Bývalá učitelka Sigrid Wagnerová zastává názor, že ve světě, ve kterém se stále mluví o znevýhodněném postavení žen, jsou zejména na základních školách naopak znevýhodňováni chlapci. Výňatky z její knihy s názvem Učitelé jsou problém, kterou v roce 2018 vydalo nakladatelství Rowohlt, otiskl FOCUS Online.
Zkušenosti autorky
Sigrid Wagnerová se narodila v roce 1955, studovala učitelství na univerzitě v Hamburku a až do roku 2011 působila jako učitelka na druhém stupni. Působila ve dvou spolkových zemích a vyučovala celkem 12 předmětů. Je matka čtyř synů a jedné dcery. Snažila se všechny své děti vychovávat stejně a nepodporovat genderové stereotypy. Všechny děti měly vždy stejné možnosti: synové rádi vařili a pekli, stejně tak si dcera ráda sama vytapetovala a vymalovala pokoj. Děti absolvovaly stejnou školu, přesto měly se školou zcela jiné zkušenosti. Tyto rozdílné zkušenosti jsou podle Wagnerové z velké míry dané právě rozdílným pohlavím.
I bývalí žáci se Wagnerové svěřili, že ve škole vnímali zcela odlišné jednání a hodnocení ze stran učitelů. Podle autorky knihy je jednou z hlavních příčin to, že většinu vyučujících na základních školách tvoří ženy. Je logické, že muži a ženy mají k vyučovacímu procesu rozdílný přístup, proto by měl být podle ní pedagogický sbor genderově vyrovnaný. Chlapci hledají a potřebují mužské vzory. U některých předmětů je velmi důležité, aby byli vyučujícími muži, například v sexuální výchově – je-li vyučujícím muž, jsou podle zkušeností autorky chlapci daleko aktivnější a kladou více otázek, než když je vyučuje žena.
Rozdílné hodnocení chlapců a dívek
Existují studie, které dokládají, že jsou chlapci hodnoceni jinak než dívky, a to bez ohledu na to, zda jsou vyučujícími ženy, nebo muži. Jednou z nich je například studie Akční rady pro vzdělávání, která byla zřízena v roce 2005 v rámci Sdružení bavorského průmyslu. Cílem rady, tvořené z expertů v oblasti vzdělávání, je hodnotit současnou situaci v německém vzdělávacím systému. Ze studie vyplývá, že pedagogové (muži i ženy) mají pocit, že až dvě třetiny své pozornosti věnují zlobivějším chlapcům, a tak dívky „odměňují“ lepšími známkami.
Ideální žák
Škola vytváří nový typ žáka – chlapce, který je nucen přebírat dívčí chování, aby ve škole lépe uspěl. Wagnerová samozřejmě nechce paušalizovat to, jak se chovají ženy-učitelky nebo dívky-žákyně. Po mnoha letech praxe si však troufá tvrdit, že učitelky kladou důraz na zdrženlivost, píli, disciplínu a umírněnost a neumějí ocenit spíše drsný humor nebo kritické myšlení, typické pro chlapce. V chování dívek se učitelky snadno vyznají, je jim známé a příjemné. Očekávají ho i u chlapců. V případě, že se chlapci od ideálního obrazu žáka odkloní, jsou často káráni nebo dostávají horší známky. Dívky mají na rozdíl od chlapů hezkou úpravu sešitů, barevně si podtrhávají. Úpravné písmo zjednodušuje učitelům čtení, kontrolu i hodnocení písemných prací. Dívky jsou často teatrálnější a umějí využívat svou křehkost, mnohdy zkouší obměkčit své vyučující slzami.
Jiná puberta
V sedmé třídě se chlapci přestanou o vyučování zajímat. V tento okamžik, během nástupu puberty, se učitelky neumějí vyrovnat s psychickými a fyzickými změnami chlapců. Dívky sice intenzivně sledují své fyzické změny, ovšem poměrně rychle překonají počáteční nejistotu a získají své sebevědomí. U chlapců je to zcela jinak – provokují, nebojí se riskovat a překračovat meze, mají nápady, které jsou pro dospělé často nepochopitelné, To vše souvisí s tím, že mozek u chlapců dozrává později než u dívek.
Učitelé jsou často pubertálním chováním žáků vyčerpáni. Chlapci se tak nezřídka musejí stěhovat do předních lavic, kde je mají učitelé pod kontrolou a neustále je před celou třídou kritizují, nebo jsou naopak vyloučeni a musejí sedět za trest v zadních lavicích, kde si jich nikdo nevšímá. Kdo by se chlapcům mohl divit, že v těchto podmínkách o školu a vyučování ztrácejí zájem? Škola je pro chlapce často místem, kde se necítí dobře, protože neodpovídají normám a nastavenému ideálu. Potom vzniká obraz o líných chlapcích, kteří se zdánlivě zničehonic nezajímají o nic a pouze ruší. Chlapci jsou často frustrovaní, cítí se sami, mnozí dokonce trpí depresemi.
Problémem je chování učitelů
Učitelům chybí sebevědomí, fantazie, energie nebo chuť s buřiči správně jednat. Pedagogičtí pracovníci sice absolvují ročně řadu školení, je ale nutné se ptát, kolik z nově naučeného opravdu využívají v běžné školní praxi. Každý rok se konají diskuse na toto téma. V roce 2015 téma znevýhodnění chlapců ve školství dokonce řešil Německý spolkový sněm. Objevují se i názory, že by bylo dobré, aby se chlapci a dívky vzdělávali v oddělených třídách nebo školách. Podle Wagnerové není potřeba chlapce a dívky rozdělovat nebo vymýšlet nové koncepce a obsahy školních plánů, klíčové je změnit chování učitelů.
Absurditu současné situace v Německu dokládá například nově přijaté opatření v oblasti vzdělávání v Severním Porýní-Vestfálsku. Aby se chlapcům vrátila ztracená mužnost, objevil se v učebním plánu tělocviku zápas a boj. Je nutné se ptát, zda právě těsný tělesný kontakt se spolužáky je to, co chlapcům v pubertě vrátí sebevědomí a chuť chodit do školy.