Článek představuje hlavní témata diskutovaná v rámci konference organizované Cedefopem s názvem „Jak zviditelnit učení: Strategie pro zavádění neformálního vzdělávání a informálního učení“. Konference se uskutečnila v Soluni v Řecku, ve dnech 28.–29. října 2016.
Konference se zúčastnilo celkem 200 registrovaných účastníků z 32 zemí. Tato čísla svědčí o tom, že validace neformálního vzdělávání a informálního učení je v centru pozornosti současného evropského politického prostředí. Účastníky byli experti, političtí činitelé, odborníci z praxe a sociální partneři. Autoři zprávy, zástupci Cedefopu, Ernest Villalba, Jens Bjornavold a Hanne Christensen, se snažili zachytit stěžejní body diskusí realizovaných v rámci konference. Program, všechny prezentace, řada videí a rozhovorů jsou k dispozici přímo na webových stránkách konference (http://www.cedefop.europa.eu/en/events-and-projects/events/how-make-learning-visible/conference-documents).
Politický kontext
Cedefop se od 90. let, kdy se politika celoživotního učení stala klíčovým tématem evropské vzdělávací politiky, systematicky věnuje validaci neformálního vzdělávání a informálního učení. Doporučení Rady o uznávání neformálního a informálního učení z roku 2012 vyzývá členské státy k tomu, aby nejpozději do roku 2018 zavedly opatření umožňující jednotlivcům, aby si mohli nechat validovat své znalosti, dovednosti a kompetence získané mimo formální vzdělávání a byli schopni získat plnou kvalifikaci nebo její části. Cedefop spolu s Evropskou komisí podporují členské státy ve tvorbě a zavádění opatření pro validaci tím, že vytvářejí Evropské směrnice pro validaci výsledků neformálního a informálního učení, pravidelně aktualizují Evropský inventář a také organizují aktivity podporující výměnu informací a vzájemné učení (peer learning). Rok 2018, který je dán Doporučením, je nutné chápat jako začátek cesty vedoucí k vytvoření efektivních systémů podporujících to, aby se validace stala nedílnou součástí nejen odborného vzdělávání a přípravy, ale i trhu práce a sociálních politik. Systémy validace je nutné zahrnout do již existujících struktur a přizpůsobit je realitě dané země. Validace by se měla stát akceptovatelnou cestou pro certifikaci dovedností a kvalifikací.
Cílem konference bylo podívat se do minulosti, současnosti a budoucnosti validace v Evropě, zhodnotit její dosavadní vývoj a zapojit politické činitele členských států, odborníky z praxe a všechny další partnery do diskuze týkající se toho, co je potřeba udělat pro splnění cílů nejen do roku 2018, ale i v dalších letech. Konference byla organizována tak, aby se účastníci mohli co nejvíce zapojit. První ranní blok se týkal představení současné situace v oblasti validace a výsledků Evropského inventáře pro validaci (aktualizace z roku 2016). Vybrané země (Švédsko, Francie a Polsko) prezentovaly svůj přístup k validaci. Během prvního odpoledne byli účastníci rozděleni do čtyř skupin, ve kterých diskutovali, jak validace může pomoci odrážet potřeby jednotlivých cílových skupin. Další den ráno, poté co byly diskutovány výsledky čtyř pracovních skupin, odpovídali odborníci na otázky z publika v rámci panelové diskuse. Konferenci ukončil ředitel Cedefopu James Calleja.
Hlavní otázky k diskusi:
(a) Jaká je obecná podoba validace v rámci existujících opatření?
(b) Kdo se podílí na tom, aby se validace stala realitou?
(c) Jak lze zajistit důvěru v procesu validace?
(d) Jak lze validaci financovat?
(e) Pro koho by měla být validace nejpřínosnější?
Hlavní výsledky
Konference potvrdila výsledky aktualizovaného Evropského inventáře z roku 2016, konkrétně skutečnost, že validace by již neměla být pouze tématem politik, ale měla by být uplatňována v praxi. Ve většině zemí je možné nechat si validovat výsledky neformálního vzdělávání a informálního učení; běžně se tak děje v rámci vzdělávacích politik umožňujících získat kvalifikaci na základě validace, ale také je to možné pomocí iniciativ „zdola nahoru“ realizovaných v rámci trhu práce nebo třetího sektoru. Opatření mohou být sice dobře navržena a v souladu se všemi nezbytnými podmínkami, ale je potřeba tyto iniciativy provázat s další politickou podporou a dalšími zdroji. Dosavadní politika, umožňující, aby jednotlivci mohli získat kvalifikace na základě validace, není dostatečně účinná. Je nezbytné poskytnout zdroje, jak lidské, tak finanční, aby bylo možné uplatnit tyto politiky v praxi.
