 o 7 %. Je to však pouze zhruba polovina míry růstu, který byl zaznamenán v desetiletí před rokem 2005. Mezi pozitivní ukazatele patří průměrná délka života, která se v posledním desetiletí zvýšila téměř o dva roky, nebo například klesající míra nezaměstnanosti. Ve většině členských zemí OECD je více zaměstnaných lidí, než tomu bylo v roce 2005. Na druhé straně, existuje řada indikátorů, které musíme vnímat jako varovné signály.
 
V porovnání s rokem 2007 se o třetinu se zvýšila pracovní nejistota – tedy nejistota z možné ztráty zaměstnání. Dlouhodobá nezaměstnanost je vyšší než v roce 2005 a průměrná míra životní spokojenosti mírně klesla. Klesá volební účast a podíl lidí, kteří cítí, že mají podporu přátel a rodiny, se snížil o 3 procentní body. Poslední zpráva OECD jasně ukazuje, že jizvy způsobené krizí se ještě zcela nezahojily. „Mnoho lidí cítí, že nemohou naplno využívat všechny výhody plynoucí z globalizace a otevřené společnosti a že jejich vlády nejsou schopné reagovat na jejich potřeby,“ řekl Angel Gurría, generální tajemník OECD. Zároveň konstatoval, že „političtí činitelé by měli hledat způsoby, jak efektivně zapojit všechny obyvatele, zlepšit kvalitu jejich života a snažit se obnovit jejich důvěru. Musíme se také ujistit, že růst a rozvoj se týká všech a odráží se v kvalitě života všech obyvatel.“    
 
Zpráva ukazuje, jak rozdělení společnosti ovlivňují hlavní čtyři faktory:
 
Úroveň vzdělání
Muži ve věku 25 let s neukončeným vyšším sekundárním vzděláním žijí v průměru o osm let méně než vysokoškolsky vzdělaní muži. U žen je tento rozdíl skoro pět let. Lidé s nižší úrovní vzdělání mají pouze poloviční majetek a příjmy oproti více vzdělaným jedincům. Je u nich také větší pravděpodobnost, že se nemají na koho obrátit s prosbou o pomoc, neúčastní se voleb a jsou méně spokojeni s vlastními životy.
 
Příjmy a majetek
Pouze 10 % domácností v členských zemích OECD má více než polovinu (52 %) průměrného majetku všech domácností.  V 25 zemích, které se účastnily šetření, dělí více než jednoho obyvatele ze tří pouze tři měsíční výplaty od chudoby. Volební účast lidí s vyššími příjmy je o 14 procentních bodů vyšší než u skupiny lidí s nižšími příjmy.  
 
Věk
Velké rozdíly jsou mezi mladými do 25 let a staršími občany. U lidí mladších 25 let je v porovnání s věkovou skupinou 25–54 o 60 % větší pravděpodobnost, že budou nezaměstnaní. U skupiny mladých, kterým ještě nebylo 25 let, je o 20 % menší pravděpodobnost, že budou volit, než ve skupině lidí nad 55. U osob středního věku je v porovnání s lidmi mladšími 25 let téměř dvojnásobná pravděpodobnost, že budou pracovat více hodin v týdnu (50 a více hodin za týden).   
 
Místo narození
Mediánový příjem domácností migrantů je v průměru o 25 % nižší než u těch, kteří se v dané zemi narodili. U migrantů je ve srovnání s občany narozenými v dané zemi větší pravděpodobnost, že se nemají v případě nouze na koho obrátit, nebo jsou nespokojeni se svým životem, žijí v neadekvátních bytových podmínkách a mají často tzv. nesociální pracovní dobu (musejí například pracovat v noci nebo v sobotu a v neděli).
 
Zpráva také poukazuje na narůstající propast mezi lidmi a veřejnými institucemi, které jim mají sloužit. Důvěra v tyto instituce klesla. Pouze 38 % občanů má důvěru ve vládu. To je o 4 procentní body méně, než tomu bylo v roce 2006, oproti roku 2011 však důvěra ve vládu mírně stoupla. Podle zprávy má pouze jeden ze tří lidí pocit, že může ovlivnit to, co dělá vláda daného státu. Politici často pocházejí z jiného prostředí než lidé, které zastupují. Například – z výzkumu v 11 zemích[2] vyplývá, že pracovníci v zemědělství, v odvětví služeb a manuální dělníci tvoří celkem 44 % populace, ale pouze 13 % členů parlamentu pracovalo původně v těchto oborech.
 
Všechna data jsou dostupná na http://www.oecd.org/statistics/how-s-life-23089679.htm.