Žáci potřebují vidět, že klíčem k úspěchu v matematice je nadšení a odhodlání, nikoliv rychlost a nutnost neustále docházet ke správným výsledkům, popisuje ve svém článku Deborah Peartová, učitelka prvního stupně ZŠ v americké Atlantě, která se kromě výuky věnuje také profesnímu rozvoji učitelů. Článek vyšel na portálu Edutopia, provozovaném vzdělávací nadací režiséra Georga Lucase.
Když žáci začínají hledat odpověď na otázku, kdo jsou, je pro učitele zásadní pomoci jim napsat příběh, v němž by vyjádřili silnou víru, že jsou zrozeni k tomu, aby se věnovali matematice. Řada žáků má v hodinách matematiky potíže, protože se v určitém bodě poznávání tohoto oboru přikloní k myšlence, že pro matematiku nejsou těmi správnými lidmi, vysvětluje Deborah Peartová.
Dětské sebepojetí definuje autorka článku jako soubor postojů a dovedností, o nichž se děti domnívají, že je charakterizují. Jak dále uvádí, učitelé mají během rozvoje identity dětí příležitost poskytnout jim vedení a podporu pro pozitivní růst.
Výuka matematiky má vycházet z reálného života
Klíčovým krokem, jenž má podpořit další generaci žáků, kteří se učí matematiku, je podle Deborah Peartové pomoci dětem odpoutat se od zažitého způsobu uvažování, kdy si říkají, že někteří lidé se narodili jako skvělí matematici, zatímco jiní jsou odsouzeni k tomu, aby s tímto předmětem bojovali. Způsob uvažování vedoucí k růstu je takový, když žáci chápou, že produktivní úsilí, a dokonce i chyby představují příležitosti pro učení a rozvoj myšlení. Důležité je přitom to, aby všichni žáci věděli a věřili, že k úspěchu v matematice vede tvrdá práce a odhodlání.
Jak autorka článku dále uvádí, žáci si často myslejí, že matematika obnáší hlavně učení postupů a algoritmů s důrazem na rychlé získávání správných odpovědí. Učitelé by proto měli žákům pomoci, aby se na matematiku dívali novým pohledem a viděli v ní něco kreativního a důležitého.
Žáci potřebují poznávat, jakou roli hraje matematika v jejich životě a ve světě. Matematické vzory jsou v přírodě, hudbě, výtvarném umění, tanci a dalších oblastech. Učitelé mají žákům ukázat krásu matematiky, nejen čísla. Řešení reálných problémů bude vždy prospěšnější než otáčení stránek v učebnici, konstatuje pedagožka s 25letou praxí.
Diskuse o matematických problémech podporují učení
Deborah Peartová ve svém článku poukazuje na fakt, že matematika vyvolává nepříjemné pocity v mnoha lidech, učitele nevyjímaje. Nové zkušenosti s matematikou mohou podle ní pedagogové získat prostřednictvím profesního rozvoje, čtením knih nebo spojením s dalšími profesionály v oboru, a vnést tak do třídy pozitivní atmosféru. Vyučování předmětu s opravdovým nadšením ovlivňuje angažovanost žáků a podporuje jejich učení, zdůrazňuje učitelka matematiky.
Jak dále uvádí, žáci kromě pozitivního klimatu ve třídě potřebují také příležitosti pro zapojení do matematického diskurzu. Když mluví o tom, co se učí, prohlubují si porozumění probírané látce. Když diskutují o matematice, používají argumentaci a myšlení vyšší úrovně, matematické konverzace proto mají být pravidelnou součástí výuky.
Vhodná doba pro zahájení diskusí je podle Deborah Peartové ve chvíli, kdy žáci řeší matematické problémy – mohou přitom sdílet své úvahy a různé strategie. Učitelům proto doporučuje, aby v hodinách dělali víc, než jen přijímali první správnou odpověď a pokračovali dál. Žákům by měli pokládat dotazy zjišťující, jestli někdo přišel na jiné řešení nebo řešil problém jinak, či zda někdo rozpoznal podobnosti nebo rozdíly ve způsobech, jimiž spolužáci problémy řešili. Diskutování s ostatními o jejich matematických postupech vede žáky k hlubšímu uvažování a zvažování jiných možností, konstatuje autorka článku.
Umožněme žákům převzít zodpovědnost za vlastní učení
Aby se zabránilo tomu, že se žáci, kteří jsou připraveni jít dál, budou ve třídě nudit, zatímco jiní žáci budou mít tendenci řešení nových obtížných úkolů vzdát, je podle Peartové nezbytné nabídnout dětem při hodině více možností. Matematické rotace nebo stanoviště umožňují učitelům pracovat s malými skupinami a současně dovolují zbytku třídy věnovat se dalším úkolům a proniknout do problémů hlouběji. Na stanovištích mohou žáci například pracovat se stránkami cvičení, matematickými časopisy, aplikacemi a webovými stránkami, hrát hry, pracovat v týmu nebo řešit logické problémy a matematické hádanky.
Děti potřebují dojít k poznání, že jsou vybaveny vším, co potřebují k tomu, aby byly v matematice úspěšné. Když se u malých dětí rozvíjí „zdravá matematická identita“, jsou na cestě k úspěchu v matematice na nejvyšších úrovních, uzavírá Deborah Peartová.