Nezaměstnanost způsobená technologickým pokrokem je často se opakujícím tématem. Míra nezaměstnanosti bude ovšem v digitální době záviset především na lidské, ne na umělé inteligenci.
Předpovědi, podle kterých může ve vyspělých ekonomikách skoro polovina pracovních míst zmizet díky větší automatizaci, kalí nadšení z vyhlídek spojených s tím, co Světové ekonomické fórum nazývá čtvrtou průmyslovou revolucí. Objevují se obavy, že lidé budou ve svých zaměstnáních nahrazeni roboty a stroji anebo se v nové digitální době nebudou schopni uplatnit na trhu práce. S určitostí můžeme říct, že jsme právě svědky důležité změny. Z výzkumu Cedefopu s názvem Dovednosti a pracovní místa (European skills and jobs survey, dále jen ESJS)[1] vyplývá, že se ve 28 členských zemích celkem 43 % dospělých pracovníků domnívá, že technologie, které běžně využívají, se v posledních pěti letech změnily. Celkem 47 % pracovníků potvrdilo, že došlo ke změnám v oblasti pracovních metod a postupů. Některé sektory se mění rychleji než ostatní. V oblasti ICT vnímalo v posledních pěti letech změny při výkonu daného zaměstnání 57 % dospělých pracovníků, zatímco v oblasti ubytovacích služeb a cateringu to bylo pouze 27 %.
Než dojdeme ke spolehlivým závěrům ohledně budoucího vývoje, je důležité porozumět tomu, jakými různými způsoby technologický pokrok mění svět práce. Jedná se o následující možnosti: náhrada pracovních míst, tvorba nových pracovních míst a transformace stávajících pracovních míst.
Náhrada, tvorba a přeměna pracovních míst
Zdrojem strachu týkajícího se ztráty pracovního místa je představa, že technologie nahradí lidskou pracovní sílu. Takové obavy se sice objevily již dříve, historie ovšem dokazovala, že technologie má na míru zaměstnanosti pozitivní vliv. Hlavní obavy se týkají skutečnosti, že tentokrát to bude skutečně jinak. Inovativní cykly jsou mnohem rychlejší. Velká data, cloud computing, 3D tisk a platformová ekonomika mění výrobkové trhy, obchodní modely a práci, a v důsledku toho i potřeby dovedností ve všech sektorech. Blíží se ještě větší změna – internet věcí, robotika, nové materiály a nanotechnologie, to vše by mělo v příštím desetiletí ovlivnit výraznou měrou hodnotové řetězce.
Dosah digitalizace a robotů je také větší. V minulosti technologie nahrazovala rutinní, málo kvalifikovanou manuální práci. Nové technologie již umějí samy vykonávat nerutinní pracovní činnosti, jako například analýzy finančních trhů, chirurgické zákroky a vyhledávání specialistů v oblasti práva (legal search). Dříve bylo považováno zaměstnání řidiče taxíku za neohrozitelné, neboť řízení je nepředvídatelná činnost. Realitou dnešní doby jsou již samořízená motorová vozidla. Podíl pracujících na celkovém příjmu klesá, neboť technologie jsou stále levnější a pronikají hlouběji do ekonomiky. Změny technologií polarizují trh práce, vytvářejí na jedné straně vysoce kvalifikovaná, dobře placená pracovní místa. Na opačném konci škály naopak vznikají málo kvalifikované, špatně placené pracovní pozice, přičemž tyto technologie zcela ničí střední pozice. Sektory využívající nové technologie také často zaměstnávají méně lidí. V roce 2014 byla společnost WhatsApp, která vytvořila multiplatformní aplikaci umožňující výměnu zpráv a multimediálních souborů mezi vlastníky smartphonů, prodána za 19 miliard amerických dolarů, přičemž měla pouze 55 zaměstnanců. Stejnou hodnotu měl americký maloobchod s textilem GAP se 137 000 zaměstnanci.
