pro vzdělávání

Jaký je smysl hodnocení?
 
Dokument Národní rámcové kurikulum pro základní vzdělávání formuloval finský Vládní výbor pro vzdělávání (Finnish National Board of Education) v roce 2014. Podle finského zákona o základním vzdělávání je cílem hodnocení žáků vést a podporovat proces učení a rozvíjet schopnost žáka provádět sebehodnocení. Učení, práce a chování žáka mají být hodnoceny rozmanitým způsobem. Tyto cíle představují východisko, z něhož se rozvíjí veškerá kultura hodnocení žáků v základním vzdělávání.
 
Škola hraje klíčovou roli v utváření sebepojetí žáka jako studenta a člověka obecně. Rozmanité způsoby hodnocení a poskytování informativní zpětné vazby představují klíčové pedagogické prostředky používané učiteli k podpoře celkového rozvoje a vzdělávání žáka. Systém hodnocení rozvíjený školou zahrnuje tyto klíčové rysy:

• povzbuzující atmosféra, která v žácích probouzí touhu vydat ze sebe to nejlepší;

• styl práce podporující zapojení žáka, založený na dialogu a interakci;

• podpora pochopení procesu svého učení samotným žákem a zviditelnění postupného pokroku žáků v průběhu celého procesu;

• spravedlivé a etické hodnocení;

• rozmanité hodnocení;

• využití informací získaných hodnocením při plánování dalšího vyučování a jiných školních aktivit.

 
Hodnocení zde většinou probíhá v interakci mezi učitelem a žáky, kteří jsou prostřednictvím zpětné vazby informováni o svém pokroku a výsledcích. Důležitou součástí učení jsou také neúspěchy a nesprávné odpovědi, které se při vyučování používají způsobem, který napomáhá učení a zachovává respekt vůči žákům. Součástí dobré kultury hodnocení je spolupráce mezi domovem a školou. Obzvláště důležitá je spolupráce s rodiči žáků vyžadujících zvláštní podporu.
 
Hodnocení představuje také nástroj pro sebehodnocení učitele. Je základem pro diferenciaci výuky a pomáhá identifikovat problematické oblasti pro žáka.
 
Charakter a obecné zásady hodnocení
 
V základním vzdělávání jsou ve Finsku využívány dva typy hodnocení – průběžné hodnocení a závěrečné hodnocení. Oba se řídí obecnými zásadami hodnocení.
 
Hodnocení založené na cílech a kritériích
Hodnocení učení, činnostních dovedností a chování žáka i poskytování zpětné vazby žákovi musí vždy vycházet z cílů stanovených národním kurikulem a z podrobnějších cílů školního kurikula, přičemž žáci a jejich výsledky se neporovnávají s výsledky ostatních žáků a hodnocení se nemá zaměřovat na povahu, temperament či jiné osobnostní vlastnosti žáka.
Při hodnocení znalostí a dovedností žáků za účelem vystavení vysvědčení a certifikátů jsou používána kritéria hodnocení vycházející z cílů stanovených v národním kurikulu. Pro přechodový okamžik mezi 6. a 7. ročníkem a pro závěrečné hodnocení byla stanovena kritéria hodnocení s cílem pomoci učitelům s jejich prací a podpořit jednotnější způsob hodnocení. Nejedná se o cíle, kterých žák musí dosáhnout, kritéria spíše definují úroveň požadovanou pro získání slovního hodnocení ve smyslu dosažení dobrých výsledků či úroveň požadovanou pro známku 8[1].
 
Zohlednění věku a schopností žáků a různorodé způsoby hodnocení
Jak dále upozorňuje Vládní výbor pro vzdělávání, postupy hodnocení a poskytování zpětné vazby je třeba plánovat a uplatňovat se zřetelem k věku a schopnostem žáků. Při poskytování zpětné vazby se pozornost zaměřuje na úspěchy žáků a jejich pokroky v učení vzhledem k jejich dosavadním výsledkům.
Mají být využity různé metody hodnocení. Učitel shromažďuje informace o pokroku žáků v jednotlivých oblastech učení a v různých učebních situacích, přičemž bere v úvahu odlišné způsoby učení a přístupy k práci jednotlivých žáků, všímá si třeba i mírných nesnází žáků nebo jejich nedostatečné znalosti vyučovacího jazyka a také konkrétních studijních priorit jednotlivých žáků.
 
