pro vzdělávání

Digitalizace a automatizace zásadním způsobem ovlivňují svět práce. Nad tím, co může pomoci lidem, kteří jsou těmito převratnými změnami ohroženi nejvíce, se v květnovém čísle Skillset and Match zamýšlel Konstantinos Pouliakas.

Předpovědi o zániku téměř poloviny pracovních míst ve vyspělých ekonomikách v důsledku digitalizace, robotizace a umělé inteligence (AI) již vyvolávají u lidí obavy ze ztráty zaměstnání kvůli nástupu nové technologie či z toho, že si v novém digitálním věku své zaměstnání nebudou schopni udržet. Mnozí z těch, kdo před technologiemi varují, poukazují na významné rozdíly mezi současnou průmyslovou revolucí a těmi předcházejícími. Inovační cykly se neustále zrychlují. Firmy jsou dnes schopné velice rychle zajistit výrobu prototypu a marketing. Organizace nemusejí již tolik záviset na kmenové pracovní síle, protože se k ní snadno dostanou s pomocí crowdstaffingu.[1] Oproti dřívějšku, kdy měl technologický pokrok tendenci nahrazovat nízce kvalifikovanou rutinní práci, je jedním z typických rysů umělé inteligence skutečnost, že nyní lze provádět algoritmy rychleji a efektivněji mnoho vysoce kvalifikovaných činností – ve zdravotnictví, právní oblasti, financích a školství.
 
Ne všechno vypadá tak černě
 
Prorokům zkázy, hovořícím o rozmáhající se technologické nezaměstnanosti, však mnoho nedávných výzkumů odporuje. Tyto výzkumy vycházejí ze skutečnosti, že většina pracovních pozic v sobě obvykle zahrnuje celý soubor činností, a nemohou být tedy automatizovány zcela. Stroj či algoritmus sice může provádět některé z nejvíce „kodifikovatelných“ úkolů, to ovšem (prozatím) neplatí pro úkoly vyžadující vysoký stupeň dovedností typu řešení problémů, kreativity a sociální interakce. Studie OECD a McKinsey, které s touto rozmanitostí pracovních činností počítají, ukazují, že lze plně automatizovat pouze zhruba 5–9 % pracovních pozic. Na druhé straně, ve střednědobém časovém horizontu může podlehnout automatizaci nezanedbatelná část činnosti (zhruba jedna třetina) u většiny pracovních pozic (přes 60 %).
 
Pracovní místa v EU ohrožená automatizací
 
Z informací shromážděných výzkumem Cedefopu – Dovednosti a pracovní místa (European Skills and Jobs Survey, dále jen ESJ) vyplývá, že na pracovních pozicích s takovou kombinací úkolů a požadavků na dovednosti, která umožňuje podlehnout případné automatizaci, pracuje téměř třetina zaměstnanců ve 28 členských státech. U takových „automatizovatelných“ pozic pracovníci častěji provádějí rutinní úkoly a je zde malá potřeba komunikačních dovedností, týmové práce, řešení problémů a plánování, což jsou dovednosti s malou pravděpodobností toho, že by je umělá inteligence a roboti dokázali v dohledné době nahradit.
 
Veřejná diskuse často přehlíží to, že pro většinu firem rozhodnutí investovat více do pracovního vybavení či digitálních technologií na úkor jejich zaměstnanců není vždy snadné. Zatímco některým firmám v některých (výrobních) odvětvích se velké investice do hlavního/digitálního vybavení a propouštění zaměstnanců vyplatí, jiným je nákladová efektivita pracovníka (vztažená k jeho produktivitě) stále schopna odůvodnit jeho další zaměstnávání. Mnoho společností, které se rychle vydaly cestou nahrazování lidské pracovní síly stroji, zjistilo, že je to často na úkor ztráty firemní kreativity, inovace a elánu zaměstnanců.
 
Podíváme-li se na údaje z průzkumů ESJ, je zřejmé, že přestože se třetina pracovních pozic může při zběžném pohledu zdát „automatizovatelná“, mnoho zaměstnavatelů své pracovníky nadále aktivně podporuje v jejich přizpůsobování se technologickým změnám, a to především financováním jejich dalšího vzdělávání. „Velmi vysoké“ riziko automatizace ve finále ohrožuje pouze přibližně 12 % pracovních pozic v rámci EU. Jde o pracovní místa s převážně rutinními úkoly a malou potřebou kreativity a sociální interakce, v tomto případě zaměstnavatelé vůbec neinvestují do lidského kapitálu svých zaměstnanců.
 
Jak moc jsme připraveni?
 
Je možné, že diskuse o míře zániku pracovních míst v důsledku automatizace je nedokonalou vědou, s vysokým stupněm nejistoty a spekulací. Většina dostupných důkazů však zdůrazňuje potřebu takových strategií, které budou schopny ochránit ty skupiny populace, které jsou v kontextu nezaměstnanosti v důsledku vstupu technologie nebo zastarávání dovedností nejzranitelnější. Údaje z průzkumu ESJ prozrazují, že muži s nízkým stupněm vzdělání, starší pracovníci a pracovníci na nestandardních pracovních místech obvykle čelí většímu riziku automatizace. Celkově jsou sektory a povolání vyžadující střední či nižší úroveň dovedností k automatizaci náchylnější, zatímco odborné a sociální služby (zdravotní péče nebo vzdělávání) jsou z tohoto rizika relativně vyloučeny.
 