Účastníci konference se shodli na tom, že je nutné, aby se sociální partneři a zejména zaměstnavatelé zapojili do tvorby a zavádění procesů validace. Zapojení sociálních partnerů a zaměstnavatelů je klíčové pro budování důvěry a pro to, aby se validace stala akceptovanou cestou vedoucí k získání kvalifikací. Organizace občanské společnosti jsou sice aktivní v rozvoji opatření týkajících se validace, ale většinou se nezaměřují na běžnou validaci. Jinými slovy, je potřeba zajistit větší spolupráci všech aktérů, pouze tak je možné budovat důvěru a zajistit kladné přijetí validace. Jednou možností, jak více zapojit sociální partnery a zaměstnavatele, je zvýšit povědomí o důležitosti a výhodách validace. To souvisí s tím, že validace může přinést velká pozitiva zaměstnavatelům a celé společnosti. Budou-li zaměstnavatelé a sociální partneři s těmito výhodami obeznámeni, zapojí se více do problematiky validace. Pouze málo zemí poskytuje dostatečné informace, které by mohly pomoci doložit dopad nebo sloužit jako podklad pro analýzu nákladů a přínosů validace. Účastníci konference vyzvali k většímu prozkoumání a ke shromažďování informací týkajících se validace, které jsou potřebné k tomu, aby se validace stala životaschopnou a atraktivnější.
Důležitou platformou, nezbytnou pro zapojení všech relevantních partnerů, je tvorba národních rámců kvalifikací a posilování jejich významu. Tvorba národních rámců kvalifikací v Evropě je propojena s tvorbou mechanismů pro získání kvalifikací na základě validace neformálního vzdělávání a informálního učení. Národní rámce kvalifikací, které podporují neformální a informální učení, jako akceptovatelnou cestu pro získání kvalifikací, nebo ty, které propojují neformální a informální formy učení s kvalifikacemi získanými v rámci formálního vzdělávání, přispívají k tomu, aby každé vzdělávání a učení mělo svou hodnotu a význam bez ohledu na to, jak bylo získáno.
Díky většímu zapojení sociálních partnerů a lepšímu pochopení výhod validace pro jednotlivce budou do procesu validace snáze zapojeny znevýhodněné skupiny. Konference poukázala na potíže spojené s oslovením těchto skupin a zdůraznila potřebu poradenství v této oblasti. Informace, poradenství a konzultace je nutné poskytovat na lokální úrovni, v blízkosti míst, kde lidé žijí a pracují. Je potřeba je přizpůsobit na míru jednotlivých skupin a musejí být zároveň v souladu s národními a mezinárodními strukturami. Takové služby vyžadují kvalitně vyškolené pracovníky pracující v koherentním systému, ve kterém jsou pracovníci v oblasti validace a poradenství školeni a připravováni tak, aby byli schopni řešit potřeby různých typů lidí. Tím se také zvýší a udrží kvalita a relevantnost systémů validace. Profesní rozvoj odborníků pracujících v oblasti validace byl účastníky konference jednoznačně označen za oblast, kterou je potřeba nadále zlepšovat a rozvíjet. S tím souvisí i poskytování finančních prostředků a dostatečná politická podpora.
Závěrem lze konstatovat, že konference ilustrovala, jakého pokroku bylo dosaženo ve snaze, aby se validace stala skutečností napříč Evropou. Zároveň však také jasně ukázala, že je před námi ještě dlouhá cesta, aby se validace stala akceptovatelným a hodnotným způsobem, jak získat kvalifikaci a ověřit dovednosti jednotlivců. Je potřeba nadále rozvíjet efektivní poradenství a zvyšovat povědomí o validaci, zároveň je také nutné zajistit profesní rozvoj těch, kteří v oblasti validace působí. Je nezbytné shromažďovat relevantní informace, které přiblíží výhody a efektivitu validace. Konference v neposlední řadě také přispěla k rozvoji skupiny odborníků (community of practice), kteří sdílejí otázky a návrhy řešení v této oblasti.