Napříč zeměmi OECD jsou žáci studující ve městech ve srovnání se svými vrstevníky na venkově ve znalostech a dovednostech napřed v průměru o rok školní docházky. Vyplývá to ze zprávy OECD, která se věnuje problémům a přednostem venkovských škol a možnostem jejich dalšího rozvoje.
Jak rostou městská centra, zažívají venkovské oblasti, zejména ty nejodlehlejší, pokles své atraktivity. Snižování počtu obyvatelstva a jeho stárnutí ohrožují příležitosti pro rozvoj a investice a v souvislosti s tím se zhoršuje přístup ke službám. Kvalitní vzdělávání na venkově je důležité pro individuální růst a sociální soudržnost, stejně jako pro produktivitu regionální ekonomiky a inovace.
Trendy ve venkovské populaci
Venkovské oblasti ztrácejí atraktivitu napříč zeměmi OECD, zvláště mezi těmi „nejmladšími“. Týká se to zejména odlehlých regionů, kromě jiného v Kanadě, Finsku a Norsku. Například v Norsku poklesl mezi roky 2000 a 2014 podíl populace žijící ve vzdálených venkovských oblastech o 2,9 %, což v zemi s pěti miliony obyvatel odpovídá přibližně 150 tisícům lidí. Počet dětí ve věku 0 až 14 let se na norském venkově v letech 2001 až 2016 snížil o téměř 10 %. Tento trend je patrný také ve venkovských regionech blízko měst, ačkoli v menší míře. Výjimky lze přitom najít v Chile, Irsku a ve Spojených státech.
Dobrá dopravní spojení a přístup k různorodějším a pružnějším městským trhům mohou ve venkovských oblastech blízko měst vytvářet silné ekonomiky „blízkosti“. Vzdálené regiony přispívají k ekonomickému rozvoji tím, že využívají přírodní prostředí a kulturní dědictví a mají strategicky zaměřená hospodářská odvětví, jako je venkovská turistika, služby pro seniory a produkce obnovitelné energie.
Zajištění přístupu ke kvalitnímu vzdělávání je ve venkovských oblastech klíčové pro uspokojení potřeb mladých lidí a také pro přilákání mladých rodin do těchto regionů. Změny v ekonomickém prostředí (například přechod od zemědělství k ekoturistice) mohou u dospělých vyžadovat rekvalifikaci s cílem vybavit jednotlivce náležitými dovednostmi a pomoci propojit potřeby lokálního trhu práce s obyvateli, kteří v oblasti žijí.
Rozdíly v dovednostech žáků na venkově a ve městech
V posledním šetření Programu pro mezinárodní hodnocení studentů (PISA), realizovaném OECD v roce 2015, dosáhli žáci ve velkých městech v průměru o 31 bodů lepších výsledků v přírodních vědách než jejich vrstevníci v malých městech. Rozdíly mezi městy a venkovem přetrvávají v mnoha zemích i po zohlednění socioekonomického a kulturního zázemí studentů.
Znevýhodnění žáků žijících ve venkovských oblastech je patrné v zemích, jako je Maďarsko, Slovensko a Turecko, s rozdílem vyšším než 50 bodů po zohlednění zázemí studentů. Výjimky představují Belgie, Velká Británie a USA, kde žáci ve venkovských školách dosahují v průměru lepších výsledků než jejich vrstevníci ve větších městech.
Kromě výsledků žáků jsou mezi venkovskými a městskými regiony zemí OECD rozdíly také v dosaženém vzdělání jednotlivců. To je závažné zjištění, protože nižší úroveň dovedností pracovních sil může brzdit produktivitu a inovativní potenciál regionů. Přístup ke vzdělávacím příležitostem ve venkovských regionech, zvláště ve vzdálených oblastech, je klíčem ke zlepšení lidského kapitálu a zajištění toho, že venkovské firmy mohou najít dovednosti, které hledají.
Venkovské školy
Venkovské školy jsou obvykle menší a mají nižší počty žáků v poměru k učitelům než školy ve městech. Zároveň je u nich větší pravděpodobnost, že do nich budou chodit žáci s nižším sociálně-ekonomickým zvýhodněním a že se budou potýkat s nedostatkem zaměstnanců a nižším podílem kvalifikovaných učitelů. Výuka ve školách na venkově může mít ovšem i pozitivní přínos. Menší venkovské školy mohou přispět k vytvoření rozvinutější spolupráce uvnitř kolektivu učitelů a žáků a pocitu sounáležitosti se školou. Podle výsledků šetření PISA 2015 učitelé ve venkovských školách podporují své žáky při učení častěji než učitelé ve městech. Větší školy mohou mít na druhé straně lepší pozici z hlediska nabídky vzdělávacích a mimoškolních možností, a uspokojit tak široký rozsah zájmů a potřeb, protože jsou zvýhodněny díky „úsporám z rozsahu“ (nákladové výhody související s velikostí).