Objem práce a počet pracovních míst však není fixně daný. Větší využívání nových technologií vytvořilo mnoho nových pracovních pozic a zaměstnání. Ještě před pár desetiletími neexistovali žádní weboví analytici, vývojáři aplikací a specialisté na velkoobjemová data. Nárůst pracovních míst v oblasti ICT byl v posledním desetiletí v Evropské unii téměř třikrát vyšší než v ostatních oblastech ekonomiky a tento sektor zůstal stabilní i během ekonomické krize. Do roku 2025 by podle předpovědi Cedefopu měl vzniknout další půlmilión nových pracovních míst v oblasti ICT. Historie nám také ukazuje, že změny technologie přinášejí celou řadu neočekávaných výhod. Kdo byl schopen v době prvních letadel předvídat, že dojde k tak velkému rozvoji turismu?
Je možné, že nové technologie zničí některá pracovní místa a vytvoří nová, ale největší vliv těchto změn spočívá v proměně pracovních míst a jejich obsahu. Ze studie z roku 2016 prováděné v řadě členských zemí OECD vyplývá, že je automatizací v průměru vysoce ohroženo pouze 9 % pracovních pozic, ale minimálně 70 % pracovních činností spojených s výkonem těchto zaměstnání by bylo možné automatizovat. Je pravděpodobné, že spíše než k nahrazení samotných pracovních míst dojde k automatizaci některých pracovních činností.
Digitální propast
Vzhledem k tomu, že nové technologie mění jednotlivá pracovní místa, je nutné se ptát, zda si bude stárnoucí populace EU schopná osvojit dovednosti potřebné k uplatnění na trhu práce v digitálním světě. V případě, že ne, kdo bude na špatné straně vzniklé digitální propasti?
Digitální dovednosti se mění rychle. Z výzkumu ESJ vyplývá, že kolem 10 % dospělých pracovníků v EU patří mezi vysoce ohrožené, neboť jejich technologické dovednosti jsou zastaralé. Kolem 21 % dospělých pracovníků se domnívá, že je velmi pravděpodobné, že některé z jejich dovedností budou za pět let již zastaralé. U těch, kteří pracující v ICT službách, je to až 30 %. U dospělých pracujících v oblasti vědy, strojírenství a v manažerských profesích existuje také vysoké riziko toho, že jejich dovednosti zastarají.
Navzdory rozsahu a dosahu technologií šetření poukázalo také na znepokojivě vysoký podíl pracovníků v EU, kteří se nemohou účastnit rozvoje digitální ekonomiky (digital economy). Celkem 56 % pracovníků v nekvalifikovaných povoláních, 33 % v zemědělství a 25 % ve službách a prodeji nepotřebuje pro výkon svého povolání žádné ICT dovednosti. A zatímco mnoho lidí pozoruje v práci změny, 46 % dospělých pracujících, zejména těch, kteří pracují v primárním sektoru a osobních službách, doposud žádnou změnu nezaznamenali a ani neočekávají, že by se dovednosti, které v rámci svého zaměstnání využívají, měly nějak výrazněji měnit.
Ti, kteří v práci nevyužívají digitální technologie, mají sklon k tomu, využívat je méně i mimo práci. To může být vysvětlením vysokého procenta populace EU s nízkými digitálními dovednostmi a velkého počtu osob, které neumějí používat internet. Některé skupiny jsou znevýhodněné ve svých schopnostech držet krok s digitálními technologiemi potřebnými pro výkon dané pracovní pozice. U žen, starších osob a málo vzdělaných pracovníků, ale zároveň i u vysoce kvalifikovaných odborníků v zaměstnáních, ve kterých je nutné si průběžně osvojovat nové dovednosti, je větší pravděpodobnost, že mají mezery ve svých digitálních dovednostech.[2]
Podniky poskytují svým zaměstnancům, u kterých hrozí nedostatky v oblasti digitálních dovedností, další vzdělávání, bez ohledu na úroveň jejich dosaženého vzdělání. To svědčí o důležitosti odborného vzdělávání, které může pomoci zaplnit mezery v chybějících dovednostech.