Které práce jsou nejvíce ohroženy automatizací?
 
48 %      uklízeč nebo pomocný pracovník
45 %      zemědělský a lesní dělník, zpracovatel ryb 
36 %      pouliční prodavač nebo pracovník veřejných služeb
29 %      horník, montážní dělník, pracovník ve výrobě
22 %      pomocný pracovník v potravinářství
22 %      řidič nebo obsluha pojízdných zařízení
21 %      operátor strojů a zařízení
21 %      montér
18 %      úředník nebo administrativní pracovník
18 %      pracovník osobních služeb
16 %      pracovník záchranářských služeb
15 %      prodavač
12 %      průměr
10 %      osobní pečovatelské služby
9 %        úředník podpory pro zákazníka
6 %        inženýr
6 %        IT odborník
6 %        instruktor, lektor
3 %        zdravotní technik
3 %        učitel
3 %        administrativní nebo obchodní manažer
2 %        výkonný ředitel, vysoký úředník nebo zákonodárce
2 %        manažer výroby nebo manažer specializovaných služeb
1 %        zdravotník
 
Budoucí kroky
 
Výše uvedené poznatky zdůrazňují klíčovou výzvu pro tvůrce politik, a to zajistit, aby se jednotlivci, jejichž pracovní místa se v blízké budoucností posunou z „částečně analogového k digitálnímu světu“, byli schopni s touto situací co nejsnáze vyrovnat. Tento proces bude vyžadovat, aby si osvojili odpovídající dovednosti, byla jim nabídnuta odpovídající síť na poskytnutí podpory a aby projevili vysoký stupeň přizpůsobivosti, která jim umožní zůstat na pracovním trhu budoucnosti zaměstnavatelní. Modernizace vzdělávacích systémů a celoživotního vzdělávání, v tom smyslu, aby se výuka mnohem více zaměřovala na klíčové kompetence a měkké dovednosti jako komunikace, spolupráce, tvořivost a kritické myšlení, to jsou rozhodující parametry rovnice.
 
Zajištění toho, abychom směřovali k takové budoucnosti, jakou chceme, bude rovněž vyžadovat, aby zainteresované strany EU vybudovaly kvalitní systémy pro předvídání potřebných dovedností a zajistily připravenost na nově vznikající pracovní místa a aktuálně požadované dovednosti. Dalším klíčovým vstupem tohoto procesu je využití digitalizace pro dosahování lepších strategických rozhodnutí, například získáváním údajů v reálném čase o vznikajících pracovních místech a požadovaných dovednostech. Je však nezbytné, aby tvůrci politik uvedli do chodu opatření zaručující to, že interpretace a využívání dat získaných prostřednictvím umělé inteligence je při tvorbě politiky a rozhodování provázeno dostatečnou důvěrou, transparentností a kontrolou.
 
Pro mnohé vyspělé ekonomiky potýkající se s potížemi nízké produktivity představuje pokrok v digitalizaci a umělé inteligenci příslib zvýšení efektivity v celé řadě povolání a zrodu nových oblastí ekonomiky či nových trhů. Bude třeba využít celý arzenál inovací a strategií pro zvýšení konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, spolu se strategiemi zaměřenými na dovednosti pro budoucnost, tak, aby byl zajištěn většině spravedlivý přístup k výhodám a příležitostem, které přinesou digitalizace a automatizace.
 
Nový program Cedefopu zaměřený na digitalizaci a budoucnost práce má za cíl poskytnout diferencovanější popis a hlubší vhled do nových příležitostí, které technologický pokrok přináší. Činí tak shromažďováním údajů, které mají tvůrce politik informovat o tom, jak nejlépe zmírnit problémy, které s sebou nesou nové technologie. Snaží se také posílit schopnost členských zemí osvojit si kulturu předvídání požadovaných dovedností, která může přispívat k lepšímu navrhování strategií odborného vzdělávání a přípravy.
 
Projekt CrowdLearn

Práce prostřednictvím online platformy představuje nejrychleji rostoucí formu zaměstnávání na světě. V roce 2017 vzrostl objem práce zprostředkované online platformami o 26 %. Přes tento růst toho mnoho nevíme o způsobu, jakým takto zaměstnaní pracovníci získávají a rozvíjejí své dovednosti. V letech 2018–2020 uskuteční konsorcium vedené Oxfordským internetovým institutem nový projekt Cedefopu, nazvaný CrowdLearn. V rámci projektu budou prováděny rozhovory s pracovníky, kteří využívají crowdstaffing, a veřejnými zainteresovanými stranami, dále bude provedeno šetření u 1200 pracovníků na čtyřech největších online platformách talentů, s cílem osvětlit jejich postup při rozvíjení dovedností a prozkoumat efektivitu zajišťování odpovídajících dovedností v „gig“ ekonomice.
 
Pro více údajů výzkumu ESJ viz: Stručná zpráva Cedefopu: Lidé, stroje, roboti a dovednosti