Zajištění mimoškolních aktivit a širší vzdělávací nabídky umožňuje menším venkovským školám udržet si žáky, kteří by jinak školu opustili nebo by odešli do větších škol ve městech. To se týká zejména nadaných žáků nebo žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Možnost výuky z mimoškolních zdrojů, sdílení studijních jednotek mezi školami a využívání komunitních zdrojů na podporu učení mohou posílit vzdělávací služby bez ohledu na velikost školy.
Vícestupňové třídy
Vzhledem k tomu, že venkovské školy obvykle mají malý počet žáků, často spojují různé ročníky do jedné třídy, aby efektivněji využily pedagogické pracovníky a výukový čas. V takových třídách učitelé nemohou být všude nebo s každým žákem současně, ačkoli to nemusí nutně znamenat, že poskytují méně efektivní výuku. Výzkumy nenaznačují, že by žáci ve vícestupňových třídách získali lepší nebo horší úroveň kognitivních a nekognitivních schopností než žáci ve třídách rozdělených podle věku.
Vícestupňovému učebnímu prostředí obzvláště dobře vyhovují aktivity vzájemného učení. Když se dobře naplánují, mohou mít na učení příznivý vliv. Velmi pozitivně působí na výkon žáků například individuální učení („one-to-one“). Prokázalo se, že je zvláště efektivní na základních školách a při učení čtenářských dovedností – když jsou k dispozici dobře strukturované učební materiály a pracovní postupy a když je tutor starší než jeho žáci.
Velikost a efektivita škol
V souvislosti se snižováním veřejných rozpočtů a zdokonalováním dopravních systémů se konsolidace venkovských škol (uzavírání nebo slučování) stává pro zřizovatele rentabilnější. Větší školy mohou optimalizovat své vybavení a zdroje tím, že rozdělí fixní náklady větším počtem žáků.
Uzavírání škol nicméně zvyšuje náklady na dopravu, obzvláště v řídce osídlených oblastech. Delší doba dojíždění do školy může vést u dětí ke zvyšování únavy, snižování pozornosti ve třídě nebo negativně působit na jejich rodinný život a volný čas. Konsolidace škol může mít navíc vliv i na místní komunity, protože školy poskytují prostor pro sociální a kulturní interakce a tím přispívají k sociální soudržnosti a posilování lokální ekonomiky.
Slučování venkovských škol je obvyklou reakcí na klesající počty žáků, pro místní komunity ovšem představuje velmi citlivou záležitost. Některé země, jako je Anglie, Quebec (Kanada) a Skotsko, využily k informování o slučování škol místní konzultační postupy. Zapojení místních zúčastněných stran umožňuje pečlivě posoudit potenciální proveditelné alternativy a vést otevřenou diskusi o zájmech rodičů a komunit. Může to sice zpomalit a zkomplikovat rozhodování, ale vede to k rozhodnutím, která lépe vyvažují ekonomické, ekologické a sociální záležitosti, jež profitují z větší podpory místní populace.
Ve velmi odlehlých regionech s rozptýlenou populací nemusí být slučování škol dobrou volbou, protože čas přepravy žáků (a učitelů) narůstá příliš dramaticky. V takových případech mohou školy sdílet vybavení a personál, jako jsou administrativní pracovníci, učitelé specializovaných předmětů nebo pracovníci starající se o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Efektivita těchto opatření nicméně závisí na zajištění odpovídajících finančních prostředků, kvalifikovaných vedoucích pracovníků, určité organizační a administrativní autonomii a dobře navržené a efektivní koordinační struktuře, stejně jako na jasně popsaných funkcích a odpovědnostech.
Uzavírání škol a revitalizace komunity ve městě Óbidos (Portugalsko)
Na konci 80. let v Portugalsku špatně fungovala řada izolovaných venkovských škol. To způsobilo změnu ve vládním přístupu k venkovskému vzdělávání, které od poloviny 20. století expandovalo. Portugalské úřady nejprve zahájily politiku konsolidace škol s méně než deseti žáky a po roce 2010 také slučování škol s méně než 21 žáky.
