Vyučování bez pevného rozvrhu, založené na spolupráci žáků různého věku při projektové výuce s podporou digitálních technologií. Jaké to je, podílet se na utváření školy budoucnosti úzce propojené s univerzitním prostředím, si v novém školním roce vyzkoušejí v Drážďanech první žáci. Koncept takzvané nové školy představily v deníku Sächsische Zeitung Franziska Langeová a Anne Vetterová.
Zatímco společnost se v uplynulých desetiletích zásadně proměnila, ve školství jsou podle autorek článku stále považovány za moderní metody staré zhruba sto let. „Na základě výzkumu přinejmenším víme, že děti se dnes učí jinak než ještě před 20 či 30 lety. Hlavním důvodem této změny je digitalizace,“ vysvětluje Anke Langnerová, profesorka pedagogiky z Technické univerzity v Drážďanech. Tamní odborníci nechtějí současný stav nechat dále beze změny. Již déle než čtyři roky připravují společně s učiteli koncepci školy, která má nově propojit školní vzdělávání a vědu. Digitalizovaně, inkluzivně a napříč věkovým spektrem. Takzvaná univerzitní škola, jejímž mottem je Naučit se učit – zůstat zvědavý, přijme v srpnu letošního roku v Drážďanech celkem 200 žáků, z toho 130 do první až třetí třídy a 70 do páté třídy.
Důraz je kladen na dítě
„Organizujeme školu novým způsobem. Vycházíme přitom od jednotlivých dětí, jejich zkušeností a potřeb,“ zdůrazňuje profesorka Langnerová, vedoucí vývojového týmu koncepce univerzitní školy. V jádru projektu jde o to, umožnit přímý přenos znalostí mezi univerzitou a školou. „Univerzitní škola je pro nás jedinečnou možností, jak porozumět učebním a vývojovým procesům,“ říká Langnerová. „Můžeme sledovat, jak se děti učí, jak vzájemně spolupracují žáci a učitelé a jak se na základě digitalizace pracuje se znalostmi.“ Poznatky, které jsou v neposlední řadě velmi zajímavé pro vzdělávání učitelů.
Podobné projekty již existují ve městě Bielefeld v Severním Porýní-Vestfálsku a v Kolíně nad Rýnem. Na drážďanské koncepci je nové především zapojení digitálních technologií. „Na jedné straně tak můžeme plánovat organizaci školy a na druhé straně získáváme dobrý náhled do učebního procesu,“ vysvětluje profesorka pedagogiky. Neznamená to ale, že by děti ve škole jen seděly před počítačem, tabletem nebo chytrým telefonem. „Žáci na nové škole budou samozřejmě používat i papír a tužku a s nimi psát, číst a dělat všechno, co stanovuje saské kurikulum, k němuž jsme také vázáni.“
Projektová výuka s podporou digitálních technologií
Pojmem vzdělávání je v případě univerzitní školy myšlena projektová výuka, známá z reformní pedagogiky. V praxi to znamená, že žáci různého věku rozvíjejí své znalosti ve společné projektové práci. Úkolem učitele je děti doprovázet a podporovat. Také v této oblasti chce nová školní koncepce pomoci ověřit vědecké poznatky. „Z výzkumu víme, že se děti nejlépe učí, když se učí společně,“ vysvětluje Anke Langnerová. Věda jde ovšem ještě dále. „Studie dokládají, že se děti nejlépe učí jeden od druhého, v dialogu, napříč věkovými hranicemi a bez dospělých. Učitelé by proto měli především vytvářet rámec pro úspěšné učení.“ Tradiční model školy s jedním učitelem pro 28 dětí, ve třídách oddělených podle věku, nemůže poskytnout možnost individuálního učení, konstatují autorky článku. „K tomu musíme školy nově organizovat. Univerzitní škola to chce udělat.“
Učitelé mají možnost intenzivně poznat zájmy, silné a slabé stránky každého žáka jen tehdy, když se v pozadí naplánuje, jak budou výukové projekty utvářeny, píše se dále v příspěvku. V případě univerzitní školy k tomu poslouží digitální přístroje poskytnuté městem jako zřizovatelem školy. „Plánování projektů je digitálně podporováno, aby děti věděly, kdo a kdy musí co zařídit. Žáci si kromě toho vytvářejí individuální e-portfolio, v němž zaznamenávají, co se naučili.“ Postupně vzniká digitální sbírka vědomostí, téměř něco jako vlastní kniha. Je transparentním nástrojem pro učitele, žáky a také pro rodiče. Učitelé mohou přesně vidět, jaké další kroky by měli žáci podniknout. Vynechat jednu oblast učebního plánu je nemožné. „Tímto způsobem podporujeme děti, aby se věnovaly vlastním otázkám a dále rozvíjely své znalosti.“
Sběr a vyhodnocování dat
Vyučování v univerzitní škole nemá pevně určené časy výuky ani rozvrhy hodin. Žáci místo toho procházejí učebním plánem po vlastních cestách. Učí se napříč předměty, ani hraní a učení se uměle neodděluje. Na e-portfolio každého žáka je napojeno časové konto. Kdo splní své povinnosti nebo potřebuje oddechový čas, smí si vzít dovolenou. „Rozvržení práce a odpočinku bude podobné jako ve firmě. Děti a učitelé dostanou určitý počet dnů dovolené, které budou moci flexibilně čerpat.“ Termíny prázdnin se ve škole po dvou nebo třech letech jejího fungování už nebudou pevně stanovovat, doplňují autorky článku.
Z cenných dat získaných v univerzitní škole budou stejnou měrou profitovat žáci, vědci i pedagogové. Učební data žáků, záznamy učitelů stejně jako pozorování ve škole poskytnou zpětnou vazbu k vyučovacím metodám. Pro vědce je tato praktická možnost ověření pedagogické práce novinkou. „V rámci univerzitní školy se mohou nové poznatky mnohem rychleji využít při vzdělávání učitelů a tím mohou také šířeji působit,“ věří Anke Langnerová.
Novou školní koncepcí zahajují vzdělávání budoucnosti. Tím jsou si vědci v Drážďanech jistí. Školní experiment má být rozprostřen do časového horizontu 15 let a poskytnout tak dostatek času pro etablování základní a navazující střední školy. Škola, jejímž zřizovatelem je město Drážďany, bude vzdělávat 750 až 800 žáků.
Webové stránky univerzitní školy: https://universitaetsschule.org/wordpress/