pro vzdělávání

Studie německého svazu učitelů sledovala, kolik času učitelé věnují své práci.

Práce učitelů není stejná jako před dvaceti či třiceti lety. Pedagogové jsou konfrontováni s novými úkoly a výzvami a v důsledku toho jsou vystaveni stále většímu tlaku. Upozornit na změny v učitelské profesi má studie německého svazu učitelů, která v průběhu letošního roku sledovala, kolik času učitelé své práci věnují.
 
Jens Finger učí němčinu a zeměpis na gymnáziu ve městě Neumünster ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko. Jak uvádí v magazínu Zeit Online, práce ho obohacuje, líbí se mu doprovázet a podporovat mladé lidi v jejich kariéře, pracovat s nimi a získávat jejich důvěru. Do školství nastoupil v roce 2009, po celou dobu učí s nadšením, zná ovšem také negativní stránky své profese: permanentní tlak, napětí, přesčasy a stále nové výzvy, které vedou až k přetížení.
 
Cílem studie nazvané Proměna práce učitelů (Lehrerarbeit im Wandel) je především upozornit příslušná ministerstva na změny v učitelské profesi a zajistit tak učitelům větší uznání za jejich práci. „Od učitelů se stále více očekává, že budou kompenzovat deficity v rodinné výchově, používat rozmanitá média při nedostatečném základním vybavení, zajišťovat inkluzivní vzdělávání a podporu dětí imigračního původu,“ uvedla pro magazín Zeit Online Susanne Lin-Klitzingová, profesorka pedagogiky na univerzitě v hesenském Marburgu a spolková předsedkyně německého svazu učitelů (Deutscher Philologenverband), který studii zpracovává.
 
Učitelé ze všech spolkových zemí, kteří se do výzkumu zapojili, si po dobu čtyř týdnů v období vymezeném jednotlivými zemskými svazy učitelů přesně zaznamenávali, k čemu využívají svoji pracovní dobu a hlavně kolik času práci věnují. Výsledky pro celé území spolkové republiky i pro jednotlivé spolkové země budou vyhodnoceny ve spolupráci s Institutem preventivní medicíny univerzity v Rostocku. Zveřejněny mají být letos na podzim.
 
Náročnost učitelské práce se zvyšuje
 
Odpracované hodiny si pro účely studie od poloviny letošního ledna do poloviny února zapisoval také Jens Finger. Jeho nejkratší pracovní týden čítal 44 hodin, nejdelší celých 51 hodin práce. Padesátihodinovou hranici přesáhla také řada jeho kolegů. Úředníci mají přitom podle údajů magazínu Zeit Online maximální pracovní dobu stanovenou v rozmezí 40 až 42 hodin týdně. „Pracujeme ještě mnohem více, než jsme si mysleli,“ konstatoval Finger po čtyřech týdnech, během nichž si zaznamenával, kolik času své práci věnoval.
 
Učitelům jsou ovšem (s některými výjimkami) zaplaceny jen vyučovací hodiny, ne celková pracovní doba. Jak uvádí Parvin Sadighová v magazínu Zeit Online, učitelé na německých gymnáziích pracující na plný úvazek vyučují přibližně 25 hodin týdně, učitelé na prvním stupni základních škol (tzv. Grundschule) 28 hodin. Kdo ale vynakládá při přípravě na výuku velké úsilí, často si vyměňuje názory s kolegy a dalšími pedagogy nebo hledá neobvyklé výukové materiály a reaguje na problémy studentů, pracuje obvykle mnohem více, než je dohodnutý počet hodin.
    
„Učitelé jsou dnes konfrontováni s mnoha novými úkoly, pro které nejsou vyškoleni, bez podpory při výuce, bez návodu zvenčí,“ řekla magazínu Zeit Online Gisela Betz-Klöpferová z kliniky pro psychická onemocnění v bavorském městě Bad Kissingen. O problémech pedagogů se dozvěděla při rozhovorech se svými pacienty – učiteli, kteří, jak vysvětluje, jsou ve své profesi zvláště ohroženi tzv. syndromem vyhoření. Novými výzvami, jako je například inkluze, jsou podle ní přetěžováni zejména učitelé starší padesáti let.
 
„Bez prázdnin by se práce učitele nedala vůbec vydržet,“ sdělila magazínu Zeit Online 47letá učitelka gymnázia z malého města v Hesensku. „Potřebuji čas, abych zase přišla k sobě. Jako učitelé zažíváme každý den neuvěřitelné množství interakcí s neuvěřitelně velkým množstvím lidí. Každou minutu musíme být připraveni dělat rychlá rozhodnutí. Mám žáka X potrestat, nebo radši ignorovat? S důsledky pak musím žít,“ vysvětlila pedagožka.
 