V průběhu 90. let byla zodpovědnost za vzdělávání převedena z centrální na komunální úroveň. Úřad místní samosprávy ve městě Óbidos začal v souladu s národní politikou uzavírat některé své základní školy. V procesu dohodnutém s místními zúčastněnými stranami začali žáci přestupovat do jiných škol, přičemž měli zajištěnou dopravu a služby podporující jejich rodiny, zatímco ve stejný čas úřady investovaly do tří nových, inovativních vzdělávacích komplexů. Nová zařízení počítají s dobrou infrastrukturou, vybavením a personálem a poskytují základní i středoškolské vzdělávání. Koncipované jako komunitní prostory nabízejí kromě vzdělávacích také kulturní, volnočasové a sportovní aktivity. Počet přihlášených žáků ve městě Óbidos stoupl z 1 287 v roce 2002 na více než 2 000 v roce 2010.
Zdroj: Gordinho (2012)
Více informací na: http://escolasdobidos.com
Přístup k předškolnímu vzdělávání
Rané školní zkušenosti poskytují základ pro pozdější vzdělávání. Ve venkovských oblastech se ovšem napříč zeměmi, které se účastní testování PISA, přihlašuje do předškolního vzdělávání méně dětí než ve městech. V zemích, jako je Estonsko, Finsko a Slovensko, chodí děti z venkovských oblastí do předškolních zařízení v průměru o více než polovinu roku kratší dobu než děti žijící ve městech. V Polsku tento rozdíl dokonce přesahuje jeden rok. Naopak výrazně větší pravděpodobnost účasti v předškolním vzdělávání mají oproti dětem ve městech venkovské děti na Islandu a ve Francii.
Výhody přístupu k předškolnímu vzdělávání závisejí na jeho kvalitě. Jasné cíle předškolního vzdělávání, kurikulární a kvalitativní standardy, investice do materiálního a lidského kapitálu, zapojení rodiny a komunity, stejně jako monitorovací a hodnoticí nástroje tvoří důležité prvky k zajištění toho, aby měly všechny děti přístup ke kvalitnímu předškolnímu vzdělávání bez ohledu na místo svého bydliště.
ICT a dálkové studium
V kontextu výrazné geografické izolace může být studium na dálku důležitou součástí venkovského vzdělávání. Služby dálkového studia nejsou nové, ale vyvíjejí se v souvislosti s rozvojem digitálních technologií. Videokonference, podcasting, interaktivní televize, e-learningové platformy, výukové tablety, modulární kurzy a učení řízené žákem samotným mohou obohatit možnosti vzdělávání na dálku, a překonat tak obtíže při poskytování specializovaných kurzů, když je nedostatek kvalifikovaných učitelů.
Techniky dálkového studia mohou být stejně efektivní jako tradiční metody tváří v tvář, pokud jsou předávány dobře. Důležité prvky tvoří: 1) efektivita výuky, 2) zaškolení učitelů a jejich přizpůsobení novým technologiím, 3) podpora poskytovaná žákům – buď osobně, anebo virtuálně. Efektivita učení z velké části závisí na tom, jak se podaří vytvořit podmínky pro interakci mezi žákem a obsahem, žákem a učitelem a spolužáky navzájem.
Internet má potenciál stát se nástrojem k eliminaci nevýhod velkých vzdáleností. Je široce dostupný: napříč zeměmi OECD má internetové připojení k dispozici v průměru přes 80 % domácností, na špičce žebříčku je Korea s 99 % a na opačné straně Mexiko s 35 %. Mnoho dětí žijících ve vzdálených oblastech nicméně zůstává nepřipojeno. Nespolehlivé zdroje energie, špatná telekomunikační infrastruktura nebo vysoké ceny poskytovaných služeb brání přístupu těm, kteří by z dálkového studia přes internet měli největší užitek.
„Překlopené učení“ ve venkovských oblastech Colorada (USA)
„Překlopené třídy“ byly zavedeny na střední škole Woodland Park v Coloradu v roce 2006. Učitelé Bergman a Sams začali natáčet své hodiny na video. Žáci se mohli na lekce zaznamenané na DVD dívat doma bez ohledu na to, zda měli vysokorychlostní připojení k internetu.