Digitální a další dovednosti
Důkazy jasně ukazují, že chceme-li držet krok s digitálním vývojem, nestačí pouze zlepšovat digitální gramotnost. Z výzkumu ESJ vyplývá, že pracovní místa, která vyžadují minimální úroveň digitálních kompetencí, také vyžadují vysokou úroveň dalších dovedností. Patří mezi ně základní gramotnosti (čtenářská a matematická), měkké dovednosti plánování a organizace nebo komunikace a schopnost týmové práce[3]). Zaměstnání, která vyžadují pokročilé ICT dovednosti, mohou vykonávat pouze osoby schopné řešit problémy, učit se, adaptovat se a využívat nové metody a technologie. Zároveň musejí mít i velmi dobré technické znalosti. Pravděpodobnost, že v zaměstnáních využívajících ICT nejsou potřeba cizí jazyky, je velmi nízká. Čím pokročilejší znalosti cizích jazyků pracovníci mají, tím pravděpodobnější je to, že získají pracovní pozice využívající pokročilé ICT technologie.
Předpověď dovedností Cedefopu také jasně dokládá, že stále více pracovních míst bude v budoucnosti kombinovat digitální dovednosti s technickými, měkkými a behaviorálními. Pracovní pozice, u kterých se předpokládá pokles v míře zaměstnanosti do roku 2025, vyžadují spíše rutinní činnosti. Do této skupiny patří například kvalifikovaní zemědělští pracovníci, řemeslníci a opraváři a úředníci. Pracovní pozice, u kterých se předpokládá růst, mezi něž patří například odborníci v oblasti obchodu, administrativy, ICT, věd a technických oborů, vyžadují pokročilé znalosti a dovednosti, jako jsou čtenářská a matematická gramotnost, znalost cizích jazyků, řešení problémů, schopnost učit se, komunikace, plánování a služby zákazníkům. S ohledem na tuto skutečnost budou pracovní pozice, u kterých se očekává nárůst míry zaměstnanosti, vyžadovat vyšší úroveň všeobecných a odborných kvalifikací. Na druhé straně díky sektorové restrukturalizaci ovlivněné novými technologiemi bude stále méně pracovních míst vyžadovat střední úroveň odborných kvalifikací.
Technologický pokrok není hra s nulovým součtem
Technologický pokrok může být dnes jiný, zejména s ohledem na rychlost, s jakou se mnoho, ne-li většina pracovních míst transformuje, ale i s o ohledem na úroveň požadovaných dovedností a jejich kombinaci.
Z potřeby doplnit si digitální kompetence o další technické, ale zejména i o osobní a behaviorální dovednosti během práce vyplývá, že lidé a technologie se vzájemně doplňují. Technologie umějí vykonávat zadané úkoly a rychle shromažďovat data, ale jsou to lidé, kteří musejí rozhodnout, jaké úkoly je třeba zadat a co získaná data znamenají. Jak řekl Picasso, „počítače jsou hloupé, znají pouze odpovědi.“
Technický pokrok není hra s nulovým součtem. Rozsáhlá transformace světa práce klade řadu výzev zejména na politické činitele, kteří musejí být schopni nabídnout pomoc těm, kteří jsou negativně ovlivněni technologickým pokrokem, především málo kvalifikovaným osobám. Ne každý řidič kamionu se stane nebo musí stát počítačovým programátorem. Možná budou dnešní řidiči v budoucnosti využívat technologie pro řízení a sledování samořízených motorových vozidel a dronů dodávajících zboží.
