Autor článku Dirk Van Damme, ředitel Centra pro výzkum a inovace ve vzdělávání (CERI, Generální ředitelství pro vzdělávání a dovednosti) se zamýšlí nad povahou a důležitostí kompetence k řešení problémů. Zároveň upozorňuje na nově vydanou publikaci, která se touto problematikou zabývá.
Označení „kompetence pro 21. století“ se používá stále častěji a je nutné dodat, že někdy je tento pojem i zneužíván. Termín poukazuje na skutečnost, že rychle se měnící ekonomické, sociální a kulturní prostředí dnešní doby vyžaduje revizi toho, co považujeme za klíčové a co by si měly osvojit budoucí generace. Patří sem například kreativita, inovativnost, kritické myšlení, zvídavost, schopnost spolupráce, mezikulturní porozumění nebo globální kompetence. Někteří lidé se mohou ptát, zda jsou tyto kompetence opravdu nové, nebo zda byly v rámci vzdělávání rozvíjeny odjakživa. Zaměstnavatelé a celý podnikatelský sektor si ale stále stěžuje, že absolventi nejsou vybaveni kompetencemi, o kterých si myslí, že jsou potřebné pro nabízená pracovní místa. Současné systémy vzdělávání podle nich nedostatečnou měrou podporují rozvoj právě takových kompetencí.
Řada zemí v současné době zahájila zásadní práce na revizích národních kurikul nebo rámců pro jejich tvorbu, které slouží jako nástroje poradenství pro školy a učitele. Jak jednoznačně vyplývá z projektu OECD: Budoucnost vzdělávání a kompetencí: Vzdělávání 2030 (více na http://www.oecd.org/edu/school/education-2030.htm), právě nutnost znova definovat sadu dovedností a kompetencí s ohledem na budoucí ekonomiku a společnost je to, co trápí všechny politické činitele i zástupce z praxe. V rámci těchto debat hraje významnou roli právě kompetence k řešení problémů. Jedná se pravděpodobně o jednu z nejčastěji zmiňovaných kompetencí pro 21. století. Když OECD v rámci hodnocení PISA začalo zkoumat možnosti hodnocení i jiných dovedností, než je čtení, matematika a přírodní vědy, dospělo zcela přirozeně k oblasti týkající se řešení problémů. V roce 2012 hodnocení zahrnovalo test zaměřený na řešení problémů, v roce 2015 následoval test zaměřený na kolaborativní řešení problémů. Jedním z nejvýznamnějších výsledků z roku 2012 bylo to, že výsledky hodnocení v oblasti čtení, matematiky a přírodních věd se ne zcela shodovaly s výsledky hodnocení v oblasti řešení problémů. A to i přesto, že se hodnocení PISA (například na rozdíl od TIMSS) zaměřovalo více na řešení problémů týkajících se reálného světa než na pouhé aplikování znalostí z učebnic. Zdá se tedy, že řešení problémů se výrazně liší od ostatních kompetencí.
Nedávno zveřejněná publikace z dílny OECD s názvem Podstata řešení problémů (The Nature of Problem Solving: Using Research to Inspire 21st Century Learning) do hloubky prozkoumává koncept řešení problémů. Kniha se nezabývá hodnocením jako takovým, ale blíže představuje koncepční a empirický výzkum, který byl realizován jednotlivými členy expertní skupiny pro PISA 2012 pro tvorbu hodnocení. Publikace má úzký vztah k další publikaci, nesoucí název Povaha učení (The Nature of Learning: Using Research to Inspire Practice). Kniha také rozšiřuje práci a studie v oblasti kompetencí pro 21. století.
I když kniha nenabízí úplnou definici kompetence k řešení problémů, dají se zde vystopovat některé charakteristické rysy. Kompetence k řešení problémů jasně vychází ze silných kognitivních schopností, které jsou ovšem mobilizovány různými způsoby. Při řešení problémů, které jsou obvykle komplexní, musejí jedinci využívat často neúplné znalosti, a to v nejistých a měnících se podmínkách, tak, aby nabídli praktická řešení skutečných problémů. Kompetence k řešení problémů je často označována jako nadoborová (kroskurikulární) kompetence, v tom smyslu, že řešení problémů ve skutečném světě vyžaduje, aby lidé využívali znalosti z různých oblastí a oborů. Problémy reálného světa v nestabilních podmínkách se liší jeden od druhého, a tím se výraznou měrou kompetence k řešení problémů liší od rutinních dovedností a procedurálních znalostí a metod.
V současné debatě o kompetencích pro 21. století jsou často naivní představy o inovacích kurikul napadány politickými činiteli a aktivisty, kteří obhajují čistě znalostně orientovaný pohled na vzdělávání a jsou zásadně proti pojetí vzdělávání založeného na kompetencích. V případu kompetence k řešení problému nám však tento dualismus znalosti versus dovednosti příliš nepomůže. Kniha jasně dokládá, že výborné kompetence k řešení problémů se výraznou měrou odvíjejí od velmi dobrých znalostí a vynikajících analytických schopností. Zatímco kognitivní a analytické schopnosti nám pomáhají interpretovat a pochopit problémy, efektivní řešení problémů vyžaduje ještě další složky, jakými jsou schopnost rozhodovat se, realizovat dané řešení a komunikovat. Kombinace těchto schopností je to, co dělá kompetenci k řešení problémů jedinečnou.
Výzkum a reflexe problematiky řešení problémů spolu s důkladnou analýzou výsledků PISA individuálních a kolaborativních kompetencí žáků k řešení problémů jsou nezbytné pro inovování výuky a učení a pro to, aby vzdělávání bylo relevantnější a orientované na budoucnost. Ve světě VUCA (Volatile, Uncertain, Complex and Ambiguous), tedy ve světě nestabilním, nejistém, složitém a nejednoznačném, bude kompetence k řešení problémů stále více potřebná. Dá se i velmi snadno předpovědět, že svět zítřka bude potřebovat více těch, kteří dokážou řešit problémy.