Odměny za vykonávání rutinních úkolů na trhu práce klesají, zatímco výnosy ze schopnosti pracovníků spolupracovat a přizpůsobovat se měnícím se okolnostem naopak stoupají.
Automatizace hrála důležitou roli v nedávném vývoji amerického trhu práce v tom, že proměnila poptávku po pracovnících s rozličnými dovednostmi v různých povoláních. Článek Davida J. Deminga (Rostoucí role sociálních dovedností na trhu práce) ukazuje, že dobře placené pracovní pozice, které je těžké automatizovat, vyžadují čím dál častěji sociální dovednosti. Téměř veškerý nárůst pracovních míst od roku 1980 se odehrával v povoláních, která se relativně silně opírají o sociální dovednosti. Na druhé straně, o poznání hůře si vedla pracovní místa, která vyžadují vysokou úroveň analytického a matematického myšlení, avšak nízkou úroveň sociální interakce – tedy pracovní místa, která lze jednodušeji automatizovat.
Sociální dovednosti jsou důležité pro moderní trh práce, protože počítače stále ještě nejsou schopné kvalitně simulovat lidskou interakci. Dovednost pohybovat se v sociálním prostředí se v lidech vyvíjela tisíce let. Lidská interakce v pracovním prostředí zahrnuje vytvoření týmu s pracovníky, kteří se doplňují a přizpůsobují se měnícím se podmínkám. Taková nerutinní interakce je základní výhodou lidí oproti strojům. Rostoucí vliv sociálních dovedností teoreticky může vysvětlit množství dalších trendů ve výsledcích vzdělávání a na trhu práce, jako je zmenšení, v některých případech i smazání genderových rozdílů v dosaženém vzdělání a příjmech.
Deming vysvětluje důležitost sociálních dovedností tím, že pracovníci se přirozeně liší ve schopnosti vykonávat širokou škálu pracovních úkolů. Týmová práce tak zvyšuje produktivitu prostřednictvím komparativní výhody. Deming dále tvrdí, že výhod týmové práce se docílí pouze přes nákladnou koordinaci pracovníků a že sociální dovednosti právě náklady na koordinování pracovníků snižují. Pracovníci se sociálními dovednostmi na vysoké úrovni totiž mohou „obchodovat úkoly“ za nižší cenu a pracovat s ostatními efektivněji.
Deming ověřuje predikce tohoto rámce, které se týkají rozdělení pracovníků a souvisejících výnosů z dovedností napříč povoláními. Zjišťuje, že mzdová návratnost sociálních dovedností je pozitivní, a to i po korekci kognitivních dovedností, nonkognitivních dovedností a široké škály dalších mzdových faktorů. Popisuje také, že kognitivní a sociální dovednosti jsou komplementy při určování mezd a že tato komplementárnost s časem roste. Na závěr konstatuje, že pracovníci s lepšími sociálními dovednostmi pracují s větší pravděpodobností v povoláních, která se zakládají na sociálních dovednostech a méně na rutinních úkolech, a dostávají v nich relativně vyšší mzdu.
Ačkoliv se Deming nezabývá otázkou, odkud sociální dovednosti pocházejí a zda mohou být ovlivněny vzděláváním či veřejnou politikou, předkládá myšlenku, že růst důležitosti sociálních dovedností je klíčovým mechanismem pro dlouhodobý efekt opatření aplikovaných v raném dětství. Sociálním dovednostem se učíme na začátku života, ale nevyjadřujeme je ve výsledcích vzdělávání jako dosažené výsledky ve čtení či matematice, zároveň jsou důležité v dospělosti pro přístup k zaměstnání a příjmům. To by vysvětlovalo, proč efekt těchto opatření na výsledky testů časem slábne, ale výrazný zůstává jejich dopad na příjmy.