Peter Sellen, autor zprávy o pracovním vytížení učitelů, působící jako hlavní ekonom Institutu vzdělávací politiky se sídlem v Londýně, zkoumal, jak jsou na tom s odpracovanými hodinami angličtí učitelé v mezinárodním srovnání.
Učitelé v Anglii již léta varují, že jejich pracovní vytížení je neudržitelné. Mnozí tvrdí, že v důsledku pracovního tlaku utrpělo jejich duševní zdraví, zatímco další uvádějí pracovní vytížení jako důvod pro odchod z profese. K řešení této situace politici zatím příliš mnoho neudělali. Analýza deníku The Guardian zveřejněná v říjnu loňského roku však poskytuje další důkaz o tom, že tvůrci vzdělávacích politik musejí jednat.
Využitím údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) autoři studie zjistili, že učitelé na středních školách v Anglii pracují nyní při plném úvazku v průměru 48,2 hodin týdně. Jedná se o třetí nejvyšší výsledek z 36 zkoumaných školských subjektů. Je to také o 19 % více, než je průměr OECD.
The Guardian proto zjišťoval, jaký to má dopad na studenty a co v souvislosti s tímto problémem mohou udělat politici.
HODNĚ VYUČOVACÍCH HODIN, NÍZKÝ NÁSTUPNÍ PLAT
Učitelé anglických středních škol věnují dalšímu profesnímu rozvoji (continuing professional development – CPD), k němuž patří kurzy, návštěvy v hodinách jiných pedagogů, semináře a školení, v průměru pouhé čtyři dny. Je to mnohem méně než přibližně 11 dnů, které dalším vzděláváním stráví průměrně učitelé v jiných zemích OECD. To, že pracovní doba je překážkou v přístupu k dalšímu profesnímu rozvoji, si myslí 60 % učitelů v Anglii, oproti průměru 49 % učitelů jinde.
Tento stav má viditelný vliv na efektivitu učitelů. Obtížné pracovní podmínky zároveň činí tuto práci méně atraktivní v porovnání s ostatními profesemi, zvláště vezmeme-li v úvahu plat. Anglie je známá tím, že učitelé jsou placeni méně než jiní pracovníci s podobnou kvalifikační úrovní. Poměr mezi průměrnou pracovní dobou učitelů a průměrnou pracovní dobou v rámci celé ekonomiky je zde nicméně o 17 % vyšší než poměr napříč dalšími 13 hodnocenými, převážně evropskými zeměmi.
Velký počet vyučovacích hodin, nízký nástupní plat a omezený přístup k profesnímu rozvoji jsou faktory, které vytvářejí riziko vyhoření, zejména v počátečních fázích kariéry. Jen 48 % anglických učitelů má více než desetiletou pracovní zkušenost v oboru, průměr OECD je přitom 64 %. Podle OECD v letech 2005–2014 patřila Anglie také mezi země s nejrychlejší tendencí snižování podílu učitelů ve věku nad 50 let ve středoškolském vzdělávání.
Otázka, jestli se učitel dokáže vyrovnat s dlouhou pracovní dobou, či nikoliv, má pravděpodobně velký vliv jak na jeho rozhodnutí, zda zůstane u učitelského povolání po celou dobu své kariéry, tak i na jeho úspěch v profesi. Všechny tyto faktory, spolu s velmi nízkou úrovní dalšího profesního rozvoje, jenž by jinak mohl zvýšit efektivitu učitelů, kteří potřebují podporu, neukazují trhu práce, že pomohou žákům v jejich rozvoji.
ZNAMENÁ TO PROBLÉM NA ÚROVNI STÁTU, NEBO SPÍŠE ŠPATNOU PRAXI V NĚKTERÝCH ŠKOLÁCH?
Čísla ve studii udávají obraz odpracovaných hodin během jednoho týdne a pokrývají v průměru 14 učitelů v každé škole. Na tomto základě je zřejmé, že pracovní doba se mnohem více liší buď v průběhu roku, nebo mezi jednotlivými učiteli než mezi školami. Představuje to výzvu pro orgány, jako je například Úřad pro standardy ve vzdělávání, služby dětem a kvalifikace (Office for Standards in Education, Children’s Services and Skills – Ofsted), jež usilují o zajištění stejných pracovních podmínek ve školách. Zároveň to znamená malou naději, že učitelé snadno identifikují školy, kde si mohou být jistí, že budou mít lehčí pracovní zátěž. Může to také napovídat, že přístupy vedení škol jsou přinejmenším stejně důležité jako celoškolní politika.
Většina učitelů se domnívá, že v pracovní zátěži a tlaku hraje roli systém odpovědnosti. Zdá se ovšem nepravděpodobné, že by zaměření státu na odpovědnost mohlo klesat. Podle výsledků inspekčního úřadu Ofsted navíc učitelé v dobrých školách nemají výrazně delší pracovní dobu než ostatní, takže se nezdá, že by současný systém vytvářel prostředí, kde jediným způsobem, jak uspět, je mít učitele, kteří budou pracovat déle. Ze srovnání údajů v mezinárodním měřítku vyplývá, že mnoho vysoce výkonných škol se dlouhé pracovní době vyhýbá: plný úvazek učitele v Šanghaji je v průměru kolem 40 hodin.
CO JE V DANÉ VĚCI TŘEBA UDĚLAT?
Zpráva odboru, který se zabývá posuzováním vedení politiky ve vzdělávací profesi, přinesla doporučení v oblasti plánování, hodnocení a správy dat. Poukazuje na to, že doba výuky skutečně není klíčovou silou, a to jak v jednotlivých zemích, tak v porovnání mezi učiteli v Anglii. Vedení škol by tedy závěrům zprávy mělo věnovat pozornost. Data ukazují, že čas, který dnes angličtí učitelé tráví plánováním každé výukové hodiny, je v souladu s průměrem v jiných zemích. Toto zjištění podporuje názory vyjádřené ve zprávě o pracovním vytížení, tedy že je důležitější využít čas efektivněji než ho výrazně snížit.
Zpráva neobjevuje žádnou „kouzelnou hůlku“ z hlediska učitelské praxe. Ukazuje však, že učitelé vybraných tříd dotazovaní v tomto průzkumu, kteří vedou žáky k používání ICT pro školní projekty ve všech nebo téměř všech hodinách, pracují týdně o 4,6 hodiny méně než učitelé, kteří takový přístup volí jen příležitostně. Využití technologií pro úsporu času je tedy oblastí, která se jeví jako vhodná pro další výzkum a úvahu ze strany škol a učitelů.
Dalším zajímavým zjištěním je to, že učitelé, kteří se cítí lépe připraveni na výuku, v menší míře uvádějí, že jejich pracovní vytížení je nezvladatelné. Nové standardy profesního rozvoje učitelů by proto měly být prioritou podporovanou a monitorovanou daným resortem. Je třeba jak v zájmu žáků, tak učitelů najít způsob k prolomení začarovaného kruhu dlouhá pracovní doba – omezený další profesní rozvoj.