Rozvoj předpokladů pro schopnost sebehodnocení
Žáci, a to individuálně i jako skupina, jsou ve Finsku vedeni k tomu, aby sledovali průběh svého učení a dosahovaných pokroků a uvědomovali si, jakým způsobem mohou oni sami ovlivnit své učení a výkonnost při školní práci.
V nižších ročnících je dovednost sebehodnocení rozvíjena tím, že je žákům pomáháno s tím, uvědomovat si stanovené učební cíle a vlastní úspěchy a silné stránky při školní práci. Zaměření na úspěchy a silné stránky neztrácí význam ani u vyšších ročníků, zde ale nastupuje již analytičtější zkoumání individuálního způsobu učení a pokroku, což vede žáka ke stále větší seberegulaci.
 
Předměty hodnocení
 
V další části kapitoly věnované otázce hodnocení se autoři finského Národního rámcového kurikula pro základní vzdělávání věnují předmětům hodnocení. Hodnocení se zaměřuje na učení, činnostní dovednosti a chování žáků. Spolehlivé hodnocení nelze provést bez všestranného pozorování a zaznamenávání těchto aspektů.
 
Učení jako předmět hodnocení
Při hodnocení učení jsou zkoumány pokrok v učení a úrovně dosažených výsledků, jakož i poskytování zpětné vazby vzhledem k těmto aspektům. Pokrok je zkoumán vzhledem k dřívějším výsledkům a stanoveným cílům.
Dosažená úroveň se vztahuje k výkonům, které žák prokazuje různými způsoby ve vztahu ke stanoveným cílům, a je posuzována na základě výkonnosti žáka v co nejvíce oblastech. Pro posouzení dosažené úrovně znalostí a dovedností se používají kritéria stanovená v národním kurikulu. Rozvoj kompetencí je považován za kumulativní proces probíhající v průběhu celého základního vzdělávání.
Individuálně a ve skupinách jsou žáci vedeni k tomu, aby zkoumali svůj pokrok a výsledky své práce vzhledem k cílům a kritériím úspěchu, které byly dohodnuty společnou diskusí při zahájení daného úkolu.
 
Činnostní dovednosti jako předmět hodnocení
Jeden z klíčových cílů základního vzdělávání představuje podle finského Národního rámcového kurikula rozvoj činnostních dovedností žáka. Výuka podporuje rozvoj dovednosti žáků pracovat samostatně i společně. Činnostní dovednosti zahrnují také dovednost plánovat, řídit a hodnotit svou vlastní práci, jednat odpovědně a snažit se dosáhnout co nejlepšího výkonu a zapojovat se do konstruktivní interakce.
Žáci své činnostní dovednosti procvičují v různých předmětech, v multidisciplinárních učebních modulech a dalších školních aktivitách. Učitelé vedou žáky, jednotlivě a skupinově, aby svou práci plánovali a využívali vhodné pracovní metody, které podporují učení. Žáci jsou dále vedeni k reflexi pokroku podle svých plánů a posouzení úspěšnosti vlastní práce a faktorů, které je ovlivnily.
Posuzování činnostních dovedností je součástí hodnocení a klasifikace různých předmětů. Hodnocení vychází z cílů stanovených pro rozvoj činnostních dovedností, které jsou součástí cílů stanovených pro jednotlivé předměty a multidisciplinární učební moduly. Poskytování všestranné zpětné vazby k jejich činnostním dovednostem ve všech situacích, v nichž se při učení ocitají, dává žákům možnost zkoumat svůj vlastní přístup k práci a činnostní dovednosti rozvíjet.
 
Chování jako předmět hodnocení
Součástí vzdělávací role školy je i poradenství v oblasti chování a šíření znalostí a dovedností souvisejících s dobrými mravy. Žáci jsou vedeni k respektování jiných osob a životního prostředí a k dodržování společně dohodnutých způsobů práce a pravidel. V různých interaktivních situacích se ve škole učí chování vhodnému pro dané situace a dobrým způsobům.
Žáci jsou hodnoceni z chování a dostávají zpětnou vazbu, která vede jejich chování vzhledem ke stanoveným cílům v rámci školního kurikula. Cíle chování vycházejí ze vzdělávacích cílů školy, postupů definujících pracovní kulturu školy a ze školního řádu. Žáci a jejich rodiče musejí mít možnost účastnit se diskusí o vzdělávacích cílech školy a cílech stanovených pro chování a účastnit se vymezování těchto svých cílů. Při hodnocení chování je zvláště důležité zajistit, aby nebylo zaměřeno na osobnost, temperament nebo jiné osobnostní vlastnosti žáka. Chování je na vysvědčení hodnoceno samostatně a nemá vliv na klasifikaci nebo slovní hodnocení předmětů. Vysvědčení o ukončeném základním vzdělání či potvrzení o zanechání studia hodnocení chování neobsahují.
 