Výkonnost žáků na gymnáziích je rozdílná
 
„Ve školství se toho tolik změnilo,“ zjišťuje také Jens Finger, když mluví se svými staršími kolegy. Žáci na gymnáziích jsou podle něj stále více heterogenní. Tento vývoj vysvětluje mimo jiné tím, že v některých spolkových zemích, jako je například Šlesvicko-Holštýnsko, v současnosti neexistuje závazné doporučení, na jaký typ školy by se děti měly přihlásit po čtvrté třídě povinné školní docházky.[1] Pro učitele na gymnáziích to znamená, že když zadají třídě nějakou práci, potřebují vždy jeden nebo dva dodatečné úkoly pro žáky, kteří jsou rychlejší než ostatní, aby se vyhnuli situaci, kdy jeden žák má práci hotovou, zatímco druhý ještě ani nezačal. Přípravy učitelů pro každou třídu a vyučovací hodinu se tím automaticky prodlužují. Podle Fingera jsou rozdíly mezi výkony žáků enormní. Je mu líto dětí, které už při prvním testu ze zeměpisu dostanou nedostatečnou, a říká, že by neměla být jedna škola pro všechny, nýbrž pro každého ta správná škola. Některé spolkové země, jako například Bádensko-Württembersko, se proto k doporučení ze základní školy vracejí.[2] V Bavorsku je stále závazné a také ve Šlesvicku-Holštýnsku se nyní diskutuje o jeho znovuzavedení.
 
Vědci ovšem domněnku, že se po zrušení závazného doporučení základní školy rozšířilo výkonnostní spektrum žáků na gymnáziích, které by bylo možné vyrovnat obnovením závaznosti doporučení, nepotvrzují. „Heterogenita žáků na gymnáziích kontinuálně stoupá už padesát let,“ uvedl pro magazín Die Welt Jürgen Baumert, bývalý ředitel Institutu Maxe Plancka pro výzkum vzdělávání, a to nezávisle na tom, kdo je za další směřování žáků zodpovědný. Neboť také v Bavorsku – v zemi, kde je doporučení ještě závazné – se výkonnostní rozdíly mezi dětmi na gymnáziích zvýšily.
 
Intenzivnější komunikace s rodiči a narůstající administrativa
 
Pedagogové dotázaní v průzkumu magazínu Zeit Online, jenž se týkal délky pracovní doby učitelů, zmiňovali, že hodně času tráví také komunikací s rodiči, a to jak o konzultačních hodinách, tak telefonicky nebo prostřednictvím e-mailů. „Protože jsem třídní učitelkou ve čtvrté třídě, rodiče se mě zde v Bavorsku neustále ptají na známky. Tlak je enormní, protože učitelé rozhodují o tom, jestli děti půjdou na gymnázium, nebo ne. Když se ohlédnu zpět, komunikace s rodiči je náročnější než dříve. Někteří mi chtějí nařizovat, co mám dělat,“ popsala pro magazín Zeit Online 55letá učitelka základní školy.
 
Na rostoucí požadavky rodičů upozornila magazín také učitelka gymnázia z malého města v Hesensku. „Píšou e-maily, protože chtějí vědět, co bude v příštím testu, místo toho, aby se zeptali svých dětí. Musíme také mnohem více dokumentovat, abychom se pojistili proti stížnostem rodičů. Pro každý malý prohřešek, třeba když dítě i přes zákaz opakovaně použije mobilní telefon, musíme udělat záznam. Zdokumentovány musejí být také pedagogické rozhovory se žáky. To všechno stojí čas,“ uvedla 47letá učitelka evangelického náboženství, politiky a ekonomie.
 
Susanne Lin-Klitzingová z německého svazu učitelů magazínu Zeit Online vysvětlila, že studie o proměně práce učitelů poskytne jednotlivým zemským učitelským svazům přehled skutečné pracovní zátěže pedagogů, na jejímž základě budou moci usilovat o zlepšení situace učitelů prostřednictvím ministerstev školství, financí a vnitra.
 
Jens Finger, podobně jako většina jeho kolegů, začíná s připravou výuky na příští týden už o víkendu. Když vyslechne časté klišé, že učitelé mají celé odpoledne volno, ihned odpovídá, že volno po práci nezná. „Mohl bych dělat pořád dál, ještě více pracovat,“ říká. Přesto je pro něj učitelství nejhezčí profesí na světě. „Ale i od toho si musíte odpočinout, abyste se pak na práci mohli ještě víc těšit,“ upozornil v magazínu Zeit Online.