Formování sociálních a emočních dovedností a kompetencí by mělo být nedílnou součástí všestranného rozvoje žáků v průběhu školní docházky. Usnadňuje jim proces učení, zajišťuje úspěšnost v různých oblastech života a kromě toho šetří výdaje státní pokladně.
Článek amerického časopisu American Educator předkládá shrnutí vědeckých výstupů, které se zabývají sociálním a emočním vývojem žáků školního věku. Podle autorek článku se i přes dostatek vědeckých důkazů často zapomíná na to, že schopnost efektivně se učit a uspět ve škole i mimo ni je úzce spjatá se zdravým sociálním a emočním vývojem. Ve Spojených státech se o problematiku zajímají čím dál více nejen činitelé na federální, státní i lokální úrovni, ale i zaměstnavatelé. Otázka role školy v budování sociálních a emočních dovedností a kompetencí žáků je proto nevyhnutelná.
Žáci se potřebují rozvíjet všestranně
Sociální, emoční a kognitivní dovednosti a kompetence se formují v průběhu života a podle výzkumů podmiňují schopnost efektivně se učit a uspět v různých oblastech života. Zejména rozvíjení sociální a emoční stránky školou má u žáků za následek posílení kognitivních exekutivních funkcí, osobní výkonnosti, vytrvalosti, prosociálního chování i zlepšení výsledků standardizovaných testů. Takoví žáci pak s větší pravděpodobností uspějí ve studiu na vysoké škole i v zaměstnání, udržují pozitivní vztahy s lidmi, jsou zdravější, vykazují méně kriminálního chování a jako občané jsou více angažovaní.
Je to způsobeno tím, že sociální, emoční a kognitivní procesy se odehrávají ve stejné části mozku a jsou tedy propojené a vzájemně závislé (např. strach zabraňuje zpracování informací). Školní aktivity, které cílí kromě kognitivní složky také na složku sociální či emoční, proto vedou k hlubšímu učení s déletrvajícím efektem. Začlenění aspektů sociálního a emočního rozvoje v kontextu školního zařízení kromě toho přispívá k celkově příznivějšímu klimatu školy a jejímu efektivnějšímu řízení. U učitelů to umožňuje redukovat stres a riziko vyhoření a zajistit jejich spokojenost vlivem vyšší míry žákovského zapojení i úspěšnosti.
Sociální a emoční dovednosti jsou tvárné
Zatímco některé kognitivní dovednosti lze s postupujícím věkem formovat jen s obtížemi, sociální a emoční oblast je možné rozvíjet v každém věku. Ve škole je vhodné postupovat od jednodušších dovedností, jež fungují jako stavební prvky pro ty komplexní, a brát ohled na úroveň vývoje dítěte a specifika jeho věku.
O tom, že lze pozitivně ovlivňovat sociální a emoční učení žáků i školní, potažmo životní výsledky, svědčí existence efektivních programů a přístupů. Jejich výzkum na dětech školního věku ukázal zlepšení v sociálních a emočních dovednostech, chování, postojích i školním výkonu. Kromě toho byli tito žáci méně úzkostliví a v menší míře se potýkali s poruchami chování. Důležitým poznatkem z výzkumu je také to, že účastníci z těchto programů těžili i několik následujících let, a to nezávisle na svém etnickém či socioekonomickém původu.
Čím může přispět škola
Na všestranný vývoj dětí má zásadní vliv škola, která podporováním nejen školního, ale i sociálního a emočního rozvoje může vytvořit příznivé prostředí pro učení i předpoklad pro úspěch v dalším životě. Žáci s rozvinutými sociálními a emočními dovednostmi například častěji udržují pozitivní vztahy s lidmi (včetně vztahů s učiteli) a aktivněji se účastní činností ve třídě. Proto lze říci, že vzdělávací programy a metody spojující učební obsah se sociální a emoční oblastí přispívají k udržitelnému a efektivnímu učení.
Podmínkou úspěchu a zároveň častým problematickým místem při implementování sociálního a emočního učení ve škole je konzistentnost, navázání na kulturní i vývojové potřeby žáků a sdílení praktik napříč kontexty (školou, domovem a komunitou). Neopominutelnými faktory jsou dále příprava a podpora pedagogických i dalších pracovníků školy, míra znalosti žákovského vývoje i úroveň vlastních sociálních a emočních dovedností.
Investice do sociálního a emočního rozvoje se vyplatí
Podpora všestranného vývoje žáků je výhodnou investicí vzhledem k dlouhodobým pozitivním socioekonomickým dopadům na společnost. Opatření na podporu sociálního a emočního učení navíc nejsou nákladná a investice do nich má velkou návratnost, zejména v podobě menších výdajů ze státních zdrojů. Jedinci s rozvinutými sociálními a emočními kompetencemi totiž dosahují vyšších příjmů na trhu práce, jsou produktivní v práci, častěji si ji udrží, vykazují menší míru kriminality, zneužívání drog i zdravotních, potažmo duševních problémů.
Ze sociálního a emočního rozvoje navíc mohou těžit žáci nezávisle na svém kulturním, etnickém či socioekonomickém zázemí a žáci ze znevýhodněného prostředí tak získávají nástroj, jenž jim pomůže s nepříznivými podmínkami bojovat. Z toho důvodu se může podpora všestranného vývoje žáků stát prostředkem spravedlivější společnosti, ve které může každý dosáhnout úspěchu v učení i v životě.