Hodnocení v průběhu vzdělávání
 
Další podkapitola dokumentu Národní rámcové kurikulum pro základní vzdělávání je věnována hodnocení v průběhu vzdělávání, které se týká posuzování výsledků učení a poskytování zpětné vazby před závěrečným hodnocením. Hlavním cílem je prostřednictvím zpětné vazby na všech stupních vzdělávání žáka vést a stimulovat při učení, podporovat ho v učebním procesu a rozvíjet dovednost sebehodnocení a vzájemného hodnocení mezi spolužáky. Popisování žákova pokroku a úrovně dosažených výsledků v určitých časových intervalech, pomocí rozhovorů, hodnotících poznámek a zpráv, je také součástí hodnocení v průběhu vzdělávání.
 
Hodnocení během školního roku
Finští odborníci připomínají, že hodnocení v průběhu učení je převážně formativní povahy. Toto hodnocení a z něj vycházející zpětná vazba se poskytují v průběhu školního roku jako součást každodenní výuky a školní práce. Předpokladem je pozorování žáka a komunikace učitele s žákem. V průběhu učení je také důležité vzájemné hodnocení mezi spolužáky a sebehodnocení, která rozvíjejí vlastní aktivitu žáků. Úkolem učitele je vytvářet situace, v nichž je ve společných diskusích poskytována a přijímána zpětná vazba podporující a motivující učení.
Zpětná vazba podporující učení je kvalitativní a deskriptivní povahy, jedná se o interakci, která analyzuje a řeší kritické oblasti učení. Zohledňuje různé způsoby učení a různé činnostní dovednosti žáků. Napomáhá žákům strukturovat jednotlivé fáze učení a nalézat rozlišné způsoby dosahování cílů. Zpětná vazba žákům postupně pomáhá řídit své učení, stanovovat si cíle a používat strategie učení, které mají zlepšit jejich úspěch.
Zpětná vazba od učitele, zviditelňující a podporující proces učení, by žákům měla pomoci vnímat a pochopit, co se mají naučit, co se již naučili a jak mohou podpořit své vlastní učení a zlepšit svůj výkon. Tento typ formativního hodnocení a informativní zpětné vazby podporuje strukturování učebních témat jakožto celků znalostí a dovedností, přičemž dochází k rozvoji metakognitivních a činnostních dovedností žáků.
 
Hodnocení na konci školního roku
Hodnocení v průběhu vzdělávání zahrnuje i sumativní hodnocení výsledků, které je uvedeno na vysvědčeních nebo ve zprávách o hodnocení na konci školního roku. Obsahuje slovní hodnocení nebo klasifikaci, dále potvrzení o zařazení žáka do vyššího ročníku nebo o opakování stávajícího ročníku.
Pro ročníky 1–7 je ve Finsku používáno slovní hodnocení či klasifikace, případně kombinace obou systémů, podle rozhodnutí poskytovatele vzdělávání. Pro ročníky 8–9 musí být na vysvědčení na konci školního roku použita klasifikace. Ve výuce, která je organizována na základě aktivit žáka, se používá slovní hodnocení. Při posuzování výsledků vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu se podle rozhodnutí poskytovatele vzdělávání může použít slovní hodnocení nebo klasifikace. S výjimkou závěrečného hodnocení může být hodnocení žáků, jejichž mateřský jazyk se liší od jazyka vyučovacího, také slovní.
Klasifikace popisuje dosaženou úroveň znalostí a dovedností žáka jako průměrné sumativní hodnocení v porovnání s cíli stanovenými pro jednotlivé předměty nebo studijní jednotky. Slovní hodnocení umožňuje popsat nejen dosaženou úroveň znalostí a dovedností žáka, ale také jeho pokroky, silné stránky a cíle rozvoje.
 