Žáci, kteří lekcím neporozuměli napoprvé, si je mohli přehrávat tolikrát, kolikrát potřebovali, aby látku plně pochopili, bez obav, že budou třídu zdržovat nebo že se ostatním budou zdát pomalí. Vzhledem k tomu, že se výuka konala doma, třída se stala místem, kde žáci sdíleli své snažení a získávali pozornost učitelů a spolužáků pro řešení individuálních vzdělávacích potřeb.
V dnešní době stále více učitelů využívá online videa a podcasty k učení mimo čas trávený ve třídě. Globální iniciativa „překlopeného učení“ je jedním z příkladů toho, jak se takové postupy rychle šíří po celém světě.
Více informací na: http://flippedlearning.org
Učitelé ve venkovských oblastech
U učitelů s vyšší úrovní vzdělání a delší praxí je větší pravděpodobnost, že budou pracovat ve městech s 15 až 100 tisíci obyvateli nebo ve velkých městech s více než 100 tisíci obyvateli než v malých městech, v nichž žije 15 tisíc a méně obyvatel. To je zvláště výrazné v Austrálii, Albertě (Kanada) a ve Španělsku. Naopak ve Flandrech (Belgie) a ve Spojených státech mají zkušenější učitelé v průměru větší pravděpodobnost, že budou učit v malých městech, než že budou učit ve velkých, ačkoli pedagogové s vyšší úrovní vzdělání dosud využívají výhod práce ve větších městech.
Stabilita učitelů je důležitá: vyšší úroveň fluktuace může negativně ovlivňovat výkon žáků. Zároveň může působit rušivě na zaměstnance a na soudržnost personálu a komunity, způsobovat změny v předávání zkušeností mezi učiteli, diskontinuitu ve vyučování (mezery v obsahu nebo jeho opakování) či snižovat efektivitu pozornosti věnované potřebám jednotlivých žáků.
Motivace a podpora učitelů ve venkovských oblastech
Úspěšné přizpůsobení se výuce ve venkovských oblastech vyžaduje přípravu, uvedení do života a učení na venkově a stálou podporu. Vzdělávání studentů učitelství musí proto připravit budoucí učitele na pedagogickou práci a život ve venkovských a vzdálených oblastech. Pochopení životního stylu a komunitního ducha venkovských osad je důležitým prvkem pro udržení učitelů v těchto místech. Vzdělávání studentů učitelství může poskytnout praktické zkušenosti s životem ve venkovských komunitách, a pomoci tak budoucím pedagogům prohloubit znalosti a pochopení místních souvislostí. Praxe, která vyzdvihne pozitivní zkušenosti venkovských učitelů a spojí školní, komunitní a univerzitní struktury s cílem podpořit úspěšné profesní zkušenosti, je potenciální cestou k udržení pedagogů na venkově.
Vzdělávání studentů učitelství musí rozvíjet efektivní dovednosti pro výuku ve venkovském prostředí. Vícestupňové třídy například vyžadují, aby učitelé měli dobré organizační schopnosti a dokázali vyvážit odlišné požadavky různých žáků. Úřady, které mají na starosti školství, a zúčastněné strany musejí zajistit zaškolení a podporu učitelů vícestupňových tříd, stejně jako dostupnost specifických vzdělávacích plánů, instruktážních materiálů a metodických pokynů. Příkladem toho je projekt na obnovení kurikula vzdělávání venkovských a regionálních učitelů v Austrálii.
Podpora musí navíc pokračovat i po nástupu učitele do školy. Strategie pro vzdělávání venkovských učitelů může zahrnovat sdružování škol a učitelů do společenství praxe a využití nových technologií. Problémy při výuce v izolovaných oblastech může pomoci překonat například systém videokonferencí. Členové komunity, stejně jako učitelé v důchodu mohou rovněž hrát roli v podpoře nových pedagogických pracovníků a jejich rodin v novém prostředí.
Přilákat učitele k práci ve venkovských oblastech mohou také jiné iniciativy. V Queenslandu a Novém Jižním Walesu (Austrálie) učitele například motivují poskytováním příspěvků „za lokalitu“ a na dopravu, dotacemi na bydlení a dodatečnou dovolenou. Na oplátku počítají s delším trváním pracovního úvazku, než je očekávaná průměrná doba.
Směrem k budoucnosti
Vzdělávání je klíčem k individuálnímu a komunitnímu rozvoji. Přístup ke kvalitnímu vzdělávání je právem každého dítěte a základním kamenem sociální a ekonomické udržitelnosti. Bludný kruh úpadku venkovských regionů byl definován v jiné publikaci. Vzdělávání může hrát roli v jeho přeměně ve správný cyklus.