Američtí žáci selhávají při posuzování důvěryhodnosti internetového obsahu, ukazuje šetření Stanfordského sdružení pro výuku dějin. Podle odborníků si musejí osvojit především dovednost ověřovat informace a zdroje za pomoci vyhledávače.
Na téma mediální gramotnosti v prostředí internetu se zaměřila Americká federace učitelů v novém čísle svého čtvrtletníku American Educator. Článek Výzva větší než falešné zprávy komentuje výsledky výzkumu Stanfordského sdružení pro výuku dějin, který probíhal v letech 2015‒2016 napříč dvanácti americkými státy. V něm se žáci studující na druhém stupni základních škol, na středních, ale i vysokých školách měli vypořádat s úlohami na určení důvěryhodnosti informací z internetu.
Šetření se zabývalo aspekty občanského uvažování na internetu (civic online reasoning), které je definováno jako schopnost vyhodnotit digitální obsah a vyvodit podložené závěry o sociálních a politických problémech. Mělo za cíl ukázat, do jaké míry žáci dovedou: a) identifikovat, kdo za publikovanou informací stojí, b) kriticky vyhodnotit předkládané skutečnosti, c) ověřovat je za použití dalších zdrojů.
Analýza více než sedmi tisíc žákovských odpovědí přinesla znepokojivé zjištění. Na všech zahrnutých úrovních škol žáci většinou neuměli rozpoznat důvěryhodnou informaci od té zavádějící. Například v úkolu, který cílil na uvědomění si původce informací (a), žáci rozhodovali, zda důvěřovat běžnému zpravodajskému článku o globálním oteplování, nebo tematicky podobnému textu sponzorovanému ropnou společností. Přes explicitní označení sponzorovaného obsahu ho jako důvěryhodnější označilo téměř 70 % žáků středních škol a 82 % žáků druhého stupně základních škol.
Schopnost kriticky vyhodnotit obsah (b) měli žáci prokázat při práci s anonymním komentářem v diskusi pod novinovým článkem. 40 % žáků druhého stupně základní školy by informace z příspěvku, který obsahoval statistická data bez uvedení zdroje, použilo do seminární práce.
Úkolem vysokoškolských studentů bylo vyjádřit se k důvěryhodnosti informace z vědecky vypadajících webových stránek, které však ve skutečnosti patřily PR společnosti propagující tímto způsobem své klienty. Pouze 6 % studentů ze zapojených vysokých škol dokázalo odhalit pravý účel stránky tím, že si ji prověřilo s pomocí jiného zdroje (c).
Autoři článku v závěru doporučují strategie, které žákům pomohou orientovat se v prostředí internetu. Odklánějí se od hotových seznamů kritérií, které mají sloužit k určení nezávadnosti konkrétní webové stránky. Jejich následování je časově náročné, neefektivní a nezahrnuje žákovskou iniciativu, čímž žáky činí zranitelnými. Odborníci pro tuto oblast naopak radí prověřovat zdroj vždy zvnějšku, s pomocí vyhledávače, věnovat čas výběru z nabídky ve vyhledávači a osvojit si například práci s Wikipedií, která může být při správném používání užitečným nástrojem.