Pokrok v základním vzdělávání
 
Finský Vládní výbor pro vzdělávání v dokumentu vysvětluje, že vyučovací a hodnoticí postupy mají být plánovány a uplatňovány tak, aby žákům poskytly vhodné a různorodé možnosti pro prokázání znalostí a dovedností. Testování celkové situace žáka je třeba správně načasovat. Jestliže žáci potřebují, mají právo na doučovací výuku, na vzdělávání pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, poradenství a další podporu v případě zaostávání či rizika zaostávání v učení v důsledku nemoci, potíží s učením, absencí z důvodu těžké životní situace či z jiných důvodů. Existuje-li riziko, že by výkonnost žáka v daném předmětu mohla být na konci školního roku nedostatečná, je třeba tuto situaci společně se žákem a rodičem podchytit včas před koncem školního roku a naplánovat postupy, které žáka při studiu podpoří.
 
Postup z ročníku do ročníku
Žák, jehož klasifikace či odpovídající slovní hodnocení vyjadřují, že v předmětech předepsaných pro daný ročník vzdělávacím programem dosáhl minima potřebných znalostí a dovedností, postupuje do dalšího ročníku. Národní rámcové kurikulum dále uvádí, že žák může být do vyššího ročníku zařazen i tehdy, když v některém předmětu neuspěje, pokud existuje předpoklad, že je schopen studium dalšího ročníku odpovídajícím způsobem zvládnout. Žák může být v daném ročníku ponechán tehdy, pokud v jednom či více předmětech nezvládl učivo stanovené vzdělávacím programem pro tento ročník. Před konečným rozhodnutím o opakování daného ročníku by měl žák dostat možnost samostatného testu mimo výuku, aby měl příležitost prokázat, že přijatelné úrovně znalostí a dovedností dosáhl. Tuto příležitost může během školního roku či po ukončení roční školní práce dostat i několikrát, způsobem stanoveným ve školním kurikulu. Samostatný test může obsahovat pestrý výběr různých ústních, písemných nebo jiných úloh, které žákovi poskytují optimální možnosti prokázat osvojení potřebných znalostí a dovedností. Žák může rovněž opakovat ročník, aniž by měl nedostatečné výkony, pokud je toto opakování považováno za vhodné z hlediska jeho celkové úspěšnosti. V takovém případě musí mít rodič žáka vyhrazenou možnost vyjádřit se k věci ještě před konečným rozhodnutím.
 
Postup podle individuálního vzdělávacího plánu, nikoli ročník za ročníkem
Obdobně jako v České republice může žák v základní škole ve Finsku místo studia probíhajícího podle vzdělávacího plánu rozděleného do jednotlivých ročníků postupovat podle individuálního vzdělávacího plánu nezávisle na ročnících. Žák studující podle individuálního vzdělávacího plánu obdrží na konci školního roku vysvědčení o tom, že v daném roce úspěšně absolvoval studium a na konci školního roku byl zařazen do dalšího ročníku. V případě nutnosti lze postup na základě individuálního vzdělávacího plánu použít s cílem zabránit opakování ročníku, v jehož důsledku by bylo veškeré studium v daném ročníku anulováno. Žák studující podle individuálního vzdělávacího plánu může ročník opakovat pouze na základě celkově špatných výsledků. Žák 9. ročníku se považuje za žáka tohoto ročníku tak dlouho, dokud úspěšně nedokončí vzdělávací plán pro základní vzdělávání a neobdrží vysvědčení o ukončeném základním vzdělání nebo dokud studia nenechá.
 
Hodnocení při přechodu mezi jednotlivými stupni vzdělání
 
Na základě rozvržení vyučovacích hodin jsou ve vyhlášce vlády vymezeny body přechodu mezi jednotlivými stupni vzdělávání ve Finsku, které dělí základní vzdělávání na jednotky sestávající z ročníků 1–2, 3–6 a 7–9.
 
