Nejdřív se naučit číst a pak se čtením učit o světě? Jde to také souběžně – s pomocí interaktivního předčítání, které žákům, kteří ještě nedovedou plynule číst, zprostředkovává radostný zážitek z četby.
Ve Spojených státech je běžnou praxí, že se nejmladší žáci učí nejprve číst (dekódovat text) a až následně jim čtení slouží při učení se poznatků z různých vzdělávacích oblastí. Podle autorky článku Tanyi S. Wrightové, odbornice na jazykové vzdělávání a čtenářskou gramotnost u nejmladších žáků, je ovšem možné vyučovat oboje zároveň, a to prostřednictvím interaktivního předčítání žákům.
Aby předčítání nejmladším žákům přispělo k jejich čtenářské gramotnosti, musí splňovat několik podmínek. V první řadě musí zahrnovat interakci mezi žákem a učitelem nad předčítaným textem. Předčítání musí být dále předem pečlivě naplánováno (co, kdy a jak se bude předčítat a nad jakými prvky textu bude probíhat interakce), včetně stanovení vzdělávacích cílů. Jako poslední podmínku autorka uvádí požadavek předčítat žákům nejen v hodinách jazykového vzdělávání, ale i v rámci dalších vzdělávacích oblastí. Interaktivní předčítání je podle Wrightové univerzálně použitelné, a to již od raného věku dítěte. Mělo by však být dobře promyšlené, aby se nezaměřovalo pouze na vzdělávací cíle na úkor samotného textu a nesledovalo příliš vzdělávacích cílů najednou.
Ačkoliv se žáci naučí dekódovat text, nemusejí mu vždy rozumět. Porozumění textu se totiž odvíjí od míry znalosti tématu: čím větší povědomí o problematice máme, tím lépe rozumíme souvisejícímu textu. Metoda interaktivního předčítání umožňuje žákům získat poznatky o světě a souběžně posilovat vlastní čtenářskou gramotnost. Vědomosti o různých tématech, které si žáci z předčítání odnesou, následně zúročí při čtení dalších textů. Autorka proto doporučuje využívat co nejširší škálu textů vztahujících se k různým vzdělávacím oblastem. Pozitivní výsledky má však také předčítání sady textů k podobnému tématu, které žákům umožní poznat dané téma do hloubky a upevnit si novou slovní zásobu.
Interaktivní předčítání je rovněž způsob, jak žákům představit – ať slovně, či názornou demonstrací – novou slovní zásobu. Učitel při předčítání s novými slovy cílevědomě pracuje. Důležité je však to, aby je žáci zpracovávali aktivně, nejen pasivně přijímali. Je proto vhodné jim poskytnout příležitost k prodiskutování významu slova a možností jeho využití v různých kontextech. Následovat mohou navazující činnosti, které novou slovní zásobu upevní (např. čtení série textů na podobné téma). Výhodou předčítání je také to, že má žák přístup ke slovní zásobě z textů, které by zatím byly na jeho čtenářské schopnosti příliš složité.
Předčítání je dále možné zaměřit na porozumění toho, jak text funguje (např. jaký je rozdíl mezi mluvenou a psanou podobou slova), což je jedním z předpokladů úspěšného čtení. Učitel tak může předčítáním demonstrovat, jak s textem jako čtenář pracuje (např. ukazování prstem, co zrovna čte), a svou četbu může doplňovat vysvětlováním. Hlubší porozumění fungování textu potřebují zejména žáci, kteří již začínají samostatně číst a psát. Je proto vhodné prostřednictvím diskuse nad předčítaným textem rozvíjet povědomí o různých účelech textů a od nich se odvíjejících žánrech. Žáky je možné podpořit i v tvorbě vlastních textů výběrem předčítaných ukázek, které dobře reprezentují konkrétní žánr.
Tato vyučovací strategie umožňuje i nejmladším žákům přemýšlet o textu do hloubky a diskutovat o něm, což přináší dlouhodobé pozitivní výsledky pro rozvoj čtení s porozuměním a slovní zásoby. Kromě toho má předčítání také motivační efekt. Žákům, kteří ještě nedovedou plynule číst, totiž zprostředkovává radostný zážitek z četby.