Je univerzitní vzdělání opravdu zárukou pro nejlepší pracovní pozice?
Jedním z řečníků na letošní konferenci Cedefopu v Bruselu o předvídání kvalifikačních potřeb na trhu práce byl profesor Oxfordské univerzity Ken Mayhew, který se zaměřuje na vzdělávání a ekonomickou výkonnost.
Pro magazín Skillset and Match hovořil profesor Mayhew o volbě povolání, výzvách a dynamice předpovídání budoucí zaměstnanosti.
Předpovědi kvalifikačních potřeb jsou nesmírně důležité. Musíme však mnohem pečlivěji, než často bývá zvykem, přemýšlet o jejich politických dopadech. A jak by hned řekli lidé z Cedefopu, nejde o běžné prognózy, ale o projekce. Takže musíme přemýšlet o tom, proč se tyto projekce mohou během pouhých několika let ukázat jako nepravdivé. V mé vlastní zemi, vrátíte-li se o 20 let zpět, měla jen asi čtvrtina lidí na manažerských pozicích magisterský titul. Nyní se říká, že je nezbytný.
Řekl jste, že vlády by měly přehodnotit, jak utrácejí peníze, a možná utrácet méně na diplomy, které lidem dávají dovednosti, ale nikoli práci.
Bylo by hezké, kdyby každý sektor nebo systém vzdělávání a odborné přípravy měl více peněz. Ale mně se zdá, že lidé dnes na vysokou školu chodí proto, aby dostali práci – dalo by se říci – přesně stejného obsahu jako před 10 či 15 lety a pro to potřebují získat tituly. V Británii to znamená velké výdaje pro jednotlivce, v jiných zemích výdaje pro stát, ale někdo platí vždy. Na jedné straně nechcete nikoho připravit o možnost jít na vysokou školu. Ale pokud se lidé, kteří se hlásí na univerzitu, domnívají, že budou odměněni těmi nejlepšími pracovními pozicemi na trhu práce, mýlí se. Bylo by možná lepší být v této otázce realistický a říct si: Proč se nevyučit v rámci studia při zaměstnání se studijními volny na vyšší odborné škole? Proč nejít do učebního oboru na střední odborné škole? Tato slova však nemění nic na tom, že systém učňovského školství v Británii se z různých důvodů z větší části rozpadl. Několik po sobě následujících vlád se pokoušelo o jeho obnovení, avšak jen zčásti úspěšně. V německy mluvících zemích, Švýcarsku, Rakousku, Německu, a snad sem mohu přiřadit i Nizozemsko, ačkoli se zde sektor vysokého školství rozšířil, udrželi i sektor alternativní. Jsou v mnohem snazší pozici, aby vybalancovali výdaje, než v zemích jako Británie.
Může odborné vzdělávání a příprava s problémy, jimž samo čelí, být řešením problémů typu nadbytečné kvalifikace či polarizace?
Nemyslím si, že samotnou polarizaci můžeme zastavit. Z historie víme, že jakákoli vlna technických změn nevyhnutelně mění strukturu pracovních míst, takže se nedomnívám, že by se vzorce – popsané na zahájení konference – mohly rychle změnit. Změna by však nastat mohla: jen proto, že v oblasti zaměstnání vidíme vyprazdňování středních pozic, nemusí to tak být, i pokud jde o platy. Mnoho špičkových pracovních míst z hlediska titulu vlastně nemusí být špičkových z hlediska platu. A podobně přinejmenším v některých zemích existuje prostor pro relativní zvýšení platu lidí v poměrně skromných nebo obyčejných zaměstnáních. To není úkolem odborného vzdělávání a přípravy, je to úkol občanské společnosti, odborů, sociálních partnerů, aby přemýšleli o tom, jakou hodnotu jednotlivá zaměstnání skutečně mají. Částečně zde funguje zákon nabídky a poptávky, ovšem je tu i něco víc. V domovech důchodců, alespoň v Británii určitě, mají zaměstnanci v průměru platy jen o trochu vyšší, než je minimální mzda. Já bych tu práci dělat nemohl. Je zahanbující vidět lidi, kteří to dělají. A musí existovat prostor pro tento způsob přemýšlení o průměrné mzdě.
Kdyby došlo k tomu, co popisujete, mohlo by to přispět k větší atraktivitě odborného vzdělávání a přípravy, protože jde o jeden z problémů, kterým čelí.
Vy rozlišujete mezi odborným vzděláváním a přípravou na jedné straně a vysokoškolským vzděláváním na druhé straně. Já o nich přemýšlím jako o částech jediného kontinua. Neboť čím více rozšiřujete vysokoškolské vzdělávání, tím více se vysokoškolské vzdělávání zabývá pracovními místy, na která se kdysi zaměřovaly odborné školy. V Británii se dnes zdravotní sestry chodí na svou práci připravovat na vysokou školu. Většina policejních útvarů nyní od lidí vyžaduje, aby měli pro povolání policisty vysokoškolské vzdělání, takže univerzity jsou nyní součástí systému odborného vzdělávání a přípravy. Rozlišuje se mezi vzděláním akademickým a odborným. Nakonec tedy ano, potřebujeme, aby se odborné vzdělávání stalo atraktivnějším pro více lidí, spíše než abychom je nutili rozhodovat se pouze pro jednu ze dvou věcí, udělat si akademický kurz, který jim pravděpodobně ani nebude vyhovovat, protože jejich dovednosti, talent a zájmy jsou někde úplně jinde. Povzbudí je to k tomu, aby o tom přemýšleli praktičtěji. Stejně tak pokud se nad systémem odborného vzdělávání a přípravy pečlivě zamyslíme, můžeme lépe vyrovnávat umístění zdrojů. Ale jak říkám, v některých zemích je to snadnější, zatímco v jiných mnohem těžší.