Druhá část seriálu představuje další z pěti tematických oblastí nového společného základu pro všeobecné vzdělávání ve Francii. Jejím prostřednictvím se mají žáci naučit organizovat svou práci, spolupracovat s ostatními či zacházet s médii a digitálními nástroji.
Nový společný základ pro znalosti, kompetence a kulturu platí ve Francii od školního roku 2016/2017. Je určen všem žákům mezi 6 a 16 lety vzdělávajícím se v rámci povinné školní docházky, která zahrnuje základní školu a první stupeň středního vzdělávání – tzv. collège. Všeobecné vzdělávání v této podobě má připravit žáky nejen k dalšímu studiu, ale i na jejich občanskou roli.
Po absolvování povinné školní docházky musí žák nezbytně ovládat znalosti a kompetence pěti tematických oblastí. Jejich cíle jsou formulovány v obecné rovině a oproti českým kurikulárním dokumentům nekladou důraz na používání aktivních sloves popisujících ověřitelné výsledky učení.
Tematická oblast 2: Metody a nástroje učení
Ve třídě musejí žáci vykonávat mnohé činnosti (např. řešit problémy, číst s porozuměním, vést si poznámky, zpracovávat domácí úkoly či referáty, učit se probranou látku), které vyžadují patřičné teoretické či praktické prostředky, včetně těch digitálních. Tematická oblast proto buduje žákovskou kompetenci „učit se učit“ s cílem, aby žáci nejen uspěli ve studiu, ale také se vzdělávali v průběhu celého života. Rozvíjí u nich samostatnost a iniciativnost a podporuje spolupráci a vzájemnou pomoc. Metody a nástroje učení si žáci osvojují ve všech kontextech školní docházky.
Cíle tematické oblasti jsou sdruženy do čtyř skupin:
-
Organizace vlastní práce
Žák operuje s časem a plánuje svou práci. Rozumí zadáním a je si vědom případné mnohovýznamovosti slov. K získání znalostí a kompetencí využívá základní schopnosti, jako je pozornost, paměť, koncentrace, pokládání otázek, úsilí atd. Dovede určit problém a zapojit postup pro jeho vyřešení; mobilizuje přitom své znalosti, analyzuje chyby a bere si z nich ponaučení. Žák si rovněž vytváří vlastní nástroje v písemné či digitální podobě (např. poznámky, koncepty, myšlenkové mapy, náčrtky), které mu slouží k procvičování, učení či zapamatování.
-
Spolupráce a uskutečňování projektů
Žák pracuje v týmu, v jehož rámci se zapojuje do konstruktivního dialogu, hájí svá stanoviska, avšak toleruje také odlišné názory. Jedná diplomaticky a hledá mezi stranami konsenzus. Učí se vést individuální i týmový projekt: plánuje úkoly, stanovuje etapy a vyhodnocuje dosažení stanovených cílů. Školní prostředí je pro žáky místem spolupráce, vzájemné pomoci a sdílení znalostí, kde své místo nalézají i digitální technologie.
-
Média, způsoby vyhledávání a zpracování informací
Žák uváženě používá nástroje vyhledávání informací (zejm. v prostředí internetu), přičemž porovnává zdroje a vyhodnocuje důvěryhodnost jejich obsahu. Získané informace uspořádává, zapamatovává si je a dává je do vzájemných souvislostí, čímž si utváří vlastní poznatky. Stejně tak rozvážně pracuje s digitálními komunikačními a informačními nástroji, jejichž potenciál využívá i pro učení a práci. S informacemi v digitálním prostředí nakládá bezpečně, legálně a eticky a buduje digitální kulturu. Identifikuje různé typy médií a v kontaktu s nimi disponuje samostatností a kritickým odstupem.
-
Digitální nástroje pro sdílení dokumentů a komunikaci
Žák používá různé digitální nástroje k vytváření dokumentů a jejich sdílení. Při čerpání z volně dostupných zdrojů respektuje autorské právo. Digitální prostor mu slouží také ke spolupráci s ostatními lidmi. Učí se ohleduplně komunikovat, zvláště v prostředí sociálních sítí. Chápe rozdíl mezi soukromou a veřejnou sférou a pečuje o svou digitální identitu.