Honba amerických škol za lepšími výsledky žáků vede k tomu, že plošné standardizované testování ztrácí svou funkci. Na vině je nastavení systému odpovědnosti a s ním související motivace škol. Kudy vede cesta ze začarovaného kruhu?
V americkém veřejném školství funguje systém odpovědnosti škol za výsledky vzdělávání žáků. Jeho úkolem je odměnami motivovat školy k používání efektivních postupů a zlepšování žákovských výsledků. Nástrojem hodnocení škol je standardizované testování žáků. Daniel Koretz, odborník na hodnocení a testování z Harvardovy univerzity, se v článku pro American Educator zabývá problémy tohoto testování a možnými způsoby nápravy současné situace.
Vlivem systému odpovědnosti panuje ve Spojených státech velký tlak na žákovská skóre v závěrečných testech. Přizpůsobuje se mu obsah vyučování, volba metod, materiálů, hodnocení žáků i odměňování učitelů. Autor situaci ilustruje případem kalifornské střední školy, která žákům vydávala barevně odlišené průkazky podle úspěšnosti v posledním testování, přičemž žáci s nejlepšími výsledky mohli čerpat různé výhody, například kratší frontu na oběd.
Školy jsou motivovány spíše zvyšovat skóre v testech než zkvalitňovat žákovské učení. Následkem toho jsou výsledky testování poznamenány „inflací“ – jsou mnohem lepší než reálné výsledky vzdělávání žáků, a samotné testování tak ztrácí schopnost poskytovat spolehlivé srovnání žáků. Chyba však podle Koretze není v samotném standardizovaném testování, ale ve způsobu jeho využití v systému odpovědnosti škol. Jaké změny by podle odborníka měly nastat v systému odpovědnosti a testování žáků?
Sledovat to důležité
Jak si žáci vedou v závěrečných standardizovaných testech, samo o sobě není určujícím indikátorem práce školy. Společně s testy je podle autora žádoucí vyhodnocovat minimálně také pedagogické postupy a třídní klima. Ačkoliv to mnoho škol dělá, hlavní prioritou je pro ně stále úspěch žáků v závěrečném testování, protože na jeho základě jsou hodnoceny. Koretz nicméně nezavrhuje samotnou ideu standardizovaného testování. Podle něj má užitečnou schopnost porovnání, pokud jeho výsledky nejsou pokřivené. A na tom je třeba pracovat. Koretz doporučuje například využívat hodnocení, které žáci získávají ve škole. V něm je zahrnuta jak kvalita školní práce, tak výkon ve školních testech. Teprve obohacením o tyto informace může kvalitně zpracované standardizované testování poskytnout celkový obraz o úspěšnosti žáka i zajistit motivaci pro učitele ke zlepšování učení žáků. Kromě toho je třeba věnovat pozornost i „měkkým“ dovednostem, které jsou zásadní pro úspěšnost žáků v dalším životě, ale standardizované testování je nezohledňuje.
Změnit systém odpovědnosti
Systém odpovědnosti škol musí projít reformou. Autor článku proto navrhuje čtyři opatření: (1) Systém musí klást důraz na to, co je opravdu důležité (např. měření pedagogických postupů a třídního klimatu). (2) Školy by současně měly být motivovány tak, aby se nezaměřovaly pouze na zvyšování skóre v testech. Zahraniční zkušenosti také ukazují, že (3) je užitečné věnovat pozornost kurikulu. Aby nedocházelo k redukování vyučování na přípravu k závěrečnému testování, je třeba porovnávat zamýšlené a realizované kurikulum. Je to i způsob, jak zabránit opomíjení předmětů, které nejsou zařazeny do ověřování. A nakonec (4) stanovené cíle musejí být rozumné. Měly by zahrnovat očekávanou míru zlepšení i čas, který je pro to nezbytný, a učitelé by jich hlavně měli dosáhnout legitimními prostředky.
Testovat, ale s rozumem
Aby standardizované testování plnilo svou funkci, musí disponovat kvalitními testy. Zároveň je třeba mít nastavené realistické cíle pro zlepšování učebních výsledků žáků. Autor zdůrazňuje také potřebu zmenšit rozsah přípravy na testování, kterou školy mnohdy vedou do extrémů, například tím, že zadávají průběžné testy kopírující obsah závěrečného testování. Velký díl času určeného ke vzdělávání je tak ztracen přípravou k závěrečným testům, která pouze vede k inflaci jejich výsledků.
Podpořit učitele
Velký díl odpovědnosti za výsledky učení žáků spočívá právě na učitelích. Ti, aby obstáli, potřebují lepší pregraduální přípravu i průběžnou podporu při výkonu profese. Ukazuje se totiž, že školní výsledky žáků ovlivňuje právě míra podpory učitelů. Tento druh opatření nicméně vyvolává ve společnosti kontroverze, protože je do něj třeba investovat a výsledky se objeví až s odstupem času.
Článek čerpá z nové knihy Daniela Koretze The Testing Charade: Pretending to Make Schools Better.