Žáci se speciálními potřebami se ocitají na čekací listině

Počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve Velké Británii, kteří v nejistotě čekají na umístění do školy, se podle nových čísel více než zdvojnásobil.

Článek anglického magazínu Schools Week cituje nové vládní statistiky, z nichž vyplývá, že počet žáků se speciálními potřebami, kteří čekají na umístění do školy, vzrostl 2,3krát (z 1 710 v roce 2016 na 4 050 v letošním roce). Také se šestkrát zvýšilo číslo žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a postižením, kteří byli trvale vyloučeni bez možnosti navštěvovat jinou školu, a to skokem ze 17 žáků před dvěma lety na 102 v letošním roce. Současně počet těch, jimž vzdělávání „zajišťují jejich rodiče“, což zahrnuje děti vzdělávané doma, vzrostl o 377 během dvanácti měsíců.
 
Tania Tirraorová, výkonná ředitelka webové stránky Special Needs Jungle, určené komunitě se speciálními vzdělávacími potřebami a postižením, uvedla, že ví o rodiči, jehož dítě ve škole není už osmý měsíc, aniž by se pro něj našlo vhodné místo. Místní samospráva dítěti poskytla jednou týdně učitele, to však „nestačilo k tomu, aby nezůstávalo pozadu“. Jiný rodič, který si nepřál být jmenován, sdělil Schools Weeku, že množství žáků, kteří nejsou ve škole, je „překvapivě velké“, a přirovnal jejich vzdělávací situaci k bezdomovectví. Podle Tirraorové se vhodné zaopatření žáků v běžných školách vytrácí s tím, jak jsou stále častěji propouštěni asistenti pedagogů kvůli napjatému rozpočtu. „Je to v zásadě problém financování,“ řekla.
 
Nově vzniklé „volné“ školy (free schools) zaměřené na speciální potřeby neobstarají vždy ty nejčastější druhy potřeb, sdělila Schools Weeku Anne Heaveyová, poradkyně pro strategii z Asociace učitelů a přednášejících. Polovina všech nových speciálních „volných“ škol, otevřených od začátku roku 2017, pokrývá poruchy autistického spektra, čímž odpovídá na neoddiskutovatelný nárůst diagnóz. Již méně škol bylo otevřeno pro žáky se sluchovým a zrakovým postižením či pro žáky s tělesným postižením, jako je dětská mozková obrna, a podle Heaveyové je jich nedostatek. Za odchod mnoha žáků se speciálními potřebami z běžných tříd podle ní také mohou nerealistická věkově specifická očekávání na základní škole způsobená novým systémem hodnocení, který byl zaveden v minulém roce, a od roku 2010 čím dál silnější cílení na vědomosti při měření školního výkonu na střední škole.
 
Místní samosprávy čekají na otevření „volných“ škol zaměřených na speciální potřeby, které se mají se změnami vypořádat, a ponechávají mezitím žáky bez umístění, uvedla poradkyně Heaveyová. Zároveň dodala: „Místní samosprávy jen doufají, že se speciální ‚volné‘ školy samy objeví.“
Schools Week již dříve informoval o tom, že samosprávy za minulý rok utratily 480 milionů liber ze svých rozpočtů na vzdělávání za soukromé vzdělávání žáků se speciálními potřebami, poté, co je nebyly schopny umístit do státem financovaných speciálních škol. Nové statistiky dále ukazují, že počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a postižením, kterým se dostává nějakého jiného zaopatření – například formou domácího vzdělávání, se také zvýšil o více než 50 procent.
 
Barney Angliss, poradce pro speciální vzdělávací potřeby a postižení, uvedl, že žáci s vysoce funkčním autismem a žáci s poruchou pozornosti a hyperaktivitou (ADHD) jsou zvláště ohroženi vyloučením, avšak školy nedisponují mnoha vhodnými alternativními opatřeními, kterými by se o ně náležitě postaraly. „Pokud nemáme místo pro děti s problémy s chováním, hrozí u nich ve velké míře páchání trestných činů, domácí násilí, rozpad vztahů a to, že skončí v péči státu,“ řekl. „Dlouhodobý dopad těchto čísel se sice projeví později, ale projeví se.“
 
Více než tři čtvrtiny všech žáků vyloučených ze školy natrvalo nebo na určitou dobu má nějaké speciálně vzdělávací potřeby, jak potvrzují statistiky ministerstva školství z prosince minulého roku.