Jak posloucháte hudbu, popište tento kámen či co historici nemohou vědět o minulosti, to jsou některé z možných otázek na přijímacích pohovorech. Jak popisuje online vydání deníku The Guardian, důležitější, než problém vyřešit rychle, je to, aby uchazeč ukázal, jak informace využívá a analyzuje.
V letošní ročence byl zveřejněn seznam ukázkových otázek určených pro ústní pohovory, které se konají v rámci přijímacích řízení na Oxfordské univerzitě. Otázky a také doporučení, jak na ně odpovídat, jsou koncipovány tak, aby uchazeče o studium připravily na náročnou zkoušku, kterou mají absolvovat při pokusu dostat se na jednu z nejelitnějších světových univerzit.
Některé otázky – jak uvádí The Guardian – představují zdánlivě jednoduchý způsob přezkoušení znalostí uchazečů. Po budoucích studentech přírodních věd je požadováno, aby si prohlédli poskytnutý kámen a popsali, jak tento kámen vypadá. Uchazeči usilující o studium teologie mají vysvětlit význam náboženství nehledě na otázku, zda Bůh existuje, či nikoli. Ostatní otázky jsou ošidnější, například pro uchazeče o studium medicíny: Je překvapující, že viry způsobují lidská onemocnění? Budoucí studenti chemie mohou být požádáni, aby vypočítali, kolik různých molekul je možné vytvořit z 6 atomů uhlíku a 12 atomů vodíku.
Vedoucí přijímacího řízení na Oxfordské univerzitě Samina Khan studentům radí, aby se nezdráhali zahájit jednoduchou odpovědí, uvedením velmi zřejmých postřehů, na jejichž základě pak své odpovědi dále rozvinou – důležitější, než problém vyřešit rychle, je to, aby student ukázal, jak využívá informace a analyzuje, aby řešení dosáhl. Dodává, že „je důležité mít na paměti, že většina pohovorů je postavena na materiálech, se kterými se studenti setkají během studií nebo se dotýkají oblastí, jež uchazeči uvedli v životopisech přiložených k přihláškám. Nejčastějším postupem je to, že lektoři dají uchazečům materiál určený k pobídnutí k diskusi – například krátký text, obrázek nebo příklad experimentu, o jehož výsledku má uchazeč uvažovat.“
Siân Pooley z Magdalen College uchazečům o studium dějin radí, jak vysvětlit, co se nedá zjistit o minulosti: „Uchazeč by mohl začít tím, že se učili o Anglii za vlády Tudorovců a historici toho moc nevědí o životě chudých, neboť je pravděpodobné, že neuměli psát. Když vezmeme v úvahu nižší úroveň gramotnosti, pak můžeme mluvit o tom, jaké zdroje mohou historici využívat, aby se o životě většiny populace v 16. století v Anglii dozvěděli. To od uchazeče vyžaduje, aby kreativně přemýšlel o alternativních zdrojích (a také jejich nedostatcích), jako jsou např. zápisy z trestních jednání u soudu, při kterých lidé podávali ústní svědectví.“
„Po uchazečích se může chtít, aby uvažovali o tom, jak se v průběhu času měnily struktury moci nebo o tom, jak se měnily společenské normy ve vztahu k tomu, co se mohlo zapisovat a zachovávat v archivech. Toto je typ konverzace, který žádný uchazeč nemůže předpovědět.“
Jak posloucháte hudbu?
Laura Tunbridge ze St. Catherine’s College vysvětluje, proč by budoucí studenti hudby mohli být požádáni o vysvětlení, jakými způsoby poslouchají hudbu a jak to mění způsob jejich přemýšlení o tom, co poslouchají?
„Pohovory pro studium hudby se často skládají z několika částí: může se objevit otázka o vašich zájmech nebo otázka na rozsáhlá témata, mnohé fakulty studenta vyzvou, aby se nejdříve podíval na notový zápis a/nebo krátký kousek skladby, ke kterému se bude otázka vztahovat. Někteří kolegové během pohovoru zahrají, aby se podobně zeptali, co si o tom myslíte. Účelem toho všeho není zjistit, co uchazeč neví, ale udělat si představu o tom, jak čte hudební zápis nebo chápe hudební skladbu a jak daný problém nebo látku promýšlí. Dobře si uvědomujeme, že jsou různé typy hudby, jež lidé hrají a o které se zajímají, a kurz sám o sobě zahrnuje široké spektrum, od globálního hip hopu až po Mozarta, od středověkých písní až po sound art. Nejde tedy o to, mít rád ty správné věci, nýbrž o zjištění vaší zvídavosti a o to, jak dobře to, co již umíte, použijete pro něco nového.
Otázky, jako je tato, nastiňují typ tématu, který by mohl být využit pro diskusi. Otázka uchazeči umožňuje, aby vlastní hudební zkušenosti využil jako výchozí bod pro širší a abstraktnější diskusi o různých způsobech, jakými lidé hudbu konzumují, o vztahu mezi hudbou a technologií, a o tom, jak nás hudba může definovat společensky. Otázka pak může pokračovat například tím, zda si uchazeč myslí, že určitý způsob poslouchání hudby má větší hodnotu než jiné způsoby. To také může být podnětem pro jinou diskusi: v západní Evropě jsme například zvyklí dodržovat v koncertní síni ticho: proč tomu tak je a jaký je efekt? Přináší to určitý druh vnímavosti a úcty? Mohlo by to někoho rozptylovat? Jaký by třeba mělo efekt tleskání mezi větami symfonie na tvé porozumění toho, jak hudba působí?
Mohla bych také očekávat projednání otázky, zda je určitý druh hudby vhodný pro určitý způsob poslechu; zda poslech přes sluchátka mění způsob, jakým prožíváte to, co se kolem vás děje, a co činí některá alba lepšími než ostatní. Zajímá nás prozkoumání toho, jak uchazeči hudbě a jejím souvislostem rozumějí, to, jak hudbu sdílíte s ostatními a jak prostředí, v němž hudbu posloucháte, ovlivňuje tedy váš prožitek – pokud posloucháte skladbu živě, na festivalu či koncertě, které faktory ovlivňují, jak danou hudbu slyšíte a přemýšlíte o ní. Studium hudby je více než jen rozebírání skladby, a podobné otázky na tento aspekt kurzu odkazují.“