Hodnocení na konci 2. ročníku
Na konci 2. ročníku je důraz kladen na hodnocení pokroku žáka v učení. Kromě školního vysvědčení obdrží žáci na konci školního roku i jiné typy informativní zpětné vazby učitele, podle rozhodnutí poskytovatele vzdělávání. Cílem je zvýraznit silné stránky žáků a posílit jejich sebeúctu a motivaci k učení. Často je také nutné provádět hodnocení společně a potřebné poradenství a podporu žáka plánovat. S přibližujícím se přechodem na vyšší stupeň se interakce mezi učitelem, žákem a rodičem zintenzivňuje. Je důležité vyslechnout i sebehodnocení a preference žáka a také názory rodiče.
Hlediska založená na cílech průřezových kompetencí, které hrají klíčovou roli v učebním procesu žáka, jemuž učitel při posuzování pokroku žáka a poskytování zpětné vazby žákovi a rodiči věnuje pozornost, zahrnují:

• pokrok v jazykových schopnostech, převážně ústních

• dovednost klást otázky a naslouchat

• interakční dovednosti a dovednost vyjadřovat se různými prostředky

• pokrok v činnostních dovednostech, konkrétněji

• schopnost pracovat samostatně a ve skupině

• zlepšení dovednosti řídit své vlastní i společně dohodnuté úkoly.

 
Hodnocení na konci 6. ročníku
Na konci 6. ročníku obdrží žák nejen školní vysvědčení, ale i další typy informativní zpětné vazby učitele, podle rozhodnutí poskytovatele vzdělávání. V této zpětné vazbě je zvláštní pozornost věnována rozvoji činnostních a studijních dovedností žáků. Žáci rovněž potřebují informace o svém pokroku v jednotlivých předmětech a v průřezových kompetencích. Zvláštní pozornost je věnována podpoře motivace žáka ke studiu.
Pro účely hodnocení v rámci školního vysvědčení v 6. ročníku byla definována kritéria odvozená z učebních cílů všech kmenových předmětů, která popisují slovní hodnocení výsledků učení pro úroveň dobrý nebo pro známku osm (8). Kritéria popisují požadované kompetence pro hodnocení či danou známku. Spíše než soubor cílů stanovených pro žáky představují kritéria nástroje hodnocení využívané učitelem. Slovní hodnocení vyjadřující dobrou (střední) úroveň dosažených výsledků nebo známku osm (8) dostává žák tehdy, jestliže v průměru prokazuje osvojení kompetence popsané různými kritérii pro daný předmět. Překročení této úrovně může u některých cílů kompenzovat slabší výkon u jiných cílů.
 
Závěrečné hodnocení základního vzdělávání
 
Národní rámcové kurikulum uvádí, že v závislosti na předmětu a řešení stanoveném ve školním kurikulu se ve Finsku závěrečné hodnocení odehrává v 7., 8. nebo 9. ročníku. Výsledná klasifikace či slovní hodnocení popisuje úroveň výkonů žáků vzhledem k cílům každého předmětu a závěrečným hodnoticím kritériím.
S blížícím se závěrečným hodnocením je učitel povinen nejen informovat žáky o současném stavu a úrovni jejich výkonů, ale také jim poskytnout zpětnou vazbu ohledně jejich budoucího vzdělávání. Tato zpětná vazba musí být poskytnuta v dostatečném předstihu před koncem školního roku. Učitel musí také zajistit, aby byli žáci a rodiče seznámeni s cíli, východisky a kritérii závěrečného hodnocení. Zpětná vazba a poradenství musejí být dostatečně podrobné a individuální. Pokud se bez ohledu na podpůrná opatření předpokládá, že žák v 9. ročníku neuspěje a hrozí opakování ročníku, může být zaveden individuální vzdělávací plán s cílem zabránit situaci, kdy by všechny výkony žáka byly anulovány.
 
