Norsko testovalo nový nástroj usnadňující přístup žáků k matematickému vzdělávání. Projekt s názvem Virtuální matematická škola zkracuje vzdálenosti a cílí na matematické a digitální kompetence žáků.
Projekt Virtuální matematická škola přispívá k naplňování norské vládní strategie na období 2017–2021, jež se zaměřuje na digitalizaci primárního a sekundárního vzdělávání. Jejím cílem je zajistit, aby si žáci osvojili digitální kompetence, které jim umožní uspět v životě, studiu, zaměstnání i občanství, a aby jako prostředek zlepšování jejich vzdělávacích výsledků byly využívány právě informační a komunikační technologie.
Digitální kompetence představují v norském kurikulu jednu z pěti základních kompetencí (čtení, psaní, počítání, komunikace, používání ICT). Jsou průřezové, a tak jsou zahrnuty do výsledků učení napříč celým kurikulem. V něm je pro každou předmětovou oblast definován vztah k informačním a komunikačním technologiím, včetně toho, jak je možné je využít k podpoře učení žáků. Studie však ukazují, že ačkoliv jsou norské školy relativně dobře technicky vybavené, v matematice se digitální technologie využívají jen velice střídmě.
Vládní strategie zaměřuje pozornost mimo jiné také na žáky s vyšším učebním potenciálem. Právě ti mohli těžit z příležitostí, které nabídl pilotní projekt Virtuální matematické škola. Ačkoliv se v hodinách matematiky norští učitelé snaží zohledňovat individuální žákovské potřeby, není to vždy s ohledem na velikost tříd možné. Proto byla pokročilým žákům 10. třídy (závěr nižšího sekundárního vzdělávání) nabídnuta možnost navštěvovat hodiny matematiky v prvních ročnících vyššího sekundárního vzdělávání. To však představuje v norských geografických podmínkách problém. Vyšší stupeň středního vzdělávání se totiž odehrává na jiných školách, které jsou často od těch stávajících daleko. Virtuální matematická škola tak představuje nástroj, prostřednictvím kterého se žákům může dostat odpovídajícího matematického vzdělání i digitálních kompetencí a který dovede překlenout mnohdy velké norské vzdálenosti.
Pilotní projekt trval od roku 2011 do roku 2018 a účastnilo se ho v každém ročníku 300–400 žáků. Virtuální výuka matematiky v něm byla postavena na pedagogickém přístupu převrácené třídy, kdy se činnosti odehrávající se tradičně ve třídě konají mimo třídu a obráceně. Čas ve vyučovací hodině byl tak věnován žákovským aktivitám, které maximalizují učení, zatímco běžná výuka se odehrávala doma přes digitální prostředí. Výuka matematiky se skládala ze tří komponent: e-hodin, sebehodnocení a setkání virtuální třídy. E-hodiny kompletně pokrývaly kurikulum předmětu prostřednictvím výukových videí, materiálů, cvičení a animací. Sebehodnocení, které žáci vyplňovali po vypracování zadaných cvičení, zase sloužilo k tomu, aby se učitel dozvěděl, co žákům dělalo potíže a s čím potřebují poradit. A nakonec zde bylo setkání virtuální třídy, jež čerpalo z výsledků sebehodnocení žáků a spočívalo ve videokonferenčním hovoru v reálném čase se všemi žáky virtuální třídy najednou. Žáci v průběhu pilotního ověřování projektu absolvovali v každém týdnu jednu e-hodinu a jedno sebehodnocení doma v rozsahu 45–60 minut a dvě půlhodinová virtuální setkání ve škole.
Učitelé, kteří virtuální kurzy matematiky vedli, pocházeli ze škol vyššího sekundárního vzdělávání a projektové činnosti věnovali třetinu svého pracovního času. Kromě toho byl zvolen jeden učitel matematiky, který se věnoval koordinování projektu na škole na plný úvazek. Pro učitele byla také připravena různá školení, která jim měla pomoci se na novou vyučovací realitu připravit. Zabývala se jak didaktikou, tak technickými aspekty virtuální výuky.
Na konci pilotního projektu označila většina zapojených učitelů svou zkušenost jako pozitivní. Pilotáž se však neobešla úplně bez problémů. Projekt se potýkal zejména s předčasným opouštěním kurzu žáky kvůli nedostatku volného času a s technickými problémy spojenými s videokonferenčními hovory. V současné době se pracuje na formátu, ve kterém by mohla virtuální matematická škola fungovat udržitelně i v budoucnu.