Ve Spojených státech hledají cestu ke kvalitním vzdělávacím materiálům

Americké školní učebnice často postrádají kvalitu a nezohledňují deklarované státní standardy. Problémem je i transparentnost při výběru vzdělávacích materiálů školskými distrikty. Co napomůže zlepšení situace?

Výběr učebnic a vzdělávacích materiálů do značné míry ovlivňuje kvalitu amerického vzdělávání, protože určuje, co se mají žáci v konkrétním vyučovacím předmětu a ročníku naučit. Kromě toho, že se kvalitní vzdělávací materiály pozitivně podepisují na vzdělávacích výsledcích žáků, slouží také jako podpora odborných znalostí učitelů a jejich výkonu při výuce. Právě kvalita vzdělávacích materiálů je však ve Spojených státech častým kamenem úrazu. Školským distriktům, které nesou odpovědnost za výběr učebnic do škol, komplikuje výběr nepřehlednost trhu s učebnicemi. Roste také poptávka po učebnicích deklarujících zohlednění náročných státních standardů pro přípravu žáků k vysokoškolskému studiu, které ale v praxi tyto standardy často nenaplňují. Učitelé jsou tak nuceni si vzdělávací materiály dohledávat z jiných zdrojů nebo si je sami vytvářet, čímž tráví v průměru 12 hodin týdně, které by mohly být využity efektivněji.
 
Centrum amerického pokroku proto zkoumalo, jaké ucelené vzdělávací materiály používají největší americké školské distrikty a co o kvalitě těchto materiálů říkají dvě existující databáze pro hodnocení vzdělávacích materiálů. Výzkum proběhl ve 30 školských distriktech, které čítají nad 100 000 žáků, a zaměřil se na materiály jazykového a matematického vzdělávání pro 4. a 8. třídu.
 
Výzkum přinesl zjištění, že 10 školských distriktů z 25, u nichž bylo možné určit a analyzovat vzdělávací materiály, nevyužívá materiály s vysokým hodnocením. 23 distriktů zároveň používá alespoň jeden zdroj s nízkým skóre. Dvě pro účely studie vybrané hodnoticí databáze vzdělávacích materiálů se však lišily metodou skórování. Podle první databáze dosáhla vysokého skóre a předepsaných standardů třetina využívaných materiálů. Podle druhého, přísnějšího systému hodnocení to bylo pouze 9–21 % materiálů (v závislosti na předmětu a ročníku). Dále bylo zjištěno, že většina školských distriktů používala některé materiály, které nedosahovaly úrovně státních standardů, a 40 % distriktů, které zveřejnily informace o vzdělávacích materiálech, nepoužívalo žádné z materiálů, které naplňovaly státní standardy v té nejvyšší míře. Samostatným problémem se ukázala transparentnost školských distriktů týkající se volby vzdělávacích materiálů. Online informace o tom, jaké vzdělávací materiály a potažmo i kurikulum se ve školách uplatňuje, poskytovalo pouze 18 z celkového počtu školských distriktů.
 
Autorky studie si všímaly i přístupu nejlépe hodnocených školských distriktů, které nalezly způsob, jak vybírat kvalitní vzdělávací materiály. Například jeden ze školních distriktů v Severní Karolíně stál před problémem zastarávání učebnic kvůli nedostatečným financím. Učebnice neumožňovaly žákům získat vzdělání odpovídající státním standardům a zároveň nutily učitele trávit značné množství času přípravou vlastních vzdělávacích materiálů. Získání nových vzdělávacích materiálů a současné ušetření financí se tak stalo prioritou. Distrikt si proto vytipoval kvalitní vzdělávací materiály z otevřených zdrojů, které naplňují standardy, a podrobil je diskusi zainteresovaných stran (včetně žáků a jejich rodičů). Finance ušetřené výběrem učebnic z otevřených zdrojů byly následně využity na profesní rozvoj učitelů, například pro práci s novým kurikulem.
 
Školským distriktům stojí v cestě za kvalitou mnohé překážky, na jejichž odstraňování je třeba pracovat. Systém by měl být podle autorek studie upraven tak, aby podporoval výběr kvalitních materiálů školskými distrikty (například vytvářením systémů hodnocení či expertních posouzení vzdělávacích materiálů). Americké školské distrikty také často trápí nedostatečné financování a související nutnost nakupovat vzdělávací materiály ve stanovených cyklech. Zejména malým distriktům nezbývají finance na důkladné posouzení toho, které učebnice a materiály budou pro jejich koncept vyhovující. Částečné řešení autorky vidí v množství kvalitních materiálů z otevřených zdrojů, které jsou nabízeny zdarma. Upozorňují však, že výběr vzdělávacích materiálů je pouze začátek celého procesu. Dalším krokem je jejich implementace, pro kterou je třeba poskytnout podporu učitelům, například v podobě školení pro práci s novými materiály. A je třeba také vyhodnocovat efektivitu materiálů ve vztahu k učení žáků a dosahování vzdělávacích cílů. V neposlední řadě je nezbytnou podmínkou zajištění transparentnosti a poskytování informací o kurikulu a souvisejících vzdělávacích materiálech všem zainteresovaným stranám.