Reportérka magazínu FOCUS Online sledovala, jak vypadají nizozemské základní školy ve městech i na venkově. Co dělají tyto školy jinak, že jsou v nich spokojenější děti než v Německu?
Nekvalitní školy, odpadání vyučování, frustrovaní učitelé, stresované děti: německý vzdělávací systém je na rozdíl od nizozemského v krizi. Reportérka magazínu FOCUS Online Petra Apfel se snažila zjistit, co v Nizozemsku funguje lépe než v Německu. Zdá se, že za úspěchem nizozemských základních škol („basisscholen“) stojí jednoduchý koncept – na prvním místě je rozvoj sebevědomí a samostatnosti jednotlivců, až poté je na řadě výkon. Již na základních školách je v centru pozornosti individuální podpora žáků.
Jak vyplývá z mezinárodního šetření OECD, nizozemské děti mají ve čtenářské gramotnosti a v matematice zhruba stejné výsledky jako ty německé. Podíváme-li se však na dovednosti spojené s využíváním počítačů pro práci a učení, jsou nizozemské výsledky daleko před německými. I sami učitelé jsou otevřenější, více zapojují do výuky práci s digitálními technologiemi a jsou ochotni se sami v této oblasti vzdělávat. Ze šetření vyplývá, že v Nizozemsku je vyšší procento spokojených žáků a strach ze školy je téměř neznámým pojmem.
Jedno kurikulum: 100 cest k úspěchu
Nizozemský systém je oproti tomu německému velmi pružný: na rozdíl od 16 kurikul vytvářených jednotlivými spolkovými zeměmi existuje v Nizozemsku pouze jedno kurikulum (rámcový vzdělávací program) a jednotná závěrečná zkouška. Každá škola se může sama rozhodnout, jakým způsobem dosáhne státem stanovených výsledků učení a vzdělávacích cílů. Školy tak mají více volnosti a prostoru pro zkoušení různých metod.
Zatímco v Německu dvě třetiny dětí trpí bolestmi hlavy a stresem ze známek, panuje v nizozemských školách uvolněnější atmosféra. „Bolesti hlavy ze stresu? To známe pouze ze středního nebo vysokoškolského vzdělávání. Naši žáci základních škol patří k nejšťastnějším žákům na světě,“ říká expertka vzdělávání Guuske Ledoux.
Žádné domácí úkoly
Učitelé jsou chápáni jako vlídní poradci, kterým děti tykají a mohou se jich na všechno zeptat. Když děti odcházejí mezi půl třetí a třetí domů, nenesou si s sebou žádné těžké tašky, všechny knihy, učebnice, sešity a laptopy zůstávají ve škole. Děti vstupují do základní školy ve 4 letech, během 8 let docházky nedostávají žádné domácí úkoly.
Zřizovatelé škol
Pouze třetina škol je státních (cca 6 500). Většina škol je zřízena církevními nadacemi – protestantskými nebo katolickými. Takové uspořádání vychází z historie Nizozemska. Náboženství nehraje na většině škol žádnou zásadnější roli.
Rodiče si vybírají školu, která se jim líbí
Rodiče mohou sami určit, na jakou školu bude jejich dítě chodit, bez ohledu na adresu trvalého bydliště. Ve velkých městech, jako například v Amsterdamu, odevzdávají rodiče svou žádost na školský úřad. O přidělení dětí na jednotlivé školy rozhoduje loterie. Tímto způsobem se úřady snaží zabránit vzniku tzv. „černých škol“, ve kterých by převažovali žáci ze sociálně slabších rodin.
Škola rozhoduje, stát platí
Všechny školy jsou financovány státem. Rozpočet na vzdělávání tvoří jednu z největších částí nizozemského státního rozpočtu. Proto jsou nizozemské základní školy většinou velmi dobře vybavené, a to zejména z hlediska digitální techniky a zařízení. Ilona de Ruijter z ministerstva školství vysvětluje: „Ministerstvo dává peníze na vše, co se týká vzdělávání, od prostředků na platy, učební materiál až po účty za elektřinu a internetové připojení. Všechny prostředky jdou na účet školy, která peníze spravuje a může je využívat na základě vlastního rozhodnutí.“
Arjen Holl z amsterdamského nakladatelství učebnic k tomu dodává: „Školy mohou velmi svobodně rozhodovat o vynaložení přidělených finančních prostředků. Ministerstvo nekontroluje, zda škola z rozpočtu nakoupí nové školní knihy, nebo zaměstná dalšího učitele.“ Rodiče platí, a to zejména na soukromých školách, roční příspěvek ve výši 60–80 euro pro mimoškolní aktivity, jako jsou například exkurze. „Některé z těch nejoblíbenějších škol však také očekávají ‚dobrovolný‘ příspěvek rodičů,“ říká maminka jedné ze žákyň právě takové oblíbené školy.
Jednotná zkouška
Každá škola rozhoduje sama o tom, jaké výukové metody bude využívat. Obsahy ovšem musejí odpovídat státním směrnicím. Ty určují, jaké znalosti musí mít každé dítě na konci docházky, ale například také to, že v posledních dvou letech je povinným předmětem angličtina. V mnoha školách však žáci s angličtinou začínají dříve. Na konci základní školy musí každé dítě absolvovat povinný test „CITO“. Výsledky testů jsou důležité nejen pro budoucí kariéru dětí, ale i pro zařazení školy na žebříčku úspěšnosti. Klesne-li škola na žebříčku, následuje inspekce. Inspektoři navrhnou dané škole možná řešení problémů, ale mohou také dočasně převzít vedení celé školy.
Učitel jako úředník? Ne v Nizozemsku
V Nizozemsku nepracují učitelé na základě umístěnek (jak tomu je například v Portugalsku a Španělsku, pozn. překladatele). Učitelé se mohou o pracovní místo ucházet, kde chtějí, vedení školy si vybere toho, koho považuje za vhodného. Na rozdíl od Německa lze špatného učitele jednoduše vyhodit. Budoucí učitelé jsou již od samého začátku silně zapojeni do běžného školního dne. Praxe a teorie jdou během jejich čtyřletého studia ruku v ruce. Expertka na vzdělávání paní Ledoux k tomu dodává: „Učitelská profese u nás nemá špatnou image, a to přesto, že učitelé hodně pracují a nemají nijak extra velký plat.“
Rozdílná látka pro jednotlivé děti
Na nizozemských školách se koná daleko více společných schůzek učitelů, ale i schůzek s rodiči, než je to běžné v Německu. To souvisí s tím, že školy často zkoušejí nové postupy a metody. V současné době jsou trendem projektové aktivity pro menší skupiny dětí, v rámci kterých dochází k propojování více oborů. Výuka se zaměřuje na rozvoj talentu a dovedností jednotlivých žáků. To je pro učitele daleko náročnější z hlediska přípravy než frontální vyučování. Obsah vyučování je připravován ve třech verzích: pro průměrné žáky, nadprůměrné a pro ty, kterým látka dělá problém. „Důležité je pouze to, aby každé dítě opustilo základní školu ve správný čas a se správným doporučením,“ říká Claudia Prins, učitelka základní školy v Amsterdamu.