Přechod od řízení k logistice je ale krokem na vyšší úroveň. To klade ještě větší důraz na systémy vzdělávání a odborné přípravy, které musejí být schopny poskytovat kombinaci dovedností potřebných během pracovního života. Předešlé průmyslové revoluce pomáhaly vytvářet systémy vzdělávání a odborné přípravy zaměřené na mladé lidi a počáteční vzdělávání. Kvůli technologickým změnám budou dovednosti stále rychleji zastarávat, což znamená, že většina procesu osvojování si dovedností se v budoucnosti bude muset odehrávat v dospělosti a přímo na pracovišti. Systémy se proto musejí přizpůsobit a realitou se musí stát další odborné vzdělávání, které bude modularizované a bude probíhat rychleji.
Reakce politiky
Dochází k výrazným změnám. Členské země EU již delší dobu integrují do vzdělávacích programů a kurikul digitální dovednosti a další klíčové kompetence, včetně těch pro učitele odborného výcviku, školitele a instruktory. Mnoho členských zemí má národní strategie na podporu digitálních dovedností. Technologie také mění to, jak se lidé učí, zlepšují přístup k výuce pro žáky: existuje velká řada online kurzů, které nabízejí flexibilitu z hlediska času a místa. Ty mohou zvýšit účast dospělých na učení se, je ale třeba překonat řadu překážek, než je žáci budou moci plně využívat ve svůj prospěch.
Digitální dovednosti patří mezi ty, které lze velmi snadno rozvíjet v rámci neformálního vzdělávání a informálního učení, například díky praktickému využití v práci a hraní her ve volném čase. To je důvod, proč je nutné ve větší míře propagovat využívání digitálních dovedností ve větším procentu pracovišť napříč Evropskou unií, zejména u malých podniků. Dobrá pracovní místa, která nabízejí možnosti vzdělávat se, jsou zcela klíčová pro rozvoj a osvojení si dobrých dovedností. Je nutné, aby bylo možné jednoduchým způsobem validovat digitální dovednosti získané během neformálního a informálního učení. Pouze tak budou tyto dovednosti viditelnější a zlepší možnosti pracovního uplatnění. Součástí některých národních kurikul a rámců kvalifikací se stala osvědčení o elektronických dovednostech v ICT průmyslu.
Řada online e-learningových certifikátů a osvědčení vydávaných soukromými nebo veřejnými subjekty však není uznávána zaměstnavateli. Školení a kurzy rozvíjející digitální dovednosti a další klíčové kompetence je nutné poskytovat těm skupinám, které se ocitnou na špatné straně počítačové propasti. To je také hlavní myšlenkou stojící za Novou agendou dovedností pro Evropu, která byla Evropskou komisí vyhlášena v roce 2016.
Aby bylo možné vše realizovat, musejí vzniknout nová partnerství, jako je například Koalice pro digitální dovednosti a pracovní místa. Zaměstnavatelé, sociální partneři, vzdělávací instituce a vlády (na různých úrovních) musejí spolupracovat na podpoře digitálních a dalších dovedností rozvíjených v rámci odborného vzdělávání a přípravy. Taková partnerství mohou stimulovat investice do lidí, ale také rozvoj technologií, odborných znalostí a sdílení nákladů.
Odborné vzdělávání a příprava musejí hrát klíčovou roli. Ze šetření Cedefopu zaměřeného na odborné vzdělávání a přípravu vyplývá, že 90 % absolventů všeobecného a odborného vzdělávání bylo spokojeno se všeobecnými dovednosti, které si osvojilo. S dovednostmi potřebnými pro uplatnění na trhu práce bylo spokojeno 87 % absolventů odborného vzdělávání, ale pouze 62 % absolventů všeobecného vzdělávání.
Minulost nás učí, že lidé a technologie jsou kompatibilní, ale to, jak technologie ovlivňuje míru zaměstnanosti, závisí na mnoha faktorech. Jak vyvíjet technologie a jak vést lidi k tomu, aby z nich měli co největší užitek, to jsou rozhodnutí, která musejí udělat vlády, sociální partneři, vzdělavatelé a sami žáci. Technologie nerozhodují o tom, kolik pracovní míst a pozic existuje. To, jestli díky technologickému pokroku vznikne společnost bez pracovních míst, bude záležet spíše na lidské než na umělé inteligenci.