Formulování závěrečného hodnocení
Pro formulování závěrečného hodnocení definuje finské národní kurikulum celostátní kritéria závěrečného hodnocení a zásady jeho formulování pro všechny kmenové předměty a základní vzdělávací program volitelného jazyka.
V základním vzdělávání se závěrečná klasifikace žáka nepočítá jako průměr klasifikací z vysvědčení z předchozích kurzů, jednotek či školních ročníků. Rozvoj kompetencí je vždy kumulativní, formulování závěrečného hodnocení musí být tedy založeno na úrovni, kterou žák vzhledem k cílům vzdělávacích programů a kritériím závěrečného hodnocení prokazuje na konci svého studia.
Kritéria pro závěrečné hodnocení určují úroveň znalostí a dovedností v jednotlivých předmětech potřebnou pro získání známky osm (8). Žák je ohodnocen osmičkou (8), prokazuje-li v průměru znalosti a dovednosti popsané různými kritérii pro daný předmět. Překročení úrovně požadované pro získání známky osm u některých cílů může kompenzovat slabší výkony u jiných. Žák dosáhl dostatečné úrovně (5) splnění cílů vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, jestliže prokázal jistou míru znalostí a dovedností uvedených v cílech stanovených pro daný předmět. Žák tudíž zvládl vzdělávací program daného předmětu. Také v tomto případě je formulování hodnocení založeno na průměru znalostí a dovedností prokázaných žákem – jinými slovy, překročení úrovně „dostatečný“ u některých cílů může kompenzovat selhání (4) u jiných.
Ve Finsku jsou při závěrečném hodnocení klasifikovány následující kmenové předměty základního vzdělávání: mateřský jazyk a literatura, druhý úřední jazyk státu, cizí jazyky, matematika, fyzika, chemie, biologie, zeměpis, zdravotní výchova, náboženská výchova nebo etická výchova, dějepis, sociální studia, hudební výchova, výtvarné umění, řemesla, tělesná výchova a domácí hospodaření. Mateřský jazyk a literaturu mohl žák studovat podle dvou různých osnov, stanovených pro tento předmět v národním kurikulu. V takovém případě jsou zvlášť hodnoceny jak žákem absolvovaný jazyk, tak literatura.
Číselně se hodnotí všechny volitelné předměty, které v daném roce tvoří integrovaný studijní plán s nejméně dvěma hodinami týdně. Volitelné předměty či jednotky s nižší dotací než dvě hodiny týdně jsou hodnoceny slovně. Pokud se slovně hodnocený volitelný předmět považuje za specializované studium v rámci hlavního předmětu, může výkon v tomto volitelném předmětu zlepšit prospěch žáka v daném hlavním předmětu.
Pokud žák, jemuž je poskytována speciální pedagogická péče, studuje předmět podle běžného vzdělávacího programu, je jeho výkon hodnocen vzhledem k cílům tohoto programu a jsou použita kritéria závěrečného hodnocení. Jestliže rozhodnutí o poskytování speciální pedagogické péče stanoví, že žák bude v jednom či více předmětech studovat podle individuálního vzdělávacího plánu, je výkon žáka v těchto předmětech posuzován na základě cílů a obsahů stanovených pro něj osobně a vymezených v individuálním vzdělávacím plánu. V takovém případě není výkon žáka hodnocen podle kritérií závěrečného hodnocení definovaných v národním kurikulu. U předmětů studovaných podle individuálního vzdělávacího plánu je v závěrečném hodnocení rovněž možné použít slovní hodnocení místo číselného.
Závěrečné hodnocení žáka spadajícího do kategorie prodloužené povinné školní docházky vychází z běžného vzdělávacího programu pro základní vzdělávání nebo z individuálního vzdělávacího plánu v závislosti na tom, co stanoví rozhodnutí o zvláštní podpoře tohoto žáka. Pokud je studium žáka spadajícího do kategorie prodloužené povinné docházky organizováno v rámci studijních jednotek, provádí se hodnocení pro účel vydání vysvědčení podle předmětů. Je-li výuka žáka organizována podle oblasti aktivit, vychází jeho závěrečné hodnocení z cílů stanovených v jeho individuálním vzdělávacím plánu a provádí se prostřednictvím slovního hodnocení.
 
Výuka s důrazem na určitý předmět či zvláštní úkol a závěrečné hodnocení
Pokud škola v rámci svého kurikula klade důraz na určitý předmět či soubor předmětů nebo poskytuje dvojjazyčné vzdělávání, jsou specifické výukové cíle tohoto předmětu nebo jazyka obvykle vyšší než cíle stanovené národním kurikulem. V zájmu rovnosti je však výkon žáka ve výuce s důrazem na určitý předmět nebo s dvojjazyčným vzděláváním rovněž posuzován vzhledem k národním cílům stanoveným pro ukončené základní vzdělání a pro hodnocení dosažených výsledků jsou směrodatná kritéria závěrečného hodnocení.
Kritéria závěrečného hodnocení musejí být při hodnocení hlavních předmětů použita i tehdy, jestliže žák absolvuje výuku, která je v rámci vzdělávacího procesu poskytována pro splnění speciálních vzdělávacích úkolů. V případě nutnosti lze dodatečné informace o tomto druhu výuky a o souvisejícím výkonu žáka uvést v samostatné příloze vysvědčení.