pro vzdělávání

Žáci ze zařízení nacházejícího se v metropolitním Lyonu se učí na zakázkách od průmyslových podniků či jednotlivých zákazníků. Dostává se jim tak praktického vzdělání, které jim umožňuje rychle si najít práci.
 

Průmyslová řemesla na ústupu? „Je to právě naopak. Když odsud naši žáci odcházejí, najdou práci ihned. Podniky je dokonce samy vyhledávají,“ potvrzuje Bernard Fayolle, ředitel školy s výukou ve výrobě (L'École de production Boisard), která se nalézá ve Vaulx-en-Velin, na předměstí Lyonu. Zařízení, jak jeho název naznačuje, nabízí speciální technické vzdělávání ve výrobě: žáci pracují na reálných zakázkách od klientů, jednotlivců či průmyslových podniků, aby se naučili řemeslo a získali diplom. Škola má v nabídce čtrnáct diplomů na úrovni CAP^[1] a odborné maturity ve třech odvětvích: průmyslu, stavebnictví a automobilovém průmyslu. Čítá 120 žáků, ke kterým je třeba přičíst 40 dospívajících v odborných přípravných třídách v posledním ročníku collège^[2] a 70 dospělých v rámci dalšího vzdělávání.
               
„Při vzdělávání vycházíme z konkrétních věcí, je to opačný postup oproti klasickému vzdělávání. Zakázky nejsou jednoduchá cvičení. Vykonáváme práci, která s sebou nese výuku,“ vysvětluje vedoucí školní obráběcí dílny Philippe Piaton. „Žák je v procesu zapojený od objednávky po doručení.“ Získat sebedůvěru při práci s nákladnými stroji, které neustále běží, najít své místo při vytváření něčeho užitečného, pociťovat uspokojení, když se výrobek prodá: to je recept soukromé školy, která je však státem uznávaná do té míry, že slouží jako zkušební středisko. A má výsledky: míra úspěšnosti při získávání diplomu je mezi 90 a 95 %. Polovina žáků nalezne práci rovnou, druhá polovina pokračuje ve vzdělávání, a vítězí tak nad školním neúspěchem.
 

Cechovní rétorika

Posláním školy s výukou ve výrobě je zaměřovat se na žáky, kteří vůbec nedokončili školu (často odcházejí z prvního stupně střední školy, tzv. collège^[3], v předposledním či posledním ročníku) z různých důvodů: osobní problémy či komplikované sociální prostředí. „Naší myšlenkou je prostřednictvím vzdělávání vést k samostatnosti mladé lidi, o které se nikdo nestará, kteří se v tradičním systému necítí dobře, kteří narážejí na standardy,“ říká předseda zařízení Michel Denis.  
3,5 hektaru posetým budovami se tady říká „kampus“ a slouží různým odvětvím: obrábění, mechanice, výrobě karoserií, malířským pracím… Také se tu neříká „učitel“, ale „mistr“. Rétorika je blízká té cechovní a koresponduje s původem této školy, založené v roce 1882 a inspirované sociálním katolicismem, který byl v Lyonu značně rozšířený. „Vztah s učitelem je velmi silný. Jsme pořád spolu, dohlíží na nás. Škola je jako podnik. Dalo by se říct, že naši kamarádi jsou kolegové z práce,“ dosvědčuje Fabio (17 let), který se nachází ve druhém ročníku vzdělávání vedoucího k získání diplomu CAP v oboru Mechanik těžkých nákladních vozidel. „Odešel jsem z collège, nemohl jsem být pořád v jedné místnosti,“ shrnuje při výpočtu ocelového stojanu pro zdvihací zařízení Thomas (17 let), který je v druhém ročníku technického maturitního studia v oboru Obrábění.
 
Škola je v přímém kontaktu s ekonomickou a průmyslovou realitou. Při příležitosti příštího veletrhu Salon de l’industrie v Lyonu, 4. a 5. dubna, je pověřena vytvořením podniku se všemi jeho součástmi, od návrhu po prodej, na výrobu svíticích minibaterek. „Odvětvové svazy jsou našimi partnery. Vysoké požadavky průmyslu jsou nám známé. Jsme v neustálém kontaktu se všemi odvětvími prostřednictvím odborových svazů, ale také řemeslníků, kteří nám zadávají zakázky,“ vysvětluje Bernard Fayolle. To také škole umožňuje adekvátně reagovat na poptávku po průmyslových povoláních. Od založení prvního zařízení ve Vaulx-en-Velin bylo ve Francii otevřeno osmnáct dalších tohoto typu, která se sdružují v Národní federaci škol s výukou ve výrobě (Fédération nationale des écoles de production), a osm dalších škol přibude podle předpokladu na začátku školního roku 2017.
 
Situovanost směrem k průmyslu přesto neznamená snižování úlohy vzdělávání přílišným utilitarismem. Počítání, čtení, francouzština i cizí jazyky jsou vyučovány napříč praktickými činnostmi. „Vycházíme z konkrétních věcí, ale vedeme mládež co nejvýše,“ říká Michel Denis.